České domácnosti těží z velice příznivé situace na trhu práce - nezaměstnanost v posledních měsících spadla dokonce pod 2 % a mzdy i proto stále rostou skoro o 7 %. Nepřidává se sice všem a všude, ale v průměru vyplácených peněz výrazně přibývá stejně jako zaměstnanců, kterých nikdy v historii nepracovalo tolik. Jak už to ale bývá, co jedněm pomáhá, druhým způsobuje vrásky na čele.

Nedostatek pracovníků je podle průzkumů ČNB objektivně největší brzdou dalšího rozvoje podnikání. V takové chvíli zní trochu podezřele návrhy na zkrácení pracovního týdne ze čtyřiceti hodin o dvě až tři hodiny. Je sice pravda, že zaměstnání s převahou duševní činnosti možná přirozeně po kratší pracovní době volá. Ukazuje se totiž, že takové činnosti dokáží lidé efektivně vykonávat okolo 4 hodin denně. Zkrácení pracovní doby pak může teoreticky zvýšit produktivitu pracovníků.To ovšem nebude platit o většině povolání s převahou manuálních činností, kde stále platí jednoduché pravidlo “čím déle pracuješ, tím více uděláš”. Takových pracovníků je v Česku lehce přes dva miliony (především v průmyslu a stavebnictví). Pokud by se měl pracovní týden zkrátit o dvě hodiny a firmy se se stávajícími pracovníky nedohodly na přesčasech, bude na trhu práce chybět okolo 100 tisíc pracovníků. To by ve chvíli, kdy na úřadech práce již dnes evidujeme skoro 340 tisíc neobsazených pracovních míst, nebylo pro podniky nic příjemného.

Je sice pravda, že čeští zaměstnanci pracují v průměru déle než na Západě. To ale platí zejména, kvůli častokrát vyššímu zastoupení zkrácených pracovních úvazků v zemích jako je Německo. Pokud srovnáváme jen plné úvazky, rozdíly nejsou tak výrazné. Rozhodně ne tak dramatické jako u mezd, které jsou při porovnání s Německem stále zhruba třetinové, což vadí řadě zaměstnancům bezesporu o poznání více.