Eurozóna v čele s Německem chce problém dál valit před sebou a jednoduše protáhnout financování ze záchranných fondů eurozóny a z kapsy Mezinárodního Měnového fondu (MMF) až do roku 2016. Berlín sází na to, že v takovém případě by se řecký bumerang vrátil na stůl až po německých volbách na podzim 2013. MMF je ale proti, poukazuje na nereálnost předpokladů řeckého programu a chce trvalejší řešení. Takové, ve kterém členské země eurozóny značnou část svých stávajících pohledávek vůči Řecku jednoduše odepíší. MMF správně poukazuje na to, že nesplatitelná dluhová koule řeckou agónii prodlužuje. I když se státní kasa může příští rok dostat do primárního přebytku, ohromné platby úroků drží běžný účet platební bilance v deficitu, nejistá forma restrukturalizace dluhu udržuje ve hře riziko euro-exitu, a to dohromady odrazuje od Řecka prakticky všechny druhy investorů, včetně těch nejotrlejších.

V tuto chvíli se hlavní souboj s MMF vede o to, jestli má plán podle původních předpokladů cílit snížení veřejného dluhu na 120 % HDP do roku 2020 (eurozóna chce 122 % HDP do roku 2022) a o kolik snížit odhady řeckého růstu na roky 2014-2016. Pokud by si měl MMF prosadit svoji, zásadnější restrukturalizace bude nevyhnutelná. Navzdory výrokům šéfa euroskupiny Junckera o pokroku v jednáních, ale dohoda mezi eurozónou a MMF může být ještě hodně složitá. Nebylo by vůbec divu, kdyby se Evropa bavila o Řecku ještě na summitu 22.-23. listopadu. Na tom se sice měl probírat společný rozpočet pro roky 2013-2020, francouzsko-britský spor o financování zemědělství ale možná znovu ustoupí do pozadí.

Jan Bureš
Hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.