Na rozdíl od bývalého ministra financí nebouchly mi saze, neboť jako on nepodléhám impulsivním stavům, jen jsem zapřemýšlel, proč asi? 

Jede se, po vzoru pana prezidenta, také cosi podnětného naučit o budování demokratické společnosti a při té příležitosti sovětským (pardon, ruským) činovníkům zdůraznit, že je nehodlá poučovat o dodržování lidských práv? Tak nějak přece vtíral se Miloš Zeman do přízně čínských soudruhů, od nichž dočkáme se přílivu dalších milionů padělaných adidasek a mikin a podnikatelé dalších lukrativních kšeftů.

Učit se je správné, kladli nám to na srdce učitelé už na základce. Neopomněli vždy dodat, že to vědí od soudruha Vladimíra Iljiče Lenina, a opakovali to po něm hned třikrát, abychom si toto vštípili do paměti. Vlastně vidíte, skoro bych kvůli svátku přítelkyně Saskie zapomněl, že jsme si včera nevyvěšením praporů připomněli také výročí jeho slavné bolševické revoluce, onoho krvavého převratu, jenž z carských chudých nadělal ještě chudší, a co hlavně, vytyčil linii hubení třídních nepřátel.

Doma jsem pak pohlédl na historický dokument přišpendlený u psacího stolu coby varovné memento. Je to Oběžník místní organizace komunistické strany Československa z 10. prosince 1948, kterým se v obci Stará Ves svolávala schůze s následujícím programem.

Cituji doslova: „1. Hlásiti se, kdo by chtěl působiti jako soudcové, profesoři apod.
2. členové, kteří by se hlásili jako důstojníci z povolání.
3. Členové, kteří by se hlásili jako členové SNB
Mohou to býti jen dělníci nebo malorolníci, a mohou míti jen obecnou školu.“
Podepsáni jednatel a místopředseda, které nejmenuji pro případ, že by ještě žili, což není vyloučeno.

Tak toto chceme? Ptám se. Samozřejmě očekávám odpověď, že je to dávno, byla zcela jiná doba, vyhledávali jsme tenkrát po leninsku třídního nepřítele. Tahle doba nemůže se už vrátit. Ale ale, odpovídám, kde, probůh, bereme stále onu jistotu, že se cosi nemůže vrátit? Skončila I. světová válka s miliony mrtvých na bojišti a svět si oddechl. Něco podobného se prý nemůže již opakovat.

A ejhle, objevil se Vůdce s demokraticky nekomplikovaným programem a byl tu další masakr i mimo bojiště. Nevidíme snad, jak se dnes překresluje mapa na Blízkém východě, na Balkáně a na Ukrajině?

Post skriptum: Do Moskvy se jezdíme učit, jak vám zakroutit krkem. Tak nějak to přece hřímal Klement Gottwald v prvorepublikovém parlamentu. A že byli někdejší komunisti pilnými žáky, přesvědčili o tom veškerou demokratickou společnost ihned, jak se dostali k moci: kriminály a šibenicemi. Takže: Učit se, učit se, učit se! Zítra v Severní Koreji, třeba.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.