FENCL: Mnozí čtenáři LUKU nijak neadorují Ameriku. Přesto předestřu tuto tezi: Amerika vždy podrží Británii, i kdyby skrytě, a snad se to děje již teď.
Odchod Britů z Unie uškodí, říkám, jen Unii, ač o tom její aktuální propaganda nesvědčí. Anglii naopak samostatnost (pro ni typická) pomůže a řekl bych, že by zdárně odešla z EU i s pouhou psychologickou podporou Států. Nebo moc sním?

JÍROVEC: Na tuto otázku neexistuje jednoduchá odpověď. Co je Amerika? Země přistěhovalců, tedy ekonomických migrantů. A proti nim teď oplocuje hranici?
Co je to za politický systém, který ukradl (nebo spíš vyprázdnil) pojmy jako lidská práva a demokracie?
Nejde snad o zemi zkorumpovaného Senátu i Kongresu? Není to snad systém, který jedněm umožňuje vydělat obrovské peníze a jiné drží v chudobě, na úrovni země Třetího světa? Určitě již nejde o společnost, která šedesátých letech úspěšně vystupovala proti rasové segregaci a válce ve Vietnamu.

FENCL: A Brexit?

JÍROVEC: Brexit byl, jak se již zapomíná, spojen s fintou britského premiéra Camerona, jejímž smyslem bylo rozvrátit opozici a upevnit v dalších volbách pozici konservativní strany. Slíbil referendum přesvědčen, že Británie zůstane v EU. V referendu prohrál, skončil v politice a přišla Theresa May. Ta se pokusila porážku obrátit ve vítězství a postavila se do pozice zastánkyně vůle lidu. To se úplně nepodařilo, protože stejný obrat provedl liberál Jeremy Corbyn.
A tak referendum prokázalo, že složitý problém není možné zjednodušit na jednoduchou otázku s odpovědí ANO/NE.

O tom, zda a jaký měly USA na Brexitu zájem, se nemluví a lze pochybovat, že by Američané chtěli pomáhat Británii zpátky na výsluní.
Před napadením Iráku existovala spolupráce George Bushe Jr. a Tony Blaira, ale dávno vyčichla. Bush tehdy ostatně potřeboval komplice. A manipulace s informacemi, hraničící s válečným zločinem, zapadla do historie. Války v Afghanistánu, Iráku a Libyi nedopadly tak, jak se očekávalo, a k tomu soumrak globalizace.
Trump přišel s heslem America First a v jeho rámci chce rozbít systém volného pohybu peněz a zboží, protože toky bohatství hrozí změnou řečiště. Za této situace není důvod, proč by se USA měly s kýmkoli dělit, tedy pokud Trumpova iniciativa něco změní.

A nápad na osamostatnění Británie? Podléhá tomuto přírodnímu zákonu: “Každá velká myšlenka současně přináší nevýhody, které jsou stejné nebo větší než myšlenka sama."
Tento zákon platí i pro Trumpovo heslo, které naráží na problém, jak ufinancovat návrat výroby zpět do USA. Lze předpokládat, že i v tomto případě nula od nuly pojde. Například Ford se rozhodl převést výrobu osobních automobilů do Mexika, protože to je výhodnější, a nějaký Trump mu do toho nebude mluvit.
Už jen dodám, že Andre Vltchek, novinář českého původu, se domnívá, že USA a Británie jsou hnány touhou ovládat svět, protože to mají v genech.

FENCL: Přiznávám, že jsem čekal jinou odpověď. Ale ptám se dál. Může dnešní Německo opět představovat nebezpečí pro Evropu?

JÍROVEC: Profesor Oskar Krejčí v jedné studii zmiňuje, že kdyby Německo vydávalo na zbrojení 2% svého obrovského HDP, změní to rovnováhu v Evropě. Jenže ve vzduchu létají i vyšší čísla. Až 4% HDP, kdyby Trump splnil (ne)vážně míněnou hrozbu, že USA nebudou dál financovat obranu Evropy.
Dostane-li se mezi evropské papaláše dost blbů, bude, jak praví klasik, nebezpečno. S arsenály bude přetékat i trpělivost obyvatel. V takovém okamžiku mají politici dvě možnosti: Buď připustit, že vyhazování peněz na zbraně byl omyl nebo vyvolat válku.
V mezidobí bude zbrojení ospravedlňováno vyvoláváním a udržováním atmosféry strachu. Veřejnost, která uvěří, že za každým keříkem je mužík v rubášce a že mocný volí amerického presidenta, přijímá ochotněji vyhazování peněz, které pak chybějí jinde.

Na tomto místě lze zmínit “neúspěch" druhé schůzky Trumpa s Kimem. Trump z ní sebezáchovně odešel, protože se nemohl vrátit domů s mírovou smlouvou. Ta by totiž znamenala, že Jižní Korea nebude ochotna vydávat další miliardy dolarů za americké zbraně.
Německo má v Evropě vedoucí postavení, ekonomicky i politicky. Otázka je, kdo přijde po Merkelové. Ta je podle mého názoru nedoceněná a její pragmatický přístup k Rusku i k migrantům udržuje potřebnou rovnováhu v Evropě.
Rozesrat (lepší výraz není k dispozici) vztahy mezi lidmi nebo státy je snadné. Jednou se nedá žít s židy, jindy s cikány, s chudými, nebo třeba se Srby a ruskými menšinami na Ukrajině nebo v Pobaltí. Vzpomeňme na Jugoslávii.
Merkelové se připisuje zvaní uprchlíků. Její původní výrok: “Uprchlíci ze Sýrie, kterým bude povolen pobyt, budou v Německu vítáni," byl postupně otesán na “zveme migranty k nám".
V roce 2012 bylo v Německu kolem tří miliónů migrantů. Tehdy to nikomu nevadilo.
Německá hrozba Evropě tkví ve výroku “zvládneme to". Okolním státům, zejména těm malým, uniká, že jim v hádkách o migrantech ujíždí vlak.

Prezident Macron přišel s návrhem, který je variantou dřívějšího mechanismu, kdy o tom, zda je uprchlík hoden politického asylu, rozhodoval Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Ten mechanismus fungoval v každé zemi, kterou Západ považoval za “první svobodnou".
A je třeba zmínit, že základním kritériem pro kladné posouzení žádosti byla individuální situace žadatele. Musela se významně lišit od té, která se týkala většiny obyvatel. Nepočítaly se tedy hlado- nebo jiný mor, občanská válka a ani jiné radosti.
Byla-li žádost posouzena na prvním stupni kladně, nastoupil institut cílové země. Žadatel si tu zem vybral z předloženého seznamu a ona si, zcela suverénně, žadatele proklepla a vpustila ho dovnitř (když se jí hodil) anebo jej poslala o dveře dál.

Naši politici se ve svatém rozhořčení sjednotili napříč politickým spektrem (kromě Top 09) a předstírají, že Macronův návrh porušuje právo jednotlivých států přijmout koho chtějí. Nenecháme si diktovat, piští svorně jeden vedle druhého. “Nebezpečí" Macronova návrhu spočívá v tom, že EU připustí existenci uprchlíků hodných její podpory. A míček se vzkazem “máme unijní problém" se dostane na polovinu kurtu jednotlivých členských zemí. Což znamená, že budou politici zbaveni možnosti předstírat, že pro ně uprchlický problém neexistuje a nemusejí doma nic dělat. Právo nenabídnout se jako cílová země jim zůstává, ale bude vypadat blbě, když nepomohou. Už jen proto, že půjde o unijní problém.
Naše politické “elity" nechápou, k čemu vedou jejich názory. Nepřátelský postoj k cizím se promítne i do vztahu k vlastním potřebným. Němci to “zvládnou", kdežto my se postupně změníme v gubernii s vysokým výskytem nežádoucích sociálních jevů. To je ale nebezpečí, které souvisí s německou politikou jen nepřímo.

FENCL: A co tohle? Souhlasíte s vizí, podle níž se dnes vedou války beze zbraní a bez přímočarého zabíjení? Nebo naopak máte pocit, že by se Němci mohli stát přece jen jakýmsi základem dobra pro kontinentální Evropu?

JÍROVEC: Válka se dá vyprovokovat, dá se do ní vtáhnout třetí stát nebo koalice ke všemu ochotných, ale nedá se vyhrát. To je případ Afghanistánu, kde se na konci sedmdesátých let podařilo využít odpor mudžahedinů proti prosovětské vládě, která chtěla prosadit pozemkovou reformu a omezit náboženskou moc kmenových náčelníků. Zbigniev Brzezinski se chlubil, že se Američanům podařilo vtáhnout Rusy do války, aby měli svůj vlastní Vietnam.
Jsme civilizovaní, ale lidské životy dělíme na naše a jejich. Albrightové nevadilo, že v důsledku sankcí proti Husseinovi zemřelo předčasně asi půl miliónů iráckých dětí. Prý to byla dobrá cena. Když zahyne náš žoldák, politici se zarojí kolem rakve a při hymně setřou něco falešných slz. V bitvách u Slavkova (1805) a Lipska (1813) padlo během čtyř dní dohromady přes 100 000 vojáků. To byly možná ty správné války. Dnes na ně nejsou lidi. Současné války jsou opravdu o něčem jiném. Když byla Západem dávána Asadovi lekce za údajné použití chemických zbraní proti vlastnímu lidu, bylo vystřeleno 120 raket s plochou dráhou letu. Stály přes půl miliardy dolarů a trefily kolem 15 lidí.

Sofistikované rakety totiž dopadnou na předem naprogramovaný cíl. Je-li protivník včas varován, skočí na Toyotu a odjede i s kulometem a municí o kilometr dál. Klíčové slovo ostatně není “trefit", ale “odpálit". Je to kšeft, co válku potřebuje držet v chodu. Jen tak totiž přijdou objednávky na nové zbraně. Před nedávnem kdosi prohlásil, že by ukončení války v Sýrii bylo dražší než její pokračování. Ano. To jsou kupecké počty.
A válka dnes je odkrvená do podoby počítačových her. Na veřejnost se nedostanou scény s urvanými hnáty, popálenými těly a s roztříštěnými lebkami. Vojáci, kteří to viděli a zažili, se domů často vracejí s trvalými psychickými následky. V médiích se před časem objevila zpráva o velké fluktuaci pilotů dronů, kteří je ovládají odkudsi z Floridy. Proč k fluktuaci docházelo? Jeden z pilotů, který se rozhodl odejít, vysvětlil, že technika je tak dokonalá, že kamera na dronu vidí, jak ze zasaženého těla vyprchává život. Takový voják se denně vrací z floridské “fronty" domů, možná k dětem, a těžko jim odpovídá na otázku, jak se dnes měl v práci.
Válka ovšem hrozí dál, protože lidská blbost je nevyplelitelná, jak říkával Werich, a Německo má klíčovou roli ve vztahu EU k Rusku. A bude-li vztah významně narušen, budou malé myši vyvolávat napětí a budou hledat pomstu za historické křivdy.

FENCL: Závěrem žert. Vyjmenoval byste pět států, do nichž byste mířil v roli migranta, kdyby bylo možné si vybrat z veškerých zemí světa?

JÍROVEC: Migrant nechce jít tam, kde by byl apriori odmítán. Je velmi smutné, že někteří politici zařadili mezi nevlídné země i Českou republiku. Pokud migrant jedná bezmyšlenkovitě (nebo v panice), jde tam, kde čeká trochu bezpečí. Má-li čas rozvážit, co dál, jde tam, kde má soukmenovce a naději najít práci a zázemí pro rodinu. Představa, že jde za sociálními dávkami je naivní. Žít v bohaté společnosti z dávek není záviděníhodné.

FENCL: Takže?

JÍROVEC: Kdybych měl jako migrant zkušenost, kterou mám, zvažoval bych Kanadu, a skandinávské země.