Ústava na první pohled mluví jasně. V článku 62 písmeno a) se uvádí, cituji: "Prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi," znamená to ale, že je čistě na rozhodnutí prezidenta, kdy předsedu vlády odvolá? Vůbec ne. Jak říkají znalci Ústavy, tento nejvyšší zákon musíme vnímat jako jeden celek. Je třeba chápat jeho logiku a ne z něho vytrhávat jednotlivá ustanovení a číst je bez ohledu na roli, kterou v našem ústavním systému hrají.

Co se týče toho, jak se to má s odvoláváním premiéra prezidentem, v Ústavě je několik důležitých pasáží, které je třeba vzít v potaz. Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný. Naopak vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně. A v tom je zakopán pes. Aby vláda mohla vládnout, potřebuje důvěru Poslanecké sněmovny. Právě pomocí této důvěry je vyjádřen vztah odpovědnosti mezi vládou a dolní komorou Parlamentu. Kdyby vláda důvěru nedostala, prezident by musel předsedu vlády jmenovat znovu a celý proces by se opakoval.

Důležité je, že v tomto případě nejde o žádného ducha Ústavy, který je v českém prostředí často shazován a to dokonce některými ústavními právníky, což je na pováženou.

V sázce je logika samotného ústavního systému. Skutečnost, že prezident nemůže premiéra kdykoli odvolat, neplyne z ducha Ústavy, ale zkrátka z toho, že vláda jako celek odpovídá Poslanecké sněmovně a dokud má její důvěru, tak se prezident může třeba stavět na hlavu, ale předsedu vlády odvolat nemůže. Dokud jsme parlamentní republika, kde je pro vládnutí určující důvěra parlamentu, resp. Poslanecké sněmovny, které se vláda ze svých aktů zodpovídá, tak je to pouze dolní komora, kdo o konci vlády a tedy i jejím předsedovi může rozhodnout.

Toto rozhodnutí nezávisí na prezidentovi, který je pouze tím, kdo danou osobu formálně jmenuje a odvolává. Náš prezident je neodpovědný, proto nemá rozhodovat. Velký nedostatek naší Ústavy spočívá v tom, že neupravuje, koho má prezident předsedou vlády jmenovat, například, že to má být lídr vítězné strany volbách. To ale neznamená, že pokud prezident někoho jmenuje, tak ho může i kdykoli odvolat. Ostatně jeho jmenování je pouze podmíněné a neplatí, pokud vláda dotyčného premiéra nedostane v Poslanecké sněmovně důvěru.

Při odvolávání předsedy vlády tedy není klíčový prezident ale Poslanecké sněmovna. K čemu by potom důvěra Poslanecké sněmovny byla, kdyby premiér mohl být kdykoli odvolatelný prezidentem? Proč by se v Ústavě psalo, že vláda odpovídá dolní komoře, když by reálně odpovídala prezidentovi? Pokud bychom přistoupili na to, že prezident může odvolat předsedu vlády bez ohledu na Poslaneckou sněmovnu, tak naše Ústava přestává dávat smysl.

To, co v poslední době můžeme sledovat, není nic jiného, než postupný rozpad našeho ústavního systému. Není náhoda, že tvrzení o odvolatelnosti premiéra prezidentem se objevilo krátce po historicky první přímé volbě prezidenta. Je pravděpodobné, že podobných pokusů přesouvat rozhodovací pravomoci směrem k hlavě státu bude přibývat. A možnost kdykoli odvolat předsedu vlády, to už není ani pravomoc, to je nástroj, díky kterému se premiér stává loutkou v prezidentových rukách.

Přímou volbou prezidenta jsme otevřeli velmi nebezpečnou Pandořinu skřínku. Přestává totiž platit argument, že parlament je jediný přímo volený orgán, takže právě jemu se musí vláda zodpovídat. Nyní je stejně tak možné říci, že by měla být odpovědná prezidentovi, protože i on je přímo volený. Naštěstí máme v Ústavě jasně napsáno, kdo komu odpovídá, a tedy na kom odvolání premiéra záleží. Ale vzhledem k tomu, jakým způsobem se u nás k Ústavě přistupuje, neznamená to, že v tomto ohledu nemůže časem dojít k průlomu. Pokud z vlivných míst zaznívá, že prezident může kdykoli odvolat premiéra, ústavní právníci by měli bít na poplach. V sázce je totiž ústavní systém, a pokud nechceme být republikou poloprezidentskou či prezidentskou, je třeba uhájit tu parlamentní. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele