Krystlíkův článek nazvaný Vzpomínka na oběti nacionálního socialismu (k přečtení zde) je doplněn spoustou odkazů na knihy. Je příznačné, že knihu Daniela Goldhagena mezi nimi nenajdete. Inteligentní a věci znalí čtenáři vědí proč. Stejně tak tam nenajdete třebas knihu Ericha Kulky či Josepha Popreczného. Krystlík nám říká, že v protektorátu byla otázka rasového pronásledování, jako všechny resorty s výjimkou obrany, financí, hospodářství a zahraničních věcí, svěřena české protektorátní vládě. Je třeba nejdřív upřesnit, že protektorát resort obrany – tedy ministerstvo obrany – vůbec neměl. Bývalá československá armáda byla zrušena a cca sedm tisíc vojáků bylo převedeno do tzv. Vládního vojska. Tento útvar byl vyzbrojen starými rakouskými puškami, neměl samozřejmě žádné kulomety či samopaly a obrněnou techniku či dělostřelectvo. I trhaviny, které potřeboval k odstranění ledů na Vltavě, si musel vyžádat u německých okupantů. Vládní vojsko pomáhalo německým rolníkům v protektorátu, například na Jihlavsku a bylo využíváno ke střežení železnic. K. H. Frank mu nedůvěřoval a nechal ho v roce 1944 přeložit do Itálie. Tolik tedy k tomuto resortu. Pokud jde o resort zahraničních věcí, je to stejné. Ministerstvo zahraničních věcí bylo zrušeno a protektorát měl jen jednoho velvyslance, Františka Chvalkovského v Berlíně. Ostatně pokud jste za protektorátu chtěli vycestovat do zahraničí, cestovní pas vám nevydaly protektorátní úřady, ale německé oberlandráty. Takže i toto rozhodnutí bylo v německých rukou.

Za Waltera Bertsche se už vládlo pouze německy

Taktéž otázka rasového pronásledování v protektorátu nebyla v protektorátu svěřena české protektorátní vládě. Neexistovala česká protektorátní vláda, nýbrž jen protektorátní vláda. Od té doby, co se jejím ministrem hospodářství stal Walter Bertsch, pak tato vláda jednala jen v němčině. Sami Němci zakázali používání označení česká/ý a trvali na používání slova autonomní. Dále Tomáš Krystlík uvádí: „Rozhodnutí o perzekuci cikánů přijala ještě vláda Česko-Slovenska před okupací českých zemí, tzv. cikánské koncentráky (oficiální název: kárné pracovní tábory pro osoby práce se štítící) fungovaly pak za protektorátu výhradně pod českou správou, i deportaci cikánů do německých koncentračních táborů organizovaly české úřady.“ O tom, jak vznikly kárné pracovní tábory, jsem již psal ve svém článku, nazvaném Za utrpení Romů v táboře v letech jsou odpovědni nacisté (k přečtení zde). Nebyly to žádné cikánské koncentráky a protektorátní Romové v nich tvořili cca 5 % káranců a ani jeden z nich v kárném pracovním táboře v Letech nezemřel. Muži, kteří měli být odesláni do kárných táborů, byli taxativně vyjmenováni podle pokynu SS Brigadeführera Jürgena von Kamptze. Historik Jan Tesař napsal: „O tom, jaký byl skutečný charakter protektorátu a jaká byla pravomoc protektorátní vlády, svědčí i to, že „gestapu byla zajištěna pravomoc dohledu nad všemi protektorátními a říšskými úřady a všechna německá i protektorátní služební místa byla povinna mu vyhovět. V několika dnech se zmocnilo úplné kontroly nad českou policií, již v březnu a v dubnu 1939 ve vlastní kompetenci a bez jakékoli koordinace s formálně příslušnými českými úřady sesazovalo a jmenovalo vedoucí protektorátních policejních služeben, zatýkalo dosavadní úředníky za výkon funkce před 15. 3. apod.“ Sám gestapák Heinz Pannwitz ve svých pamětech dal sousloví „česká vláda“, tedy protektorátní vláda (už z roku 1940) do uvozovek.

Ten, kdo rozhodoval o Židech, rozhodoval i o Romech

O české vládě hovoří dále v souvislosti s cikánskými tábory rovněž Přemysl Janýr v rozhovoru s Tomášem Krystlíkem, kdy říká, že „česká vláda….  předběhla o několik měsíců Himmlera v deportacích…“ (k poslechu zde). Jak nám pak Krystlík s Janýrem vysvětlí, proč dne 18. března 1942 vyšlo Nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o povinnosti opatřiti si osobní průkazku, které bylo vydáno na základě vyhlášky říšského ministerstva vnitra k nařízení o osobních průkazkách ze dne 3. března 1942 a bylo realizováno předpisem protektorátního ministerstva vnitra „Kennkarten - osobní průkazy k čís. D1130-24-/3-42-V/4. Průkazy se neměly vydávat Židům a Cikánům. „Cikány shora uvedených ročníků jest sice třeba podchytiti, s vydáním osobní průkazky jest třeba vyčkati až do udělení dalšího pokynu. Žádost cikána označiti v rohu velkým Z“. Takže kdo rozhoduje? Protektorátní ministerstvo nebo říšský protektor? Ten, kdo rozhodoval o Židech, rozhodoval i o Romech. On totiž rozhodoval o všech! Již v květnu 1941 do protektorátu dorazil kriminální rada August Lyss. Proticikánskou politiku provozoval již předtím v severním Německu. „Kriminalní rada Lyss se hned po svém příchodu tázal „jakým způsobem jsou podchyceny tlupy nebo osoby živící se obchodem provozovaným po kočovnicku a žádal jména kárných táborů, jejich ředitelů a avisování pátracích stanic, které při své cestě za účelem informativním navštíví.“ Lyss tedy mapoval situaci v protektorátu a již dne 16. července 1941 navštívil s doprovodem kárný pracovní tábor v Letech. Dne 27. listopadu 1941 kriminální rada Lyss projednával na protektorátním ministerstva vnitra zákon o preventivním potírání zločinnosti. Souhlasil sice s ponecháním donucovacích pracoven pracovny a kárných pracovních táborů, projevil však očekávání, že se stanou účinným prováděním preventivní policejní vazby brzy zbytečnými a upozornil na potřebu řešiti cikánskou otázku. Nařízením říšského protektora o správě z říšského příkazu v Protektorátu z 15. června 1942 byly úřady autonomní v Čechách a na Moravě při vyřizování záležitostí z říšského příkazu vázány na pokyny příslušných říšských služebních míst. Říšský protektor totiž prováděcími předpisy stanovil, že všechna rozhodnutí protektorátních úřadů, která měla zásadní ráz nebo byla v jiném ohledu významná, musela býti předkládána říšskému protektorovi k udělení souhlasu. Protektorátní četnictvo i kriminální policie se tehdy dostaly pod přímé německé velení, protože veliteli protektorátní uniformované i neuniformované policie se stali němečtí esesáci. Velitelem neuniformované protektorátní policie se stal SS Standartenführer Horst Böhme a vydal svůj výnos St.I/II-17-100-78 o potírání cikánského zlořádu z 10. 7. 1942. Tento výnos nařizoval soupis všech Cikánů v protektorátu a dodání těch, kteří nemají stálou práci do cikánských táborů. Šéf štábu generálního velitele neuniformované protektorátní policie a velitele bezpečnostní policie SS Oberturmbannführer a vrchní kriminální rada Friedrich Sowa byl po válce obviněn, že „jako vedoucí bývalé německé kriminální policie a jako šéf štábu bývalého generálního velitele neuniformované protektorátní policie je důvodně podezřelý, že zavinil smrt několika tisíc cikánů. Jmenovaný vydal ve své funkci služební předpis St I/II-17-100-78 o potírání cikánského zlořádu, podle něhož měli býti všichni cikáni z Čech a Moravy soustředěni v cikánských táborech a to v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu na Moravě. Z rozkazu německé kriminální policie byli však, proti znění zmíněného předpisu, cikáni z obou táborů odtransportováni do koncentračního tábora v Osvěnčimi a to v celkovém počtu 4831 osob“.

Co se vlastně stalo, v jakém pořadí a s jakým výsledkem

Himmlerův rozkaz k likvidaci protektorátních Cikánů putoval přes generálního velitele neuniformované protektorátní policie a velitele bezpečnostní policie SS Standartenführera Horsta Böhmeho k právnímu referentu u pověřence bezpečnostní policie SS Obersturmbannführeru Dr. Maurerovi, odtud k šéfu štábu generálního velitele neuniformované protektorátní policie SS Oberturmbannführeru a vrchnímu kriminálnímu radovi Friedrichu Sowovi a inspektoru německé kriminální policie kriminálnímu radovi Augustu Lyssovi. Teprve potom dorazily příkazy k protektorátním úředníkům, policistům a četnictvu. Jak napsal Tony Judt: „Než se může kdokoli vyrovnat s minulostí, ať je to dítě nebo doktorand, musí vědět, co se vlastně stalo, v jakém pořadí a s jakým výsledkem“. Podstatou všech proevropských výkladů dějin cikánského tábora v Letech je to, že ztotožňují kárné pracovní tábory, ve kterých byli jen práceschopní muži, s cikánskýni tábory, ve kterých byly i ženy a děti a staří lidé. Cikánské tábory byly přeplněny a nedostatečně zaopatřeny z hlediska stravy, bydlení, hygieny, zdravotní péče a otopu. Stalo se tak v důsledku německých rozkazů a nařízení. Podrobnosti jsem uvedl v článku, nazvaném: Karel Schwarzenberg bájí o Letech. Tábor nebyl pod českou správou (k přečtení zde). Krystlík může svými články a knihami oslovit jen lidi, kteří o našich dějinách nic nevědí. Používá krátké citáty z knih renomovaných historiků a eufemisticky se vyjadřuje o německých zločinech za druhé světové války. To není nic nového, na počátku devadesátých let jsme také čelili jedinému a správnému proevropskému výkladu našich dějin.

Autorem článku je publicista Jaroslav Vyleťal