V rozhovoru se zakladatelem a dnešním ředitelem neziskové organizace „Člověk v tísni“ Šimonem Pánkem jsme se mohli dozvědět, jak enormně bohulibou práci takřka po celém světě tato neziskovka vykonává. Co více, v celém světě mají pro „neziskovky“ pochopení, pokud jde o příspěvky od občanů, jen v případě Česka prý jsme(!) podle Holubové „ jen takový ubožáci a provinční hovada“!

V podstatě lze s jejím názorem souhlasit, pokud se mezi ony ubožáky a hovada řadí také sama paní Holubová, protože jak známo, ona a ostatní herci a héérečky, potažmo umělci a někteří  další z pražské kavárny, nám dávají často najevo, že oni jsou přece lepší, oni mají vždy pravdu a že bychom měli jejich slovům, potažmo radám naslouchat a respektovat je. Protože paní Holubová pojala zmíněné „ubožáctví a hovadství“ jako provinční, což je od ní velmi chvályhodné, pak to lze chápat tak, že (podle výkladu z Wikipedie) slovo „provinční“  označuje většinou takové místo, které je sídlem určitého regionu, přesněji provincie, jehož význam tuto oblast nepřesahuje. Z toho lze tedy vydedukovat, že paní Holubová měla na mysli „provincii“, tedy místo, ve které se ona a její kolegové a přátelé zdržují, nacházejí, potažmo působí a že jsou to právě oni, kteří se ke kontu „Člověka v tísni“ chovají jako „takový ubožáci a provinční hovada“!

V takovém případě, za upřímné konstatování o tom, že  povahou a charakterem lidí dané provincie, kterou má paní Holubová zřejmě na mysli  (obyčejné a slušné občany z této „provincie“ v to nepočítaje), „jsou jen ubožáci a provinční hovada“, je na místě paní  Holubové  vyslovit obdiv za postřeh a upřímný dík za sebekritiku. Ani si neuvědomuje, jakou pravdu a jak trefně se o sobě a okruhu svých přátel a kolegů vyjádřila. Tak tedy:

„Dík za upřímnost, paní Evo Holubová, ten ubožák i hovado, jak jste sebe a své přátele a kolegy nazvala, k Vám i k těm ostatním pasuje, jako Vltava ke Karlově mostu!“ (kulantně řečeno, šlo to také vyjádřit mnohem příznačněji). „Apropó, pozdravujte také spasitele zeměkoule, pana Pánka!“

Jiří Baťa