Textilní historie

Na Kraslicku se začala psát textilní historie v průběhu 18. století. Do té doby řada obyvatel pracovala především v rudných dolech. Od 17. století dolování v okolí Kraslic upadalo, což umožnilo rozmach původně lidových řemesel. Mezi nimi bylo i krajkářství a textilní průmysl. Mezi významné zakladatele textilní tradice ve městě patřili bratři Starckové(Štarkové). Ti postavili továrnu na krajky, výšivky a záclony. Národní podnik Krajka se nezabýval jen výrobou krajek, ale také tylu, prýmků, záclonovin a zboží podobného druhu, měl vlastní barvírnu, zpracování a úpravnu. Převážná část výroby z Krajky se vyvážela a jen necelých dvacet procent celkové výroby, například oděvních výšivek šlo na tuzemský trh. Podnik Krajka Kraslice získal řadu úspěchů na světových výstavách a veletrzích. Přispívaly k tomu i různé výrobní inovace a novinky. Jednou z nich to byla výšivka diolenu na silon. Světovou novinkou byla oděvní výšivka dělaná přízí novou barvící metodou. Jmenovalo se to Varikor. Krajka nabízela v kolekci 170 až 190 druhů záclon, 250 druhů výšivek a desítky druhů plyšů.

Dva roky po tzv. sametové revoluci byl podnik Krajka Kraslice přeměněn na akciovou společnost. V roce 1994 byla společnost privatizována a začaly existenční problémy, které trvají dodnes. V pěti závodech rozmístěných v Kraslicích, v Chodově a Aši, z nichž v největším závodě v Libavském údolí vyrábějícím záclony pracovalo 1200 pracovníků, většinou žen.

V kontextu tématiky doporučuji seznámit se s historií a současností obce Großschönau (v německém hornolužickém dialektu Grußschiene) v zemském okrese Zhořelec (německy Görlitz), v nejvýchodnější části spolkové země Sasko. V obci žije dnes přibližně 5 627 obyvatel, leží na soutoku Mandavy a Lužničky přímo na hranicích s Českou republikou, v těsném sousedství českého města Varnsdorf.

Tradice textilní výroby v Großschönau se datuje od druhé poloviny 17. století. V roce 1666 se bratři Friedrich a Christoph Langeovi z Großschönau vypravili do Holandska, kde se vyučili tkaní damaškových textilií. Po návratu do vlasti tuto výrobu zavedli ve své obci a založili tím tradici a export damaškového plátna, zejména ubrusů a prostírání - proslulým v celé Evropě. Je doloženo, že v roce 1834 díky výrobě damašku byla zajištěna obživa pro cca 3800 místních, což představovalo v té době tři čtvrtiny místní populace. Dnes v 21. století v Großschönau byly zachovány dva závody na výrobu textilií - damašku a froté. V budově tzv. Kupferhaus, sídli Německé muzeum damašku a froté. Stojí za návštěvu žákům, mladistvým i dospělým.

Co se týče českého závodu, připomínám zajímavost týkající se budovy. Vznik továrny v ulici ČSA v Kraslicích sahá hluboko do minulosti. Textilní výroba na této adrese započala v roce 1886 jako filiálka firmy J. L. de Ball & Co., nástupci v. o. s., Lobberich. Během druhé světové války byla v části továrny zavedena výroba součástek pro letecký průmysl. Pro nedostatek mužských pracovních sil byl v části závodu během posledních let války zřízen ženský koncentrační tábor včetně ubytování, který byl součástí koncentračního tábora Flossenbürg.

Hudební historie

Tradice houslařství v okolí Kraslic (Luby - Schönbach) se datuje od počátku 17. století. V Lubech je první houslař (Melchior Lorenz) doložen už k roku 1631 a výroba dechových nástrojů od poloviny 18. století. Výroba se v 19. stol soustředila do malých továren, vesměs v německých rukou. Kolem roku 1900 jich působilo v okolí Kraslic 11 s asi 300 dělníky a 500 domácími pracovníky. 16 obchodních firem působilo na domácím i zahraničním trhu. V odsunu roku 1945 byli prakticky všichni majitelé a téměř všichni kvalifikovaní řemeslníci jakožto Němci odsunuti do Německa a Kraslice byly osidlovány z českého vnitrozemí.

Po privatizaci firmy v roce 1993 přibyl k názvu Amati dovětek Denak (zkratka pro Dechové nástroje Kraslice). Firma zápasila s asijskou konkurencí, s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků i obchodních styků a několikrát změnila majitele. V září 2019 byl na firmu podán insolvenční návrh, v listopadu 2019 soud konstatoval úpadek. Podle veřejně dostupných informací firma věřitelům dluží přes 140 mil. Kč. I v souvislosti s Brexitem dostali všichni zaměstnanci na konci roku 2019 výpověď. Podle neověřené informace existuje nový investor. V případě, že tomu tak je a nejedná se spekulanta, tak si mohu představit, že prověří existující poptávku po výrobní a vzdělávací kapacitě, udrží učební středisko a spoluzaloží regionální spolupráci se saskými a světově známými společnostmi. Ty vyrábějí hudební nástroje, včetně taktovek a nelze vyloučit, že by mohly mít zájem o spoluzaložení například mezinárodní letní a zimní hudební školy v Kraslicích, případně i v tzv. putovní formě.

Klasická taktovka, jak ji známe dnes, zažila rozmach až v letech 1820–1840. Jako první zavedl její použití u dirigentského pultu skladatel Carl Maria von Weber (1786 - 1826). Dirigent již stojí čelem k orchestru, nikoli zády. V minulosti bylo tomu naopak. Dirigent stál zády k orchestru, takt udával boucháním holí o zem. 8. ledna 1687 uvedlGiovanni Battista Lully (1632 – 1687)své Te Deum (150 zpěváků) k oslavě uzdravení krále Ludvíka XIV. V průběhu dirigování dlouhou holí - taktovkou si prorazil nohu a zemřel na následky (absces, gangrénu a odmítnutí amputace) o dva měsíce později (22. března). Zájemcům o historii doporučuji shlédnout https://www.youtube.com/watch?v=BMvpvDjFvHA .

BALLET ROYAL DE LA NUIT představuje dvorní baletní dílo, které vstoupilo do historie. Ludvík XIV. vystoupil v kostýmu boha Apollóna 23. února 1653. Hlavním dějem baletu je souboj Tmy a Světla. S Tmou přichází Nebezpečí a Strach. S nadcházejícím východem Slunce nastupuje Pořádek a Harmonie. Jedná se o alegorické figury, které zde skutečně vystupovaly. Všechny role hráli šlechtici, včetně Venuše, Představení trvalo třináct hodin, dalších tři hodiny spotřeboval Ludvík na maskérnu, kostým a rozcvičení.

Pódiová diskuze a dialog

Změna kancléře v SRN je vzácnou událostí s víceúrovňovými následky nejenom pro EU a ČR, ale i pro bilaterální vztah SRN s Ruskou federací, potažmo i Čínskou lidovou republikou. Česká republika, reprezentovaná subjekty v oblasti podnikání a kultury by se proto neměla vzdát bilaterálních vztahů, včetně regionálních a spoléhat se pouze na rozhodnutí EK.

Nabízí se proto využít potenciál existujících nepolitických institucí, například ICL (Institut české levice), KMV (Klub mezinárodních vztahů), ochoty privátních organizací pomoci s logistikou a podobné, osobní kontakty v zahraničí k etablovaným organizacím a všeobecně uznávaným autoritám a etablovat regionální regulární profesionální dialog na vybraná témata. Včetně dialektického hodnocení světových názorů, hodnot, konfucianismu a buddhismu ve vztahu k EU a vybraným jednotlivým členským státům. První interní diskuze o návrhu se uskutečnila v těchto dnech během zasedání Akademické rady ICL. První veřejná akce by se mohla uskutečnit do konce tohoto roku. Proto uvítám podněty čtenářů. Souhlasu netřeba.2

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele