Čína je viditelně za vrcholem finančního cyklu - po více než 10 letech silného růstu úvěrů a cen nemovitostí, kdy se zadlužení domácností a podniků zvýšilo celkově o více než 100 % HDP, se kolo otáčí. Ukazuje se, že řada úvěrů byla v minulosti poskytnuta nerozvážně, jejich růst se zastavil a ceny nemovitostí začínají klesat. To nutně negativně dopadá na investice, které v Číně tvoří přes polovinu HDP - výrazně více než je běžné v takto velkých ekonomikách (v USA tvoří investice přibližně 20 % HDP). A v důsledku toho nemá ekonomika moc jiných možností než dál zpomalovat. Otázkou je pouze, jak rychle. Zprávy z posledních měsíců spíše ukazují, že čínská komunistická strana přestává mít situaci “pevně v rukou”.

Na jedné straně se snaží viditelně zpomalující ekonomiku povzbudit uvolněnější měnovou politikou. Na druhou stranu aktivně brání finančnímu sektoru v dalším poskytování úvěrů, především ze strachu z dalšího nafukování realitní bubliny. V takové chvíli volnější měnová politika nemůže příliš pomoci. I rozpočtová politika naráží na podobné mantinely přeinvestovanosti v čínské ekonomice. Situace jednoduše nemá dobré řešení a v sestupné fázi finančního cyklu se Čína bude muset připravit na slabou nebo dokonce padající domácí poptávku. V takovém případě by potřebovala zabrat opět více na zahraničních trzích a vůbec se jí nehodí obchodní válka s Donaldem Trumpem. Číně může teoreticky trochu ulevit postupné oslabování juanu. Ovšem ne nijak dramatické, které by bylo spojené pravděpodobně s výrazným odlivem kapitálu a zrychlením poklesu cen akcií a nemovitostí. V takovém případě by investice i útraty domácností ještě rychleji šláply na brzdu. A už nyní zažívají čínská města protesty lidí proti klesajícím cenám nemovitostí - v Šanghaji a dalších velkých městech lidé napadají centra developerů zlevňujících neprodané byty, které tak tlačí dolů jejich již realizované investice (https://on.ft.com/2NNn4Pk). Zdá se ovšem, že s poklesem cen předražených nemovitostí ani čínští komunisté nic nesvedou.

Jan Bureš
ekonom