Skutečností je a zůstane, že chobotnice, která dokáže měnit barvu, strukturu své kůže, vylučuje inkoust a tím mate nepřítele, dokáže se dokonce zbarvit do šachovnice i puntíků a napodobit se různým zvířatům (Batesovské mimikry, had, platýs, a další), aby mohla přeplavat přes nebezpečné území, byla odříznuta od oběti. Čínský kat se jí rukama nedotýkal, a nedal se veřejností spatřit. Podobně tomu bylo při popravě 27 českých pánů na Staroměstském náměstí 21. června 1621. Kat se dal spatřit pouze Jeseniovi, jemuž řezal jazyk a třem, které věšel. To se nesluší dnes, v době rusofobie a sílící čínofobie, nejenom v české kotlině, ale i v EU.

Vedení ČLR si dnes nemůže dovolit navazovat a rozvíjet vztahy s kvalitou lidí, jako před několika lety. Tenkrát čínští rychlo-kapitalisté, znající evropskou historii, archetypy (jazyka, psychologie a kreativity), a různé reality doby post-socialistické ze zpráv diplomatů, byli vyzbrojeni obrovskými penězi. S nimi se vydali do Evropy na lov partnerů a objektů, slibujících rychlé množení peněz, růst slávy, umožňujících pokračovat v odkloňování peněz z čínských státních bank. Tato pohádka musela z objektivních příčin skončit. Otázkou bylo: Kdy? Ke štěstí Číňanů, obchodních dobrodruhů a chobotnic, konec nastoupil podle přísloví: Lepší pozdě, než nikdy.

Lepší pozdě než nikdy, je také název filmu. V něm se filmová herečka Tereza Tichá řítí ve svém BMW mrazivou nocí po dálnici domů. Na sedadle spolujezdce leží lukrativní smlouva na hlavní roli do německého velkofilmu. Už konečně nebude na nikom závislá. Zazvoní mobil, volá její manažer. Vtom se ozve ohlušující rána... Několik vteřin nepozornosti a náhle je všechno vzhůru nohama. Co se slávou, penězi, autem a prázdným bytem, kde nikdo nečeká? Co s městem, kde se o ni nezajímá už ani poslední bulvární novinář?...Alespoň tuto část filmu by měli znát všichni přátelé chobotnice.

V dalekém Indickém oceánu dokazuje Čína, jak se pracuje na geostrategických úkolech. Je to příklad pro mladé byrokraty EU. Před několika týdny oslavovala exilová tibetská společnost tzv. Thank-You-India-Year. Oslava se týkala útěku Dalai Lamy do Indie 31.3.1958. 60 leté výročí mělo být oslaveno velkým způsobem v Delhi. Nic podobného se nestalo. Indická vláda doporučila vedení exilové tibetské společnosti se uspokojit s malou oslavou v Dharamsala, místě úřadující exilové vlády s jasným odůvodněním, že Indie si nepřeje zbytečně zatěžovat vztah s ČLR. Připomínám, že t.č. nejvyšší úředník indického MZV, Vijay Gokhale, byl předtím velvyslancem v Pekingu, mluví plynule Mandarin a dokázal během krátké doby změnit tón dialogu a kvalitu vztahu Indie – ČLR. Ještě před rokem by této předpovědi jen málokdo uvěřil. Osobně jsem přesvědčen, že Indie v představitelné budoucnosti oficiálně přistoupí k čínské iniciativě BRI (Belt Road Initiative), jinými slovy Jeden pás, Jedna stezka. Bude tomu i nehledě na kvalitu individuálních vztahů Indie a ČLR s USA, nehledě na rostoucí investice ČLR v Pákistánu, možné nepokoje v části Tibetu (Doklam) a zvětšující se prezenci ČLR v Indickém oceánu. Nehledě, na ještě nevyřešené strukturální problémy v bilaterálním vztahu. Odkud moje přesvědčení?

Přesvědčení je založeno na kontextuálním pochopení skutečnosti, že obě iniciativy ČLR, globální ve formě BRI a menší iniciativa ČLR – EU ve formě 16+1, které způsobují svým rozměrem a obsahem strach u části veřejnosti a politiků, mají budoucnost. Proč?

Čas a vize vedení ČLR hrají pro ČLR. Nehledě na skutečnost, že oficiální čínská rétorika se z velké části koncentruje na ekonomické aspekty. Ty mnohdy vyznívají altruisticky. Méně se čínská rétorika zmiňuje o duchu a bezpečnostních aspektech iniciativ. Proto často vzniká nedorozumění. To umocňuje neschopnost a neochota vést dialog. Dává se přednost diskuzím. Ty jsou mnohem pohodlnější než dialog a spolupráce.

V tomto kontextu připomínám skutečnost, že obě iniciativy splňují požadavky na mezinárodní spolupráci, transparenci, inkluzivnost a otevřenost, jak je definují OSN. Co se týče bezpečnostních aspektů, mohu konstatovat, že veřejně dostupné informace dovolují tvrdit, že ČLR zcela jistě provedla:

1. strategickou analýzu výhod iniciativ, nejenom pro ČLR, ale i účastníky BRI,
2. identifikovala všechna klíčová bezpečnostní rizika a výzvy,
3. má vypracovaná konceptuální, strategická a taktická řešení k jejich odstranění. Ta mohou být modifikována v závislosti od geopolitického a jiného druhu vývoje ve světě, a v regionech.

Přidám-li do úvahy již existující následky a signály vycházející z politiky Amerika First nejenom pro EU, ale i pro americké spojence v Asii, včetně Filipín, Japonska, Jižní Koreje, ale i příkaz prezidenta Trumpa, najít cestu k návratu do TPP, nedává smysl státům EU, ignorovat iniciativy ČLR. Naopak: profesionálně řízená účast v iniciativách nabízí každému z účastníků se rozhodnout, kdy, kde, jak, v jaké formě a obsahu se angažovat. Na druhé straně, iniciativa ČLR – EU ve formě 16+1 nabízí jednu z mála možností, jak posílit integrační snahy EU. V každém případě platí i dnes tři věci:

1. Pokud se spolupracuje a mluví, zbraně mlčí.
2. EU nemá na válku s ČLR se zbraněmi, ani na válku obchodní. Část našeho bohatství pochází přece z ČLR.
3. Lepší pozdě, než nikdy.

Současný vývoj vztahu USA – EU dovoluje očekávat, že ČLR si bude moci mnout ruce. To nejenom kvůli Iránu, platbám v Euro, petrojüanu a jüanu, levnému nákupu podílů západních partnerů, představitelným dalším oslabováním EU ze strany USA, a s pomocí případného sporu EU u WTO. Napomohou tomu také změny, které přijdou z Ruské federace po ukončení fotbalového klání v červnu, bez bojkotu, nebo s bojkotem. Prezident Putin, včera během setkání s šéfem archivní agentury Andrejem Artizovem oznámil přechod zvláštního archivu pod kontrolu Kremlu. Tento archiv má 500.000.000 svazků, z nichž každý sčítá stovky stránek. Současně nechal vědět svět, že zveřejní ZDE dokumenty za období 1930 – 1989. Historicky první zveřejnění v takovém rozsahu potěší a zarmoutí mnohé, některé vůdce a politiky přivede do stavu paniky, strachu, a k přání odejít ze scény.

Na scénu vstupuje vietnamské město HO CHI MINH CITY. Tam jsem svého času z pověření spolkové banky KfW prověřoval projekt, spolkovým kancléřem Kohlem podporovaného v té době nejmladšího německého podnikatele-dobrodruha Lars Windhorsta (1976). Ten založil 1993, ve věku necelých 17 let, s výjimkou, první podnikatelskou společnost,Windhorst Electronics GmbH s čínským partnerem Ming Rong Zhang. Včera, podle zprávy agentury Xinhua se bude v HO CHI MINH CITY konat 24 a 25. Května 2018 první v historii The 2018 Blockchain Festival. Referovat pro více než 1.500 přihlášených účastníků bude více než 30 vietnamských a zahraničních blockchain specialistů. Bude li tam někdo z ČR, nevím. Snad ale někdo z velvyslanectví nebo konzulátu sdělí veřejnosti, co se tam dělo.

Připomínám festival mimo jiné i proto, že kromě Lépe pozdě, než nikdy, mezi referenty bude Le Ngoc Giang z Ministerstva Justicie, David Nguyen, prezident Vietnamské obchodní komory v Singapuru, a další osobnosti. Festival organizuje Huobi.Pro, třetí největší na světě tzv. digital asset exchange.

Východně od HO CHI MINH CITY se nachází jihovýchodní čínské GUIZHOU. Tam sídlí speciální firma, ve které mladí Číňané rozpoznávají obsahy fotek, loga, analyzují řeč, zpracovávají a tvoří nová hrubá data. Data, která se po té používají v celé řadě projektů spojených s rozpoznáním hlasu, obličeje, stínu, a v neposlední řadě i v autonomním automobilovém provozu. Firma se nachází v Bainiaohe Digital Town, technologickém parku, vzdáleném přibližně 50 km od města Guiyang, hlavním městě provincie Guizhou. Do konference o UI, která se konala v prosinci 2017, prakticky nikdo nevěděl o existenci této firmy, sídlící ještě v roce 2014 v jedné z nejchudších provincií ČLR. Dnes tam sídlí velká čínská IT trojka, americký Apple a Foxcom, abych jmenoval některé. O nějaké české firmě nevím nic. Je to škoda, protože úspěch v oblasti UI bude mít pouze ten, kdo vlastní velká data, umí je systematizovat, strukturovat a hodnotit. V současné době mají největší báze dat, podle mé znalosti, USA, RF a ČLR. Za nimi následují SRN a UK. Zpracovávat data může zatím pouze člověk. To je hlavní důvod, proč se zmiňuji o této zvláštní firmě.

Firma totiž zaměstnává mladé lidi, vychované v chudé oblasti ČLR, ve které je málo aut, mizivé množství iphone a podobných vymožeností. To způsobuje na jedné straně zaměstnancům těžkosti. Například rozpoznat značku, logo auta nebo jiného produktu zobrazeného na fotce. Na druhé straně magické dvojsloví umělá inteligence vzbuzuje u mladých lidí, částečně i studentů, zvědavost, motivuje a nabízí materiální zabezpečení. Mladí si vydělají měsíčně při 7 - 8 hodinovém pracovním dnu, přibližně 2,000 yuan (310 USD). Kontrolér kvality si vydělá cca 5.000 yuan, manažér více. Dva tisíce není mnoho, ale v lokalitě, ve které podle statistického úřadu (National Bureau of Statistics) žilo v roce 2015 téměř 5 milionů chudých obyvatel ČLR (cca 9 % nejchudších v celé ČLR) je to ve spojení s vizí KS ČLR, týkající se odstranění chudoby, dostatečné pro budování kariéry a života, než jaký nabízí nezaměstnanost, čekání (na Godota, který nepřijde) a nuda. Během výuky jsem říkal: Kde je nuda, je také hřích. Když se nuda a hřích sbratří, bída stojí přede dveřmi. Přitom samozřejmě nepodceňuji monotónnost práce ve firmě, její následky, např. pro oči a plíce.

Přeji všem pracujícím s UI a na problematice UI, aby si uvědomili, že žijeme na prahu sdílené ekonomiky, ve které také platí Lépe pozdě, než nikdy. Proto je na čase si uvědomit, že sdíleným dobrem společné zodpovědnosti je příroda. Její částí je člověk, obraz Boží. Obraz nemůže nikdy být pánem přírody. Souhlasu netřeba.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele