Styl vyžaduje rozlišování. Rozlišování předpokládá vědomí vyššího a nižšího, přijatelného a nepřijatelného. Styl je hierarchie. Bez hierarchie pozbývají hodnoty smysl. Bez hierarchie hodnoty dokonce neexistují. O hodnotách se nehlasuje, hodnoty se tvoří. Proto je styl výsledkem námahy, úsilí a kázně.

Na téma inaugurační řeči bylo napsáno a řečeno hodně. Přesto si dovoluji připomenout definici německého filozofaArthura Schopenhauera (1788 – 1860): Styl je fyziognomií duše. Jestli je tomu opravdu tak, duše kritiků prezidenta Zemana je na cestě do z(a)tracení. Pro ně, pro hlavní poradce prezidenta, ale i nás, platí: Komu není rady, tomu není pomoci.

Ještě horší stav duše je možno diagnostikovat u filmových lvíčat - intrikánů. Jejich mluvčí, milující především sám sebe a granty, volal vRudolfínu (otevřeném v roce 1885) do tmy ČT o pomoc hláškou: Zemanův inaugurační projev v sobě měl málo lásky. Bylo by lepší, kdyby hlásal, že česká filmová lvíčata se rozhodla natočit pro školy a za své hraný doku-film na téma Slovanství, že započala spolupráce s čínským filmovým průmyslem, nebo že lvíčata budou sponzorovat stavbu nové koncertní síně. Od doby otevření Rudolfína totiž nikdo, nic podobného v české kotlině nepostavil.

Politici, kteří se rozhodli vyvěšovat tibetskou vlajku v době zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců, kdy čtyřnásobná kancléřka Merkel v interview pro australské noviny The Sydney Morning Herald vyjádřila názor, že snížení čínského vlivu ve Střední a Východní Evropě je důležitější problém než reforma EU, nebo krize vyvolaná masovou migrací uprchlíků z Afriky a Blízkého východu do EU , kdy francouzský poslanec EP, Franck Proust, prosazuje celoevropský zákon o omezení čínských investic, a v neposlední řadě, kdy se v české kotlině mlží o stavu CEFC (jejíž kořeny v ČR sahají až do doby ministra Kohouta, Zaorálka, premiéra Sobotky, než se přijaly na hradě) jednají neodpovědně a krátkodobě. Přitom používají gesta, snaží se přenést vinu za zhoršování česko – čínských vztahů na to či ono velvyslanectví. Samozřejmě bez důkazů. Využívají miniaturní, Číně neodpovídající místo v českém mediálním prostředí, neznalost o čínském rozhlasovém programu v češtině, a absenci čínských medií publikujících v češtině, slovenštině nebo ruštině. Cynismu a pokrytectví par excellence se proto daří. Kritici ČLR zapomínají, že je lepší mlčet a snažit se porozumět dění, když ho nemohou ovlivnit, natož změnit. Zapomínají, že gesta dokreslují sdělenou informaci, a že mohou někdy vyjadřovat i pravý opak. Tuto ambivalenci není snadné správně interpretovat, ani čínským diplomatům. Ignoruje se skutečnost, že neexistuje li národní zájem, pořád existuje zájem státu. Ten reprezentuje zahraniční politika. Na tomto poli to bude mít premiér Babiš z mnoha důvodů více než těžké.

Pro začátek doporučuji seznámit se s důvody, proč světoznámý režisér Hitchcock tituloval herce dobytkem. To je nižší kategorie, než kterou představuje označení herce v římské Antice. V ní má své kořeny i MeeToo. Tenkrát byla herečka nazývána infamis femina. Současné dámy ve veřejném životě v pozici moci se od-sexualizovaly (nosí kalhoty nebo kostýmy podobné mužským), dámy mimo mocensko - společenskou hierarchii kompenzují formou a módou, kterou Alice Schweizer nazývá Nutenmode: móda prostitutek. O LBGT módě nebudu psát. Výsledkem neznalosti historie a oslabené paměti většiny konzumentů, se stal náš svět emocionálním, sexualizovaným a pornografickým. V něm se odehrává afektivní politika. Tu reprezentuje porušení duševní rovnováhy, myslí projevující se prchlivost, a nepřirozenost. Afektivní politika obohacená frázemi (představující dvojitou ztrátu: neautentičnost a promrhanou příležitost) dovoluje nejenom politikům se chovat bez stylu. Takoví lidé mají jinou duši, než člověk snažící se pochopit druhého, snažící se řešit rozdíly a rozpory diskuzí a dialogem. Jaké by nebyly čínské (politické) duše, stále platí i v ČLR, že styl je fyziognomií duše.

Ptám se proto, jakou duši má asi Huawei, společnost, kterou zná téměř každý z nás? Huawei je jedničkou ve sféře patentování u Evropského patentového úřadu (EPÚ). Za rok 2017 společnost podala 2398 žádostí o patent. Následuje Siemens (2220 žádostí), LG (2056 žádostí) a Samsung (2016 žádostí). Skutečností je, že ze 180 tisíc spolupracovníků Huawei jich 80 tisíc pracuje přímo a nepřímo ve výzkumu a vývoji (R&D). Do nich bude společnost investovat v příštích několika letech až 20 miliard USD. Nemůže být proto divu, že výsledky takovýchto investic se odrážejí v počtu patentů a žádostí o patent: 64 091 v ČLR a 48 758 mimo ČLR. Takové výsledky podporují mé tvrzení o nezbytné nutnosti se chovat vůči ČLR s pokorou, naslouchat, a učit se číst mezi řádky. Na všech úrovních společenského života. Komu tento argument nestačí, může si srovnat proces ve stavebnictví v SRN a ČLR. Jako jeden z mnoha příkladů nabízím německý Frankfurt/M (s potřebou 36 700 bytů) a čínský Hangzhou, hodinu cesty od Šanghaje (s potřebou více než 270 tisíc bytů). V Hangzhou dnes žije přibližně 9.5 milionů obyvatel, před 20 roky to bylo kolem 6 milionů. V listopadu 2016 rozhodla rada města postavit nové byty v rozměru 25 milionů m2. Tj. podle čínských požadavků cca 278 tisíc nových bytů, bez kanceláří. To vše během 5 let! Ve skutečnosti, kterou potvrzuje starosta města Xu Liyi, bude vše v podstatě ukončeno již ke konci tohoto roku: 2018. Nebudu se podrobně rozepisovat o způsobu motivace směrované na usedlíky, úředníky a ostatní účastníky procesu, včetně stavitelů. Uvádím pouze skutečnost, že novým obyvatelům se nabízí kromě domů se zelenou plochou na střeše, bytů a parkovacích míst, dětské školky a školy, nová řeka mající zvýšit čistotu vzduchu, i velkolepý park. Projekt realizuje ne zahraniční, ale místní společnost. Ta mimo jiné sponzoruje i místní fotbalový klub. V sousedním Frankfurtu je obraz jiný: Doba mezi plánováním a povolením ke stavbě je v průměru 15 let. V minulém roce se tak podařilo ve Frankfurtu začít se stavbou pouze 1000 bytů, místo plánovaných 2 tisíce. Tento příklad mluví pro politické vedení měst, regionu a státu. Nikdo nám nedal právo soudit, nebo hodnotit německé, nebo čínské politické vedení. V době, kdy v kotlině nemáme prakticky nic, co můžeme vážně a dlouhodobě nabídnout ČLR, by měli především politici hledat a podporovat dialog, a tím i možnosti ke spolupráci na obchodní, sportovní, vědecko-technické a politické úrovni.

Politické strany, které jsou víceméně vyřízené a života neschopné, podobně jako samo-generovaní anti-zemanovci trpící narcismem a sebe-dojetím, nemohou iniciovat a vést dialog vedoucí k úspěšné spolupráci. I proto, bude nevyzpytatelný prezident Trump, a jeho případný nástupce, nadále prosazovat politiku America first. Ta obsahuje celou řadu varování, tím i možnost se připravit na střet. 28. Ledna t.r. řekl prezident Trump britskému televiznímu kanálu ITV, že Washington má s Bruselem hodně problémů a taková situace se může změnit na něco vážného v obchodních vztazích. Americké zboží se těžko dostává na evropský trh, kdežto členské státy EU expedují své výrobky do USA s velmi nízkými daněmi. Dnes víme o clu na ocel a hliník. Víme jaký charakterový profil a myšlení má ministr obchodu USA. Vidíme jak koná nejednotná EU (dělající dojem, že se nechala vmanévrovat do situace, ve které bude muset věřit v milost výjimek, nebo Kongresu USA) a jaké změny se provádějí ve vedení CB ČLR. Mnozí z nás si uvědomují, co znamenají historická paměť Asiatů a výsledky Všečínského shromáždění lidových zástupců.

Uvedené příklady mluví za sebe a nabízejí důležitou otázku: Co vše udělal Západ ne tak, že má strach z ČLR? Odpověď na ní musí dát politici občanům, raději dříve, než bude pozdě. Protože se upřímné odpovědi politiků nedožiji, předpokládám, že ČLR pragmaticky využije slabost bez boje a půjde dál svojí cestou realizovat vizi KS ČLR. Naše pokrytectví nám přinese to, co si zasloužíme kvůli chování a prezentovanému stylu v kotlině. Souhlasu netřeba.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele