Nová progresivní vlna, kterou nyní zažívá Latinská Amerika, není podobná té ze začátku milénia. V této době se levicoví politici snaží vrátit k moci poté, co byli dříve poraženi, jak jsme viděli v Brazílii a Argentině.  Mezitím v Peru a Chile čelí pokrokové vlády agresivním médiím a nepřátelskému podnikatelskému sektoru. V důsledku toho se tito politici rozhodli pro umírněnější diskurs a politický pragmatismus, aby přežili. Nová levice se tak snaží vyhnout izolaci a ostrakizaci ze strany USA v obavách z hospodářských sankcí. Všichni prokázali jasný záměr radikálně se distancovat od Caracasu a chránit se před takzvanou „bolívarizací“. Progresivní vůdci odsoudili údajný „deficit demokracie“ venezuelské vlády. Mezitím Caracas kritizoval latinskoamerické levičáky za to, že nezaujali důrazný postoj proti americkým sankcím, nebo že se o tomto problému „zapomněli zmínit“. Pozice těchto vlád není náhodná. Venezuela se stala jedním z hlavních argumentů, které regionální pravice používá k útokům na progresivní levici. Korporátní média a představitelé establishmentu vedli kampaň za kriminalizaci levicových vůdců tím, že je spojovali s Madurem. V reakci na to se tito aktéři pokusili tato „obvinění“ obejít tím nejpragmatičtějším způsobem – útokem na venezuelskou vládu, nebo, pokud to bylo možné, se této záležitosti úplně vyhnout.

Pravicové strašení Madurem bylo neúspěšnou zbraní, pokud jde o volby, protože nezabralo v Mexiku, Argentině, Peru, Hondurasu a Chile. Ve všech těchto zemích zvítězili právě ti, které se mainstreamová média snažila ideologicky spojit s Caracasem. Ukázalo se, že voliči se nedají snadno zmanipulovat. Volební kampaň však skončila a Boric nadále odmítá bolívarovský socialismus, připojuje se k pravicovému davu, který obviňuje Madura z údajného porušování lidských práv a spojuje se s vysokou komisařkou OSN Michelle Bacheletovou. Na druhou stranu je třeba zmínit, že zatímco bývalý chilský konzervativní prezident Sebastian Piñera uznal samozvance Juana Guaidóa podporovaného USA, Boric zatím své oficiální stanovisko k této záležitosti nezveřejnil. Maduro, aniž by kohokoli jmenoval, prohlásil: „Objevila se zbabělá levice, která se snaží zaútočit na úspěšný a vítězný bolívarovský model, náš historický odkaz, můj úřad a bolívarovskou revoluci“. Tato epizoda do určité míry vysvětluje interní situaci latinskoamerické levice a zároveň poskytuje náhled na to, jak se budou utvářet vztahy mezi těmito vládami. 

Navzdory střetům mezi socialistickými tradicionalisty a progresivními levicovými silami by Mexiko v čele s Andrésem Manuelem Lópezem Obradorem a potenciální vítězství Luly da Silvy v Brazílii mohly pomoci urovnat vzájemné neshody. Oba lídři mají vliv na různé levicové proudy v regionu a mohli by koordinovat úsilí o dosažení společné strategie. López Obrador již dosáhl nečekaného „milníku“, když na loňském VI. summitu Společenství států Latinské Ameriky a Karibiku (CELAC) v Mexico City posadil Madura vedle pravicových prezidentů. Během kampaně za znovuzvolení Lula prohlásil, že „Bolsonaro je horší než Maduro“, aby se distancoval od venezuelského vůdce. Mezi Lulou a Madurem však nepanuje žádné tvrdé napětí, a pokud se bývalý prezident znovu dostane k moci, Brazílie by mohla nabídnout Caracasu různé druhy politické a ekonomické podpory. Ve vězení Lula veřejně přiznal svou podporu Venezuele proti americké agresi. Zda v tom bude pokračovat, se teprve uvidí.

Bude napětí uvnitř latinskoamerické levice přetrvávat nebo odezní? Maduro přímo nereagoval na invektivy od ostatních vůdců. Doufá, že jakmile budou v úřadu, postupně změní svůj politický přístup k Venezuele. Peruánský prezident Pedro Castillo přes svůj ambivalentní postoj vůči Madurovi uznal jeho vládu a odsoudil k bezvýznamnosti kdysi mocnou Limskou skupinu, která v posledních pěti letech koordinovala útoky proti Venezuele. Dalším příkladem je kolumbijský levicový kandidát na prezidenta Gustavo Petro, který sice pokračuje ve slovních přestřelkách s Madurem, zároveň však nabídl obnovení vztahů, pokud vyhraje volby 29. května. To by mohla být poslední rána americké intervencionistické agendě, kterou podporuje kolumbijská administrativa Ivána Duqueho. Skutečnost, že se progresivní lídři zavázali stabilizovat vztahy s Madurovou vládou, sama o sobě představuje neocenitelný politický restart. 

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele