Sice byl můj podřízený, ale pozdní příchody jsem mu toleroval. Ne snad proto, že jsem měl hodnost svobodník absolvent a navíc jsem byl bezpartijní, ale proto, že rozhodně nebyl připraven pracovat. Měl totiž vztek na Ministerstvo národní obrany, které mu nepovolilo odchod do důchodu, ačkoli mu bylo už 56 let a ještě nedávno by byl mohlo jít do důchodu v 55 letech automaticky. Národní shromáždění ovšem změnilo zákon. Byl proto naštvaný nejen na Ministerstvo, ale i na celý komunistický režim.

Major Prášek si pověsil kabát i důstojnickou čepici, které říkal „klobouk“,v ordinaci, ani si nesedl a začal vyprávět: „Představte si, dneska jsem šel zadem, kolem hřbitova a někdo tam přes noc napsal nápis: Zdražili nám plyn a uhlí, buďte rádi, že jste ztuhlí… Jo, přes celou zeď velkejma písmenama,“ smál se až dostával záchvaty kuřáckého kašle. (stalo se v roce 1979 u vojenského útvaru 1044 Louny).

Bývalý kolega z fakulty si ráno po víkendu uvařil kávu a spustil: „Včera jsem byl u strejdy na chatě, říkal mi, že je pořád na trhu nedostatek čerstvý zeleniny.“ Jeho strýček byl ministr zemědělství a kolega se mi svěřil, že mu pomohl na fakultu, protože jeho otec, ministrův bratr, byl vyloučený z KSČ v roce 1969 a tak byl kolegovou kádrovou skvrnou. „Strejda nadával, že s tim nemůže nic dělat a že je zvědav, co s tím ty blbci z ÚV KSČ udělaj.“ (Praha osmdesátá léta)

KSČ si velmi prozíravě prosadila vedoucí úlohu strany, takže rozhodovala úplně o všem. Je to však věc dvousečná, neboť byla automaticky za vše odpovědná. Nikdo o tom sice běžně nemluvil, ale všichni to věděli. KSČ se nemohla zbavit odpovědnosti, aniž by se vzdala vedoucí úlohy strany a nemohla se vzdát vedoucí úlohy strany bez toho, aby se její moc zhroutila.

V důsledku univerzální odpovědnosti jí byly přičítány všechny nedostatky a KSČ sama se nemohla na nic vymlouvat. Když to zkoušela, vyznívalo to směšně. Poukaz na nízkou úrodu v důsledku nepříznivého počasí vyústil v oblíbený vtip: „Kteří jsou čtyři největší nepřátelé socialismu? Jaro, léto, podzim, zima…“ Za veškeré nepořádky mohla KSČ, její funkcionáři a nakonec i řadoví členové. A tak mě předseda výboru KSČ přišel až na pracoviště přátelsky varovat: „Slyšel jsem, že by ti chtěli navrhnout vstup do strany. Ne aby tě napadlo na to kejvnout. Já jsem vstoupil a nenávidí mě celý příbuzenstvo!“

Na komunisty bylo možno nadávat při všech příležitostech. Ale co dnes? Nikdo nemá vedoucí úlohu, zdá se, že snad ani podružnou. Nikdo totiž za nic neodpovídá. Společnost řídí neviditelná ruka trhu. Na tu nejde nadávat. Za hospodářské neúspěchy může „hospodářský cyklus“. Prostě „nedošlo k oživení“ ono nedošlo, na „ono“ nadávat nejde podobně jako si nelze stěžovat na „náladu na devizových trzích“. Odpovědnosti se lze dopátrat jen v detailech. Rozpadnou se vám nové boty? Už za to nemůžou komunisti, prostě jste si svobodně na volném trhu koupili šmejd a můžete ho zkusit reklamovat- máte-li dostatek volného času.

Se zrušením vedoucí úlohy strany zdaleka neubylo nepořádků, ale zmizel všeobecný škůdce. Lidé si stěžovali, že si nemohou stěžovat na KSČ. Dnes si stěžovat mohou, ale není na koho. Nikdo za nic neodpovídá, ale lidé nají problém uvěřit, že si opravdu za všechno mohou sami.

Úlohu KSČ jako univerzálního hromosvodu nějak nikdo nechce převzít. A lidé by tak rádi někomu nadávali jako strůjci všech svých problémů. Pocit frustrace v lidech narůstá a hromosvod nikde. Snad v poslední době nám média ukázala cestu. Za všechno může prezident Miloš Zeman.

Publikováno se souhlasem vydavatele