Šest zástupců je z řad vědecké vysokoškolské komunity, jedna členka zastupuje Hospodářskou komoru a za regionální školství byl do počtu jmenován pouze jeden ředitel střední průmyslové školy, který je původní profesí kybernetik. K přípravě desetiletého plánu státní vzdělávací politiky nebyl přizván nikdo ze základních ani mateřských škol, žádný zástupce odborných učilišť ani gymnázií.

Nesmyslná byrokracie

Expertní tým se poprvé sešel v pondělí 7. ledna. Ministr školství Robert Plaga (ANO) si na jednání paradoxně pochvaloval, že „skupina je složena tak, aby zahrnula co možná nejširší spektrum aktérů vzdělávacího systému a školství.“. Absenci nejpočetnějšího segmentu, základního školství, zřejmě nezaznamenal. Nebo jej nepovažuje za důležitý, i když bez něj vyšší stupně vůbec nemohou existovat. Pro srovnání základní škol je v ČR podle statistické ročenky MŠMT 4 155. Povinnou školní docházku v nich absolvuje více než 928 tisíc dětí.

Na jejich výuce se podílí 75 379 učitelů, které ministerstvo nepovažuje za hodné podílet se na přípravě vzdělávací politiky státu. Na bedra těchto kolegů v minulosti padla největší zátěž všech většiny nesmyslů, které poškozují naše školství. Jako je například inkluze počesku, která byla zavedena přes odpor učitelů ze speciálního i základního školství teoretiky a právními vědci z ministerstva v době, kdy jej řídila exministryně Kateřina Valachová (ČSSD). Dnes už všichni vědí, že s katastrofálními důsledky jak pro školy, tak i pro žáky. A to pro zdravé děti, i pro ty, které byly i se svým postižením inkludovány do obyčejných základních škol.

Plán na zavedení inkluze do školství byl napřed bez zájmu veřejnosti zakotven právě ve státní vzdělávací strategii. Odborná učitelská veřejnost je v posledních letech tak zahlcena různými papíry, které se na ni valí z ministerstva a od zřizovatele, že si tohoto záměru většina kolegů nevšimla. Naprostá většina papírů, které jsou učitelé v poslední době povinni vyplňovat, je prakticky k ničemu. Jako příklad lze uvést různé vzdělávací plány. Vyplňují se opakovaně proto, že to kontroluje Česká školní inspekce. Žádný jiný účel nemají. Po jejich sepsání je dokument většinou založen do šanonu, kde odpočívá až do návštěvy inspektorů. Učitel jej nepotřebuje, protože učí buď podle učebnic, které má k dispozici, nebo má vytvořené vlastní materiály. V poslední době je na trhu řada skvělých učebnic, zejména jazykových.

Všechny ty rámcové, školní a další vzdělávací plány jsou tedy zcela nadbytečnou byrokratickou buzerací kantorů. Peníze, které jsou na ministerstvu utráceny na jejich pořizování a připomínkování na úrovni přímo řízených organizací jako Národní institut dalších vzdělávání (NIDV) nebo Národní ústav pro vzdělávání (NÚV), by bylo lepší dát školám právě na pořízení dobrých učebnic. Na něž často chybí peníze. Pro všechnu tu papírovou buzeraci nemá normální učitel z praxe většinou čas ani chuť číst tlusté spisy typu Strategie vzdělávacího systému ČR. Pro většinu kolegů je to, co bude za 10 let, něco tak vzdáleného jako jiné galaxie.

Jde o dotace

Běžný kantor musí řešit, jak ze svého nízkého platu zaplatí drahý nájem a poplatky za energie v tomto měsíci, aby mu při tom zbylo na jídlo. Naprosto netuší, jestli si při rostoucí ceně energií i nájmů bude moci dovolit učit ještě příští rok, nebo jestli bude muset odejít jít pracovat někam do kanceláře, aby ze svého platu uživil děti. Natož za deset let. Jenže právě v těchto vládních strategiích, které i odborníkovi z branže při čtení připadají jako hromada prázdných frází, bývají nenápadnou formou zaklety formulace, které později umožňují spustit projekty, jako je inkluze. O větu dobře zastrčenou mezi spoustu politických žvástů později insideři opřou své žádosti o vypisování grantů a dotačních titulů. Jiný praktický smysl, než založení právního základu pro vypisování dotací z fondů EU, které MŠMT spravuje, a z národních rozpočtů, vládní strategie nemá.

Při vypracovávání v současné době platné strategie učitelé ještě neměli žádnou vlastní, zespodu vzniklou organizaci, která by zastupovala jejich zájmy před ministerstvem. Jako je dnes například Pedagogická komora, profesní organizace učitelů a dalších pedagogických pracovníků, hájící jejich hospodářské a sociální zájmy a prosazující lepší podmínky k práci. Tlustospis minulé expertní komise tedy prošel bez zájmu a řádné oponentury odborné veřejnosti. A otevřel tak dveře k vypsání dotačních výzev na projekty pro nevládní neziskové organizace neučitelů zaměřené na inkluzi. Po utracení evropských peněz pak způsobil tlak na její plošné zavedení do škol. Ve všech dalších stádiích přípravy inkluze byly věcné připomínky odborné veřejnosti z praxe směřující proti inkluzi ministerstvem odmítány s odkazem na to, že odporují vládnímu záměru zakotvenému ve vzdělávací strategii.

O tom, že zlepšení situace nemáme v nejbližších deseti letech čekat, svědčí zejména osoba staronového předsedy expertní komise. Je jím prof. PhDr. Arnošt Veselý, Ph.D., z Institutu sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Za zvláštní pozornost stojí jeho prohlášení z prvního zasedání nové expertní skupiny.

“Vyhodnocení Strategie 2020 ukázalo, že priority vzdělávací politiky v České republice, jako je podpora učitelů a ředitelů nebo snižování vzdělanostních nerovností, jsou stále relevantní. Možná dokonce ještě více, než v době vzniku této strategie. Na straně druhé, svět kolem nás se neuvěřitelně dynamicky mění a nastavení vzdělávací politiky na to musí reagovat. Jsem rád, že MŠMT tyto změny reflektuje a je zároveň otevřené diskusi s širokou skupinou aktérů o tom, kam a jak má český vzdělávací systém směřovat,“ řekl.

Takže, stručně přeloženo do srozumitelného jazyka: “Doteď jsme se drželi strategie, která nevedla ke zlepšení, ale k opaku, takže se jí budeme držet dál.” Jak také jinak, když nic jiného neumíme a lidi z praxe mezi sebe raději nepustíme. Aby nám nemařili naše zájmy v odklánění peněz ze školství na různé projekty jako jednotné přijímací testy. Naprostou většinu mají v komisi akademici, kteří o regionálním školství vědí jen z doslechu.

Ministerstvo ignoruje základní, střední i učňovské školství

Účast exministra Stanislava Štecha (nominován ČSSD) je plivnutím do tváře všem více než 120 tisícům učitelů, kteří působí v základním a středním školství. V době, kdy byl ve funkci ministra školství ve vládě Bohuslava Sobotky (ČSSD), reagoval na věcné výhrady k návrhu zákona o kariérním řádu, obsažené v textu petice proti jeho schválení, hrubou urážkou učitelů jako “čtenářsky negramotných”. Tím dal najevo, co si o učitelích myslí. Padala přitom i slova jako “póvl”. Učitelé to jemu a politické straně, za níž byl nominován, oplatili při hlasování ve volbách do Poslanecké sněmovny. Což nemalou měrou přispělo k historickému debaklu ČSSD v minulých sněmovních volbách. Jen na okraj se sluší uvést, že prof. Štech je rovněž jedním ze spolupachatelů inkluze počesku.

V “expertní komisi” naprosto chybí zástupci nejen základních, ale i speciálních škol. A zejména pak odborných učilišť a gymnázií. Chybí tam ti, kteří znají praxi. Asi by rušili.

Střední školství je zastoupeno pouze osobou ředitele Smíchovské střední průmyslové školy Radko Sáblíka. Tento původní profesí informatik se v minulosti podílel na zavedení maturitních projektů v oblasti informačních technologií. Prosadil též vznik oboru Výpočetní technika. Snad jako ředitel aspoň něco tuší o tom, jak je naše školství podfinancované. A jak z něj v důsledku toho odchází učitelé.

Absence zástupců učňovského školství i gymnázií vzbuzuje obavu, že nyní má být státním politickým záměrem vybudování jednotného – nejlépe elektronického systému přijímacích zkoušek. Obdoby Sciotestů, které jsou používány na středních i vysokých školách, a jež ze školství i z kapes rodičů studentů vytahaly miliardy korun. Ty pak samozřejmě ve školství chybí. Především v objemu peněz na platy učitelů.

Pro ministerstvo jsou školství asi především vysoké školy. Soudě podle počtu zástupců v expertní komisi. Pro srovnání – v ČR je akreditováno 121 vysokých škol. Na všech dohromady studuje něco přes 255 tisíc studentů. V expertní komisi mají pět zástupců. V ČR máme 1308 střední škol a učilišť. V nich vyučuje celkem 44 993 učitelů a mistrů odborného výcviku. Společně pracují na vzdělávání více než 421 tisíc žáků.V expertní komisi mají pouze jednoho zástupce. A to ještě pouze průmyslové školy. Na nich sice studuje přibližně 80 procent z 315 tisíc dětí zapsaných na středních školách zakončených maturitou. Źádné slovo však v komisi nezazní od více než osmi tisíc učitelů, kteří učí na 352 českých gymnáziích. I když vzdělávají více než 130 tisíc žáků.

Ministerstvo ve své odborné komisi zcela ignoruje i učňovské školství, v němž se na své budoucí povolání připravuje přes 87 tisíc žáků. Na odborná učiliště jistě bude klást nějaké požadavky zástupkyně Hospodářské komory. Za učitele ani mistry odborného výcviku s ní nikdo nebude mít možnost jejich reálnost konzultovat. Ani upozorňovat na to, co by školy k jejich naplnění potřebovaly.

Školství je tragicky podfinancované

Naše školství je tragicky podfinancované. Obávám se, že tento hlavní problém našeho školství expertní komise ani řešit nehodlá. Jak napsal ve svém blogu prezident Pedagogické komory Radek Sárközi, ve školství chybí za 26 let “planých vládních slibů” 1 bilion 450 miliard korun. Vzal to poctivě vládu po vládě a sečetl sliby, které nebyly naplněny. A to dnes nechci psát o platech učitelů, které jsou nejnižší v zemích EU. Poměřeno s průměrným platem vysokoškolsky vzdělaných lidí v dané zemi.

Zatímco od dob ministryně Petry Buzkové (ČSSD) je nám slibováno 130 procent průměrné mzdy, skutečnost se potácí kolem průměru. Ze škol mizí učitelé jak tající sníh na slunci - hlasují nohama. Nejen kvůli penězům. I díky práci podobných "expertních týmů", kterou bychom nemuseli brát vážně, kdyby se o ni pak neopírala vláda při vytváření dalších a dalších podobných paskvilů, jako byla inkluze počesku, která podstatně urychlila náš závod ke dnu.

Pak se dělají takové kroky, jako je rušení písemné a ústní části maturitní zkoušky - až zůstane jen maturita ze zaškrtávání. Doufejme, že tomu jen špatně rozumím a že ústní a písemná zkouška se vrátí do gesce školy. Přikročilo se k tomu poté, co velké procento studentů propadalo – uvádí se asi 17 procent i více, podle toho, zda se hodnotí první či druhé pokusy o maturitní zkoušku. Státní maturita zavedla Taxisův příkop pro plnokrevníky i tažné koně, když použiji hyperbolu, a diví se úmrtnosti.

Učitelé odcházejí, je jich stále méně, chybí tisíce kvalifikovaných učitelů. Jejich cena na trhu by tedy měla vzrůstat, ale neděje se tak. Místo toho ministerstvo školství navrhuje novelu, která by umožnila opět učit lidem bez pedagogického vzdělání. Že to nepovede ke zvýšení prestiže učitelského povolání, o tom netřeba mluvit. Nikdo by se asi nenechal léčit od právníka, či se nechal u soudu zastupovat strojním inženýrem - ve školství to podle návrhu ministerstva možné je. Škody totiž nejsou zdánlivě tak zjevné. O to víc destruují budoucnost. Často opakuji stejnou větu – i kdybyste trabanta vypolstrovali pravou kůží a dali do něj designový volant a natřeli ho na duhovo, jako mercedes jezdit nebude. Ani když před něj zapřáhnete komisi z akademiků a zástupců průmyslových svazů.

Pokud se radikálně nezmění smýšlení našich politiků o školství, a to se nestane skutečnou prioritou, jako je tomu například ve Finsku, které je nám neustále dáváno za vzor v tom, jak dalece pokročilo v inkluzi, tedy začleňování dětí se speciálními potřebami do běžných škol, aniž by se zmínilo, že do školství dává daleko více než naše ubohá necelá čtyři procenta HDP, sešup bude pokračovat. Obávám se, že od vlády, kde je premiérem majitel podniků vyplácejících podprůměrnou mzdu, se podpora školství, které produkuje vzdělané a kriticky myslící občany, čekat nedá. Naopak – levná pracovní síla stojí méně.

Členové expertní skupiny:

prof. PhDr. Arnošt Veselý, Ph.D.
(předseda expertní skupiny)
Institut sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
Působí též jako vědecký pracovník Centra pro sociální a ekonomické strategie na téže fakultě. Zabývá se zejména vzdělávací politikou, analýzou a tvorbou veřejné politiky (policy analysis), sociálně-vědní metodologií a výzkumem veřejné správy.
V letech 2012–2014 byl členem odborné oponentní rady pro přípravu aktuálně účinné Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020. V roce 2017 byl členem nezávislého expertního týmu pro vyhodnocení naplňování Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020 v polovině její účinnosti.

prof. PaedDr. Iva Stuchlíková, CSc.
Katedra pedagogiky a psychologie Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
Dlouhodobě se věnuje výzkumu profesního rozvoje učitelů, přírodovědnému vzdělávání problematice motivace a emocí. V letech 2008–2016 byla členkou Akreditační komise a předsedala stálé pracovní skupině pro pedagogiku, psychologii a kinantropologii.
V roce 2017 předsedala nezávislému expertnímu týmu pro vyhodnocení naplňování Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020 v polovině její účinnosti.

Mgr. Daniel Prokop
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
Působí jako sociolog, přičemž ve své praxi se soustředí zejména na témata chudoby a její reprodukce, nerovností ve vzdělávání a sociálního vyloučení. V komerční praxi se pak také zabývá mediálním výzkumem a kvantitativní metodikou.

prof. PhDr. Stanislav Štech, CSc.
Katedra psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy
Ve své profesní praxi se zabývá především pedagogickou psychologií. Od července 2015 působil jako náměstek ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřiny Valachové, od června do prosince 2017 pak působil jako ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR.

Ing. Radko Sáblík
Smíchovská střední průmyslová škola
Od roku 1988 pracoval jako učitel odborných předmětů na Smíchovské střední průmyslové škole, kde v rámci programu Phare z fondů EU pomáhal vybudovat nový učební obor Výpočetní technika a stál u zrodu maturitních projektů. Od roku 2002 je až do současnosti na škole i ředitelem, podílí se na zavádění nového oboru Kybernetická bezpečnost.

Mgr. Milena Jabůrková, MA
Svaz průmyslu a dopravy ČR
V minulosti působila jako ředitelka odboru sociálních služeb na Ministerstvu práce a sociálních věcí a rovněž řídila vnější vztahy ve Svazu měst a obcí ČR. V roce 2015 byla zvolena do Představenstva Svazu průmyslu a dopravy a od dubna 2017 je viceprezidentkou SP ČR, kde má na starosti digitální ekonomiku a vzdělávání. Je členkou vedení IBM Central Region (Česká republika a Slovensko). Specializuje se na oblast lidských zdrojů, investic, mezinárodního obchodu a technologického rozvoje.

prof. Ing. Milan Pospíšil, CSc.
Předseda Rady vysokých škol, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze
V letech 2002–2007 působil na Fakultě technologie ochrany prostředí VŠCHT Praha ve funkci proděkana pro styk s průmyslem a zahraniční styky a poté jako proděkan pro vědu a výzkum. V letech 2008–2011 zastával funkci prorektora pro vědu a výzkum a od roku 2012 je prorektorem pro strategie a rozvoj. Mimo půdu VŠCHT Praha řadu let působil jako místopředseda Rady vysokých škol, které v současné době předsedá.

prof. Ing. Jakub Fischer, Ph.D.
Fakulta informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze
V letech 2006–2010 byl proděkanem Fakulty informatiky a statistiky pro vědu a výzkum, v období 2010–2018 působil jako prorektor VŠE pro strategii, z toho od roku 2014 jako statutární zástupce rektorky VŠE. Ve své pedagogické, vědeckovýzkumné i publikační činnosti se zaměřuje na oblast sociálně-hospodářské statistiky a národního účetnictví, zejména na problematiku statistického zachycení sociálních, ekonomických a environmentálních jevů a procesů. Je členem Akademického sněmu Akademie věd ČR, v letech 2012–2017 předsedal Radě vysokých škol.

(zdroj: MŠMT)

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.