Předesílám, že i když pana profesora Jelínka osobně neznám, jeho prací si velice vážím. Smutné je, že v jeho případě se, v plné nahotě, přesně ukazuje žalostný stav české justice, která nehodící se důkazy prostě škrtá. A když se jedná o špičkového odborníka, tak škrtne důkazy i včetně špičkového odborníka.

Našemu ústavu, i mně osobně, opravdu vadí zásadní dezinformace týkající se konkrétních solárních elektráren, které zřejmě vznikly tím, že si autor neověřil ani základní údaje. Článek je primárně zaměřen na kauzu soudce Sováka, ke kterému se, bez znalosti spisu, samozřejmě nevyjadřujeme, i když, díky neuvěřitelným únikům informací, se jedná prakticky o veřejný proces...

K věci samé: V únoru 2016 vynesl Krajský soud v Brně několik trestů ve věci solárních elektráren Saša-Sun a Zdeněk-Sun v Chomutově zprovozněných v roce 2010. Mírné tresty dostali lidé, kteří stavby přímo řídili, ale to byli zcela nezajímaví lidé, kteří denně na tyto stavby dohlíželi a za ně zodpovídali. Nejtvrdšími mnohaletými tresty však byli potrestáni lidé, kteří s těmito stavbami roku 2010 neměli vůbec nic společného. To byla předsedkyně ERÚ Vitásková a ředitelka licencí Schneidrová, které nastoupily do ERÚ v roce 2011.

Velmi tvrdě byli potrestáni (a dodnes sedí ve vězení) lidé, na kterých byl něčí „vyšší“ zájem. To, že tito lidé se stavbami nesouviseli buď vůbec, či pouze formálně, pro ně bylo přitěžující okolností. Důvodem asi bylo to, že, jak článek zdůrazňuje, byli to „synové miliardáře Zdeňka Zemka“, Alexandr a Zdeněk, kteří sice zaměstnávali lidi, kteří stavby přímo zajišťovali, ale na stavbách se prakticky nevyskytovali, protože pracovali v jiném oboru na druhém konci republiky a maximálně pouze podepsali připravené předávací protokoly, které ale žádný zákon ani vyhláška nepožadoval.

Článek cituje nesplněnou „dokončenost staveb“, ačkoliv tato nikdy nebyla a není dosud zákonem pro licenci předepsána, což si mohl autor ověřit, stejně jako každý čtenář, pouhým nahlédnutím do energetického zákona a licenční vyhlášky ERÚ. Rozhodující byla vždy provozuschopnost a bezpečnost staveb solárních elektráren, kterou potvrzuje příslušný stavební úřad povolením užívání již na konci listopadu 2010, jako u každé jiné stavby. U solárních elektráren provozuschopnost a bezpečnost staveb ověřila dne 22. 12. 2010, před jejich prvním paralelním připojením (PPP), což je vlastně zahájení výroby, příslušná distribuční společnost dle vyhlášky o dispečerském řízení Ministerstva průmyslu a obchodu. Obě zásadní rozhodnutí o povolení provozu z roku 2010 i kolaudační souhlasy z února 2011 jsou dodnes platná a nikdy nebyla zpochybněna.

Speciální živnostenské listy – licence vydal ERÚ solárním elektrárnám, které jsou od 22. 12. 2010 až dodnes v provozu, ERÚ až dne 31. 12. 2010, po provedení kontrolní prohlídky, v pořadí již třetí, skupinou odborníků z ERÚ.

V únoru 2011 místopředseda ERÚ zjistil, že jeden z dokladů byl viditelně zfalšován někým z lidí, kteří stavbu řídili, a že jeho podřízení tento zfalšovaný doklad akceptovali. Podal trestní oznámení a Policie v květnu 2011 skutečně potvrdila, že jeden z dokladů byl viditelně zfalšován. Přesto krajský i vrchní soud, možná pouze z nedokonalé znalosti správního práva, soudily obžalované pro neprovedení obnovy, i když analýzy právníků – specialistů, např. Zdeňka Koudelky, potvrzovaly správnost postupu obžalovaných dle správního práva.

Pan profesor a vedoucí katedry trestního práva na Univerzitě Karlově Jiří Jelínek zjistil totéž, co zjistil Zdeněk Koudelka. Nejvyšší soud v prosinci 2018 také konstatoval, že zjevná vada licenčního řízení, známá ERÚ před kontrolou a vydáním rozhodnutí, opravdu nemohla být následně důvodem pro obnovu řízení. Že sice ERÚ, jako specializovaný centrální úřad státní správy, pochybil, ale opravdu nemohl být uveden v omyl. Nejvyšší soud pouze potvrdil, že soudy odmítnutí „takzvaní odborníci“ měli plnou pravdu, na rozdíl od soudů nalézacího a odvolacího, a že je tedy opravdu smutné, že judikatura se ubírala opačným směrem než platné zákony.

Rovněž tvrzení autorem uváděné v článku, že licencí si solární elektrárny zajistily výhodnější výkupní ceny, vyvrátil již v srpnu 2018 Nejvyšší soud, když konstatoval, že „Názor, že pro účtování garantované výkupní ceny elektřiny je rozhodné, kdy výrobce nabyl oprávnění k provozování licencované činnosti, nemá oporu v žádném právním předpise.“ V konkrétním citovaném případě solárních elektráren synů dr. Zemka Alexandra a Zdeňka je v září 2013 uvedeno v obžalobě sepsané státním zástupcem Radkem Mezlíkem, které soudy pouze opisovaly, že solární elektrárna „není dokončena ani zčásti a je ve výstavbě“ a za to byli bratři Zemkové odsouzeni a dodnes sedí ve vězení, i když neporušili žádný zákon. Tentýž státní zástupce v dubnu 2018 v odvolání proti jinému rozsudku v jiné kauze tvrdí: „S vysloveným zprošťujícím rozsudkem se tudíž nelze ztotožnit, neboť je neslučitelný mj. s pravomocným odsouzením obviněných …. bratrů Zemkových (rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci 5 To 56/2016) za klamavé jednání v případě výroben, které k 31. 12. 2010 vykazovaly podstatně vyšší stupeň dokončenosti (měly instalovány veškerou technologii vč. FV panelů, zbývalo zapojení dvou sekcí panelů).“. Kdy tedy psal a říkal státní zástupce Radek Mezlík pravdu? V září 2013 nebo v dubnu 2018?

Nejspíše psal státní zástupce pravdu až v roce 2018, možná i proto, že již v červenci 2016 ukončil důkladné šetření, dle trestního oznámení ERÚ z léta 2015, nezávislý specializovaný krajský útvar Policie, když konstatoval, že solární elektrárny synů dr. Zemka Alexandra a Zdeňka byly již ke dni 22. 12. 2010 bezpečné a provozuschopné: „K prvnímu paralelnímu připojení všech předmětných FVE došlo dne 22.12.2010. K první reálně měřené dodávce elektřiny od těchto výrobců došlo dne 31.12.2010 (u FVE Saša-sun v prosinci 2010 naměřeno 0,4 MWh, u FVE Zdeněk-sun v prosinci 2010 naměřeno 0,2 MWh, u FVE VT-sun v prosinci 2010 naměřeno 3,9 MWh).“ Policie rovněž konstatovala, že Zemkovy solární elektrárny splnily všechny zákonné požadavky, a proto měly, dle platných zákonů, nárok na výkupní cenu roku 2010, což následně, po přezkumu, stvrdilo svým Usnesením i Krajské státní zastupitelství Ústí nad Labem.

Případů, kdy se potvrzuje, že nebyl porušen žádný zákon, ale předem určení „zločinci“ jsou přesto „v naprosté tichosti bez vědomí veřejnosti“, jak přesně popisuje státní zástupce, drceni mnoho let justicí a mnozí z nich si dokonce dodnes odpykávají mnohaleté tresty. Pokud navíc státní zástupce mluví o „makroekonomickém dopadu“ zproštění několika nevinných lidí, který „by každý spotřebitel pocítil na ceně elektrické energie, a to nejméně v řádu stokorun,“, pak je nutno pouze upozornit, že je opravdu dost podstatný rozdíl mezi stokorunami tvrzenými státním zástupcem a haléři nebo desetinami haléřů, o které by se skutečně mohla cena elektřiny změnit vlivem těchto několika justičních přehmatů...

Je smutné, že kromě neznalosti zákonů státní zastupitelství asi vůbec netuší, jaký skutečný dopad by měl úspěch jeho snah o změnu skutečného uvedení solárních elektráren do provozu v roce 2010 na fiktivní uvedení v roce 2011. Vzhledem k tomu, že státní rozpočet přispívá dotací na všechny kWh ze solárních elektráren stejně, úspěchem snah státního zastupitelství by státní rozpočet ročně mohl přijít až o cca 2,2 mld. Kč solární daně ze solárních elektráren uvedených do provozu v roce 2010. Konkrétně u solárních elektráren synů dr. Zemka Alexandra a Zdeňka by stát přišel, a to pouze na solární dani, za léta 2011 - 2030 o několik set milionů Kč. Ono ne vždy se státu vyplácí ignorovat a dehonestovat špičkové odborníky. I když nakonec Ministerstvo spravedlnosti „sáhne“ do státního rozpočtu a z peněz daňových poplatníků odškodní nezákonně postižené občany i firmy, morální škody lze jen velmi těžko napravit...

Ivan Noveský
Institut pro energetiku
v roce 2001 zakládal ERÚ a v roce 2016/2017 byl jeho 1. místopředsedou