Tak nějak by mohl začínat slavný román Jaroslava Haška, kdyby se odehrával za našich dnů. Když lidi nevědí, co je pro jejich dobro, je třeba jim to přikázat. Protikuřácký zákon se tak zařadil do tlustospisu dalších zbytečných zákonů a nařízení, kterými  nás sociálně demokratická vláda, ANO a lidovci postupně spoutávají. Už jejich tam spousta. Registrované partnerství, přímá volba prezidenta, antidiskriminační zákon, pamlskovou vyhláška, zálohované výživné, ženské kvóty a bůhví jak se všechny ty další nesmysly jmenují.   

Když se v roce 1993 vrátil z emigrace Edvard Outrata, kde žil od roku 1968, stal se předsedou Českého statistického úřadu. Měl velké zkušenosti. Na kanadském statistickém úřadě pracoval jako  šéf odboru informatiky Tehdy na nějakém semináři varoval, že se nově se rodící demokratický stát musí vyvarovat dvou hlavních věcí. Za prvé, že v zákonech nesmí býti více novel než samotných zákonů a za druhé, že lidé, kteří nepracují, nemají brát víc peněz než ti, kteří pracují.

Bohužel, obojí jsme připustili. Naše zákoníky jsou zapleveleny takovým množství novel a úprav, že se v nich nevyznají ani sami advokáti a soudci, na sociálce se vyplácejí některým jednotlivcům podpory a příspěvky, které v souhrnu vysoce přesahují průměrnou měsíční mzdu.

Obrovské finanční prostředky jdou také do tzv. neziskového sektoru. Jiný člověk který se vrátil z emigrace v USA počátkem devadesátých let varoval před tím, abychom si nenechali neziskové organizace přerůst přes hlavu. I to se bohužel stalo.

Mezi neziskové organizace se přerozdělují prostřednictvím dotací a grantů stovky milionů korun, které pocházejí z Norských fondů, fondů Evropské unie a samozřejmě také z peněz nás daňových poplatníků. Dnes v Česku existuje 128.000 neziskových organizací. Stát, kraje, obce a státní fondy jim poskytly loni dotace ve výši 16,5 miliardy korun.  

Samozřejmě, že některé tyto organizace jsou veřejně velice prospěšné, ať již jde o spolky podporující mládež, tělovýchovu či poskytují nezbytné sociální služby. Ale některé z nich zřetelně usilují o, vedle našich peněz, získání čím dál většího vlivu na politické i společenské dění. Drtí nás svým neomarxistickým sněním o beztřídní, spravedlivé a rovnostářské společnosti, jak to předvádí ministryně Marksová-Engelsová. Šířit dobro za peníze nás všech je pro ni hračka.  

V posledních pětadvaceti letech vystřídala komunistickou věrchušku, která ovládala stát, jakási novodobá elita tzv. „lepších lidí“, kteří se již od svých studií připravují na práci v neziskovém sektoru. Nechtějí nic vyrábět, vymýšlet ani nikoho léčit. Jejich jediným cílem je propagovat utopické myšlenky multikulturalismu, feminismu, politické korektnosti a dalších témat levicové agendy. A to ať už si to společnost přeje nebo ne. Úkolem daňových poplatníků je mlčet, platit a hlavně – NEKOUŘIT.