Centrální bankéři ve Frankfurtu přitom nikdy nekupují stejnou proporci dluhu každý měsíc. Roli hrají zejména technické faktory jako potřeba reinvestovat splatný dluh. Shodou okolností však nakoupila ECB historicky nejméně italských dluhopisů právě uplynulý měsíc v době, kdy vrcholila v Itálii politická krize. Liga severu a Hnutí pěti hvězd za tím vidí “spiknutí” proti Itálii. Claudio Borghi, jeden z ekonomů Ligy severu, hovoří o tom, že napětí na trzích mohlo být dílem ECB. Co budou teprve italští politici říkat ve chvíli, kdy se ECB rozhodne program QE definitivně ukončit?

Možná uvidíme již příští týden na červnovém zasedání ECB, kde s novou prognózou v ruce mohou centrální bankéři začít pomalu uvažovat o útlumu měnové expanze (ke konci roku).Dalším důležitým mezníkem v italské sáze bude setkání nového italského ministra financí (Giovanniho Tria) se svými kolegy na euroskupině (ministři financí eurozóny) 21. června. Ukáže se, jak moc chce jít nová italská vláda “hlavou proti zdi” a realizovat všechny své rozpočtové plány nehledě na dohodnutá fiskální pravidla.

Zjevné pohrdání rozpočtovými pravidly a trvání na nejextrémnějších návrzích (jako je požadavek na odpuštění části dluhu v držení ECB) by mohlo dostat Itálii znovu pod tlak jak ratingových agentur, tak také trhů. Rizikové přirážky na italské dluhopisy by začaly opět růst, euro padat, a otázkou je, zda by ECB vydržela v takové situaci připravovat konec QE, jako by se “nechumelilo”.

Jan Bureš
finanční analytik