Ale pozor, kvete řepka olejka. Nádherná, ušlechtilá rostlina, která dává polím organickou hmotu, zadržuje svým hustým kořáním vodu a je požehnáním pro potravináře a zároveň nejvýznamnější medonosnou plodinou, rok co rok jeden celý měsíc živí pilné včelky, které ji zároveň opylují. Dobře si pamatuji, jak jsme v minulosti objížděli včelaře a domlouvali s nimi přísun včelstev na kraje řepkových polí a platili jim za to. Postupem času, jak vládci EU nařídili podporovat obnovitelné zdroje energie a nadiktovali postupné zvyšování podílu v krytí potřeb energie z těchto zdrojů (vítr, slunce, biopaliva, energetické plodiny), začaly se dít věci.

Vyrostly solární elektrárny v počtu, jako bychom byli na Sahaře, kde slunce pálí od rána do večera, jedna je postavena dokonce na černozemi u Prostějova. Proč o nich naše média včetně ČT a naši vševědoucí politici nepíší. Že by proto, že je to pro mnohé z nich dojná kráva, protože mnohé z těchto solárních fabrik na peníze vlastní, když si nejdřív připravili sami sobě legislativu, která jim zajišťuje pohádkovou rentu z prodeje elektřiny do sítě.

Proč, když konečně svítí slunce a penězovody elektrárenské se rozběhnou naplno, nelétá nad zrcadly solárních elektráren vrtulník s reportéry, aby tu hrůzu dnes a denně prali do lidí, stejně jako to dělají s kvetoucí řepkou? Proč, když už náhodou vyletí, tak sousední „bezelektrárenské“ území Rakouska je pro ně tabu? Proč, když vyrábí lži o té nenáviděné řepce – ano, už se jim to podařilo a průměrný občan řepku skutečně bere jako svého nepřítele – nezaletí nad pole Saska, které vypadají stejně, jako ty naše?

Na svých dřívějších studijních cestách za poznáním nejvýkonnějších agrárních soustav čtyř světadílů jsem nepoznal zemi, ve které by politici a média v čele s „veřejnoprávní“ ČT tak cílevědomě zasévali a pěstovali nenávist k plodině, která zúrodňuje půdu, zadržuje vodu, je významnou surovinou pro potravinářský průmysl a drží nad vodou stovky a stovky zemědělských farem, zejména těch středních a malých. To všechno s použitím metody vyslovených lží, dezinformací, za které by se nemusel stydět ani takový Goebels. Nenávist a dezinformace, na kterých se podílí i část akademické obce, například nejmenovaný profesor z Jihočeské univerzity, který mluví na kameru ČT o zničené a mrtvé půdě a kamera ukazuje suchou půdu před dešti, které teď konečně přišly. Hádám, že nyní by už nic takového nenatočil, „mrtvá“ půda po deštích ožila a s ní i celá příroda.

Abych byl osobní a připraven k přímé konfrontaci s ničiteli zbytku potravinové soběstačnosti a potažmo dalšího ničení zbytků funkční agrární soustavy, za nimiž možná stojí dovoz palmového oleje, tak dovolte několik osobních postřehů k řepce olejce. Poprvé jsem se s ní setkal na podzim roku 1971, jako agrární elév po vojně po nástupu do zemědělské praxe a trvale žně co žně mne doprovázela až do roku 2012. Od té doby prošla řepka olejka úžasným vývojem. Byly vyšlechtěny odrůdy prosté kyseliny erukové, která byla dávána do souvislosti s ukládáním tuku v srdečním svalu. Byly vyvinuty nové sklizňové technologie - sklízecí mlátičky, kombajny, dostaly za vytřasadla vymlácené slámy drtiče, což znamená, že z pole je odvezeno jenom řepkové semeno a veškerá organická hmota zůstane na poli a poté se zapraví do půdy, kterou právě řepka olejka, onen novodobý „nepřítel občanů“ pomáhá udržet v dobrém stavu. To je můj pevný názor a jsem připraven k věcné diskusi, nikoliv však typu vyštěkávajícího povrchního Moravce či Tuny a dalších bijců, kteří rozumí snad všemu, leč vegetační rok v zemědělství nikdy neprožili, zato žlutou barvu kvetoucí řepky rozeznají.

Obdobný názor mají přirozeně hospodáři, kteří řepku pěstují a jsou většinou sdruženi do Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin. Ten čítá 840 členů, kteří pěstují řepku na 180 000 hektarech, jsou skvěle organizovaní s veškerým možným odborným servisem a špičkovým poradenstvím, čemuž odpovídají i jejich pěstitelské výsledky. Ti když se chtějí sejít na valné hromadě, tak se zpravidla děje na stadionu, jinam by se zkrátka nevešli. Je zvláštní, že tato organizace mediální smečku, která se velmi zasloužila o zasetí sémě nenávisti vůči domácím zemědělcům, v podstatě nezajímá, odborné názory se nehodí do krámu a jsouc nepolíbeni jakýmikoliv základními znalostmi šíří lži a dezinformace a ve svém důsledku napomáhají ničit planetu Zemi.

Budu konkrétní a tedy popořadě. Nenávist k řepce dostali lidem do hlav lživým tvrzením, že řepka poškozuje lidské zdraví svými pylovými alergeny. Ano, řepkový pyl je skutečně silný alergen, ale má to jeden háček – je olejnatý a tudíž těžký a nemá schopnost být unášen větrem. Chcete-li tedy být zasaženi touto plodinou pasovanou jen tak, že se to hodí pro politické zničení jednoho z pěstitelů a zpracovatelů řepky mající své firmy ve svěřeneckém fondu, na nepřítele lidu, pak nestačí jenom dýchat, to chytíte leda alergen kvetoucí břízy nebo v minulém roce byl enormní výskyt pylu borovice. Pyl řepky to opravdu není, to se musíte vypravit ke kvetoucímu řepkovému poli, postát a přičichnout ke květům, které voní, jsou žluté a medonosné.

Nic víc, nic míň, ale řepka olejka musí být jako to Kartágo zničena a kvalitní řepkový olej nahrazen například olejem palmovým a sójovým, jejichž dovoz do Evropy nabývá na obrátkách. V minulém roce se do Evropy dovezlo 3,3 milionů tun oleje celkem. Z Argentiny to byl sojový olej, z Malajsie a Indonésie palmový olej v množství 1,2 milionu tun, tedy 36%. Když srovnáme s rokem 2017, tak dovoz oleje celkem se meziročně zvýšil o 2,2 miliony tun! To se děje za cenu vypalování deštných pralesů, aby na jejich místech byly vysazovány plantáže palmy olejné, z níž se získává velmi levný palmový olej. Jde o přírodní genocidu s dopady na celou planetu Zemi, jde o ničení „zelených plic“ naší planety, které zajišťují stabilitu klimatu a zázemí pro dvě třetiny všech živočichů a rostlin. Tyto souvislosti ovšem nestojí našim politikům, novinářům a šiřitelům nenávisti za fakt hodný jejich pozornosti.

Stejně tak jim nestálo za pozornost, aby dali do kontextu zvýšení výměry orné půdy oseté (nikoliv osázené, jak si někteří analytici pletou) řepkou olejkou s agresivní politikou EU v oblasti podpory obnovitelných zdrojů energie. Jejím výsledkem je mimo jiné povinnost členských zemí EU do benzínu a motorové nafty přimíchávat určitý podíl biopaliv. Tato povinnost byla v naší legislativě implementována už za prezidenta Václava Klause a s dnešním premiérem to tehdy nemělo opravdu, ale opravdu nic společného. On je jenom terčem dnešních manipulátorů a nekompetentních neználků a obchodníků se strachem a možná i s tím levným palmovým olejem. A jestliže připustíme, že žijeme v kapitalismu a není už plánované národní hospodářství se Státní plánovací komisí, pak třeba takový PREOL, který leží organizátorům další dehonestace zemědělství v žaludku, zákonitě postaví investor s vizí. Je to věc systémová, ne záležitost konkrétního jména.

A už vůbec shora uvedeným nestojí za pozornost dramatické snížení stavů skotu, které postihlo chovatele v několika vlnách po roce 1990 a navazující snížení plochy orné půdy pro pěstování pícnin o 600 tisíc hektarů a na uvolněné půdě nárůst výměry oseté řepkou. Posuďte se mnou – v roce 1990 se pěstovala řepka na 105 tisíci hektarech orné půdy když v roce 2017 to už byl téměř čtyřnásobek, přesně 394 292 hektarů! Podotýkám orné půdy, nikoliv „zemědělské plochy“ jak se vyjadřuje jedna „velká odbornice na zemědělství“, politička a dříve stínová ministryně zemědělství jisté politické opoziční strany. Zemědělská plocha, půda, orná půda, zemědělská půda – vše jedno jest.

Co říci závěrem. Řepka olejka je plodina, kterou čeští zemědělci bez rozdílu velikosti mají rádi a mají vynikající výsledky. Dvě třetiny suroviny, řepkového semene, jde na potravinářské využití, řepkový stolní olej je nejkvalitnější, a jenom jedna třetina jde na výrobu bioložky, kterou musíme povinně přimíchávat do motorové nafty. Řepka je zúrodňující plodinou v osevním postupu, dodává půdě organickou hmotu a má příznivý vliv na zadržování vody v půdě. A konečně je řepka významným zdrojem příjmů a ekonomické stability stovek zemědělských subjektů a potažmo navazujících odvětví, kterým přináší pracovní místa.

Pokládám za mnohem smysluplnější pěstovat na polích, a nejenom v České republice, řepku než ji likvidovat a surovinu pro potravinářský průmysl a pro plnění nařízení EU v rámci biopaliv dovážet tisíce kilometrů z plantáží palmy olejné nebo sóji, kterým padly za oběť deštné pralesy. Ve světle těchto faktů je tažení proti žlutě kvetoucí řepce nesmyslné, ubohé a přinese z globálního pohledu nevratné procesy s dopadem na celou planetu – deštných lesů zbyla už jenom čtvrtina původní rozlohy …

Podnikatelský génius Tomáš Baťa, kterého uznával celý svět, se řídil heslem „mysli globálně, jednej lokálně“. Ti, kteří rozpoutali „protiřepkové šílenství“ myslet globálně neumí, navíc nemají lokální znalosti, ale dovedou lokálně rozeštvat občany a vnést strach do myslí lidí. Rád bych těmto štváčům a neználkům doporučil, aby se nepletli zemědělcům do řemesla a svou enormní zápornou energii věnovali jiné barvě, a sice hnědé. Je to barva umírajících lesů, což pokládám za obrovskou přírodní katastrofu a neštěstí naší země s obrovskými dopady na krajinu, vodu, ekonomiku a poté i na pracovní místa. Tam by každý rozumný občan jejich aktivitu ocenil.