Všechno to zastaralé a všeobecně známé existenční schéma obohatil již zmíněný Homo Sapies o nový prvek – GLOBALIZACI. Už neobíhá Slunce Zeměkouli, jak tvrdila církev svatá, velesvatá, ale měnový kurz je to, co tu naši prastarou matičku obíhá a určuje všechno dění ve všech metropolích světa.  I mocní se bázlivě klepou a krčí před otřesy jakéhosi celosvětového trhu, který pracně vybudovaly obchodní řetězce a další ctihodné finanční instituce. Prachy, prachy a zas jen prachy, to jediné je určující pro pohyb tohohle dohromady zpatlaného celosvětového „bordelu“. 

Hodnotu a smysl má jen konzum a je jedno, co je konzumováno, důležité je jen to, že je to konzumováno a perspektivy jsou samozřejmě velkolepé. Můžeme si dovolit vše na co si jen vzpomeneme, říkáme tomu pokrok a jsme na to náležitě hrdí. V rámci našeho chtění není nic zakázáno, jsou jen finanční limity.  Pýcha je ctnost, pokora a rozum je zbytečnost.

A najednou se v jakési Číně objevila docela nepatrná přísně a přesně organizovaná hmota, která má v oblibě plíce toho všemocného a neporazitelného Homo Sapies. Ze začátku to byla pro mnohé pomazané a jinak kvalifikované hlavy nepodstatná místní epizoda kdesi daleko od nich. Jenže v podmínkách globalizovaného světa se tato hmota neuvěřitelně bleskově, třeba tolik nepostradatelnými letadly a výletními plovoucími městy, rozběhla do světa a dělá si co chce. Zděšení vědátoři tuto hmotu nazvali KORONAVIRUS….

Koronavirus kašle na HDP, měnové kurzy, vzestupy a pády akcií, dělá si co chce, útočí dokonce i na dříve nedotknutelné celebrity všeho druhu a je mu úplně jedno, jak to všechno skončí. Pýcha, nadutost a velikost všemocných je mu lhostejná. Je zábavné zaznamenávat, jak mocní v panické hrůze utíkají na osamělá místa, třeba na ostrůvky nebo jachty v Indickém případně Tichém oceánu v bláhové naději, že se té kruté naší současnosti vyhnou. Pyšní, egoističtí, hloupí, blbí, nejhloupější utíkají před tím, co sami pomáhali stvořit a čeho jsou nevydělitelnou součástí – GLOBALIZACÍ.

Pokud tuto epizodu naše „skvělá civilizace“ přežije jen s přijatelnými šrámy, bude načase zklidnit úprk za hmotnými statky, které si koneckonců nikdo nevezme s sebou do hrobu, a začít hledat smysluplnější hodnoty, které pomohou našim následným generacím zvládat svoji existenci. V tuto chvíli není vhodná doba tyto věci rozvádět hlouběji. Je potřeba soustředit všechny síly, abychom měli šanci napravit vše, co jsme svou nesmyslnou arogancí, hloupostí a chtěním způsobili. Měli bychom více přemýšlet o vyšších autoritách a začít více ctít zákony dané přírodou, a ne vymyšlené všemocnými, globalizaci vytvářejícími, skupinami. Ze všeho nejdříve se však musíme pokusit zastavit tolik úspěšně globálně expandující koronavirus.

Jaroslav Kopista