Jsou totiž i ti, kteří na celé nejenom koronavirové tragedii a hysterii neskutečně vydělávají. Nechci tady psát o šmejdech, keťasech (jak se jim říkalo po válce), kteří šmelí stonásobně předražené respirátory a desinfekce. Chci upozornit na ty, kteří VŽDY vydělávají na lidských tragédiích. Chci psát o nadnárodních korporacích a především bankách. Banky totiž vydělávají nejvíc tehdy, když je lidem nejhůř a musí se zadlužit, musí de facto prodat budoucnost svých dětí. Když jsou krize. Je jedno, ať jde o místního hospodského, kterému naše ministerstvo financí tak velkoryse nabízí bezúročnou půjčku (z čeho jí ten chudák bude splácet, když mu hospodu zavřeli a on musí platit nájmy, poplatky a mzdy s odvody?) anebo o stát, který bude potřebovat na obnovu stovky miliard až biliony korun.

Dluhy, dluhy, dluhy... Tak se vytahují peníze z kapes do bank.

Tam je schován zisk bank, pod termíny inflace, deflace, cenových nárůstů, daní přímých i nepřímých. Co na tom, že celý kontinent bude dřít nouzi, když na účtech na Manhattanu budou naskakovat zajímavá čísla. Předlužené státy, které nebudou schopny splatit své dluhy (sladký sen každého bankstera) budou muset začít prodávat pod cenou své zdroje, ať již půjde o ropu, plyn, zlato, uran, lithium či úrody opia. Budeme brzo svědky dalších „Marshallových plánů“ ve formě „výhodných“ půjček, které sice nastartují ekonomiku, ta nám ale už nebude patřit a odsoudí nás a naše děti k nekončící laciné práci na boháče v zahraničí, bez naděje na splacení dluhů.

Jak upozorňuje vynikající mladá ekonomka Hana Lipovská, můžeme tedy reálně očekávat, že samotné banky budou v dalším kroku především katalyzátorem nadcházející krize, protože na ní očekávají velké zisky. Jádro problému bude v TNC jako je třeba VW, které budou i prostřednictvím bank a vlád hojit své promarněné roky "pomocí" z "antivirových plánů".

Budeme zde totiž mít dva typy obětí:

1. Malé, místní poctivé firmy, které si tiše fungovaly, dokud je vláda svými opatřeními nezlikvidovala. Těm nejspíš nepomůže nikdo, ani piráti, demoblok nebo ČSSD.
2. Velké nadnárodní firmy (TNC), které si pod záminkou koronavirové rány vyřvou státní zdroje na zakrytí svých chyb a selhání z minula. Právě ti už čekají na vládě, Komisi EU atd. a začínají si diktovat ozdravné programy. Toto ovšem není v souladu s národními zájmy a takový diktát bude třeba odmítnout (já dodávám, že snad se naše vláda pochlapí, i když pochybuji)

Na ty, kterým by snad taková perspektiva nelíbila, je již připravován bič ve formě migrantů. Laciná dovezená pracovní síla totiž postaví naše lidi před jednoduchou volbu:

Nelíbí se ti tvoje bída a mizerný plat? Můžeš na tom být ještě hůř! Nemusíš mít ani to a exekutoři již čekají. Chci proto tímto článkem vyzvat vládu, aby velmi obezřetně rozdávala z toho mála, co ještě po řádění ministryně Maláčové zůstalo ve státní kase. Chci upozornit spoluobčany, že nadchází těžké období utahování opasků a spousty práce. Přichází několik hladových let, a abychom je překonali, budeme potřebovat veškerou energii, soudržnost a skromnost, abychom je přestáli.

Šanci, skromnost i vynalézavost na to historicky máme. Půjde o jen to, najít dostatek vůle a odvahy se uskrovnit.