Pouhé proklamace pro co taková strana je, co žádá, co nechce apod., jsou spíše postojem než politickým programem. K němu je totiž třeba nabídnout i skutečná řešení. A k nim je třeba mít i potřebné know-how. Tedy to, co tzv. alternativním stranám často chybí. A po pravdě ani to často nepostrádají. Skutečná alternativa se také nemůže spojovat se stávajícími parlamentními stranami, které jsou či předtím byly ve vládě, neboť jim tak jen upevní jejich často slábnoucí pozice a sama se stane užitečným idiotem.

Před několika dny vyšel článek L. Mana pod názvem „Při volbách si vzpomeňme, jak kdo hlasoval o našem tažení proti Rusku“. Jsem toho názoru, že při volbách je třeba vzpomenout si i na další nebezpečí, která ohrožují životy našich občanů, existenci našeho státu a jeho další rozvoj.

Kterákoliv strana, která se nezabývá ve svém programu vůbec zásadním ohrožením ČR (a teď nemám na mysli jen migranty, nýbrž i nebezpečí našeho zatažení do války s Ruskem, snahy o zrušení Benešových dekretů, snahy o pohlcení ČR Německem a některé další vč. těch zásadních ekonomických), nemůže být subjektem, k němuž se skutečná alternativa může přidávat. Té totiž nejde a ani nemůže jít o komerční projekt. Rozdíly jsou především programové. Jsou ale i strategického charakteru.

Stejně tak je to s otázkou referenda. Již minimálně dva roky (spíše ale déle) se vede debata o všeobecném referendu. Podle Ústavy je možné, nemáme k němu ale uchopitelný prováděcí zákon. Tato vláda (ani jí podobné, byť doplněné po volbách o některou z parlamentních stran, tvářících se jako alternativní) tento zákon nepřipraví a ho parlament neschválí. A i kdyby, budou v tom zákoně těžko uchopitelné podmínky (např. obrovský minimální počet občanů, kteří musí se připojit k žádosti o jeho vypsání v tom kterém konkrétním případě). Takže namísto hlasování občanů naší země o vystoupení z EU a z NATO (což lze udělat již v těchto volbách na podzim t.r. výběrem takových stran, jejichž představitelé to následně bez problému provedou) se zde plácáme pořád ve vypsání technických podmínek pro možnost zavedení obecného referenda do praxe. A teprve po jeho schválení by měly být projednávány a vypisovány podmínky ohledně vystoupení ČR z EU.

Čas přitom kvapí, zanedlouho může být již definitivně pozdě. A pokud toto někdo setrvale prosazuje, nabízí se otázka, zda to není od něho pouhý alibismus a jak to vlastně s tím vystoupením z EU sám myslí, když namísto jasného vlastního stanoviska pro vystoupení či proti vystoupení mlží s prosazováním prováděcího zákona k referendu, jehož (použitelný) text přitom nikdy v parlamentu ale ani nenavrhl.

Mimochodem, k vystoupení z NATO stačí podle Washingtonské zakládací smlouvy pouhý dopis naší vlády. Musíme mít ale takovou vládu, která to udělá. A o to tu jde. A tu je třeba nejprve si zvolit a ne tlachat dokola o referendu (s nejasným výsledkem a s nejasným termínem jeho vypsání, když dosud není ani řádný prováděcí zákon k obecnému referendu, aby mohlo

být referendum o vystoupení z EU vůbec vypsáno). A pokud vím, tak právě quasi alternativní strany z NATO vystupovat nechtějí. Prý to nemá alternativu (asi o OBSE, kde je 57 členů vč. Ruska, USA a Kanady v životě neslyšeli). Patrně též neví, že EU je v současnosti smluvně propojena s NATO. Záměrně. Takže vystupovat z jedné a nikoliv současně i z druhé organizace mohou jen ti, kteří mají sjednány s NATO speciální podmínky (viz V. Británie), nikoliv však my. Z toho všeho je zcela zřejmé, jak to bude s jejich skutečným názorem na vystoupení z EU.

A pokud jde o hlasy voličů, záleží na voličích samotných, protože: v této zemi je zhruba 8 milionů voličů, z nich chodí k volbám cca 5 milionů. Členů parlamentních stran není dohromady ani 100 tis., členů neparlamentních stran není dohromady ani 50 tis. Přesto ale řekněme, že straníků je u nás dnes cca 150 tis.. Ti jsou vázání nějakým programem svých stran, stranickou disciplínou, loajalitou ke své straně atd. Zbývajících min. 4,850.000 voličů se může řídit jen svojí hlavou, pokud jsou schopni vyhodnotit si, kde jsou jeho zájmy. A vybrat si podle toho z nabídky stran svůj program.

Odmítnout je třeba v této souvislosti i tvrzení některých našich spoluobčanů o tom, že „kdyby volby mohly něco změnit, již by je dávno zakázali“. Proč by totiž někdo u nás zakazoval volby, když většina z uvedených voličů stále ještě volí podle instrukcí mainstreamových propagandistických prostředků? Čili pro stávající vládní seskupení tím žádoucím způsobem? Obavy ohledně zákazu voleb nejsou za této situace zatím na místě. Podobně je třeba varovat voliče před vhazováním prázdných papírů do volebních uren. Stačí, když k volbám u nás přijde pár početnějších rodin našich „politiků“. Volby podle jejich hlasování dopadnou, „jak mají“, zbytek (neplatných) hlasů si pak mezi sebou podle početnosti hlasujících příbuzných mezi sebou přerozdělí. A představa, že tím někoho potrestám či že někomu ukáži, že jako volič s něčím či s někým nesouhlasím? Tedy, jako volič potrestám jen sám sebe za naivitu a názor voličů zajímá v dnešní době politické strany jen v rozsahu pro ně odevzdaných hlasů.

Přestaňme tedy neustále svalovat vinu na jiné, začněme ji hledat u sebe. Jinak se dál nikdy nedostaneme. A nepadejme na zadek před "velkými" stranami, když počet jejich členů je dnes kolem 15 tis.. Oproti té voličské mase je počet členů „velké strany“ u nás téměř pod rozlišovací schopností běžného občana.

Hlavní roli ve volbách má občan / volič! A jde jen a jen o to, jaký program bude považovat za prospěšný pro sebe a svoji rodinu, pro svoji budoucnost. Předpokladem pro to ovšem je se s programy vybraných stran nejprve seznámit. Nehledejme stále nějaké vůdce ani někoho, kdo to všechno za nás zařídí. Nikdo takový neexistuje. A je na čase to již konečně pochopit a smířit se s tím. Přestaňme tedy dělat stále dokola tytéž chyby a zamysleme se. Bez toho to nepůjde. A pokud se vážení voliči nebudete tímto doporučením řídit, nadávejte, prosím, po těchto volbách již jen na sebe!

Jaroslav Tichý, Aliance národních sil