Neoficiálně ustavené politbiro eurozóny, které, jak píše agentura Reuters, tvoří lídři Německa, Francie, prezident ECB, šéfka MMF, předseda Evropské komise, prezident EU a komisař EK pro ekonomické záležitosti, nyní již velmi tvrdě tlačí na politické reprezentace v Řecku a Itálii, aby postavily takové vlády s nimiž zavládne spokojenost jak na trzích tak v Bruselu, resp. Berlíně či Paříži.
 
V případě Řecka se věci na politické scéně zdá se pohnuly žádoucím směrem, když poté co v pátek zmatkující socialistický premiér Papandreu dostal důvěru v parlamentu a musel přislíbit, že se své funkce vzdává, aby mohla vzniknout nová vláda národní jednoty v níž on nebude. Ekonomicky to pro Řeky mnoho neřeší. Nová vláda sice možná nakonec dostane od MMF slibovaných 8 mld. euro, avšak to Řecko, které půjde v únoru k předčasným volbám, od bankrotu stejně neuchrání.

Největší pozornost však nemusí být v nejbližších dnech a týdnech upřena na Řecko, ale na Itálii. Výnosy u jejího vládního dluhu, který je mezi zeměmi měnové unie největší, se totiž šplhají na neudržitelně vysoké úrovně, což přináší politické pnutí v této zemi. ECB, která přitom zůstala jediným vážným zájemcem o italské vládní dluhopisy přitom dala najevo, že pokud Itálie nedodrží naplánovanou fiskální restrikci, může od dalšího nakupování upustit. Rostoucí nespokojenost mezi poslanci vládní strany premiéra Berlusconiho však způsobila sérii dezercí, takže zítřejší hlasování v italském parlamentu spojené s vyjádřením o důvěře vládě může být velmi napínavé. Připravme se tedy na další volatilní týden, kdy pohyby trhů nebudou dány fundamentálními ekonomickými daty, ale tím, kdo z vlivných evropských politiků co a kde utrousí.

Jan Čermák
Analytik ČSOB

Další ekonomické články Jana Čermáka čtěte ZDE