Ty předposlední v Německu sice dali šanci mnohaleté kancléřce Angele Merkelové, že by teoreticky stále mohla být kancléřkou, ale má pravdu potencionální vicekancléř za FDP a předseda této strany, že jí moc šance nedává na to, že přetrvá celé období, protože je oslabená. A pozor, to říká ještě před započetím oficiálních koaličních rozhovorů. A to nemluvím o triumfálním úspěchu radikální AFD, která získala 12% a nemluvím ani o tom, že ji dotlačila ke změně názoru tzv. sesterská organizace CSU, ohledně horní hranice přijímání uprchlíků na 200 tisíc za rok, i když se pojem horní hranice nemá používat.

No minulý týden ve střední  Evropě zazářil mladičký Sebastian Kurz, který zvítězil se zcela nově pojmenovaným volebním uskupením ListinaSebastian Kurz – Noví lidovci a i když chce – jistě vytvořit proevropskou vládu – bude to v onom rámci, v jakém absolutně nerespektoval Angelu Merkelovou a zablokoval balkánskou cestu. V každém případě se Rakousko vydává kamsi jinam. Hlásí se k proevropskémku směru, ovšem dle rakouských představ.

A tak se blížíme k našim volbám, kde národ účtuje s tím, co se zde nahromadilo za bezmála 30 let od změny režimu v roce 1989.

Jestliže v Německu poprvé Němci volili tzv. protissystémovou stranu a druhá potencionálně vládní FDP rozhodně nepůjde ve všem Merkel na ruku, V Rakousku byl přeorán dosavadní model, minimálně v tom smyslu, že vítací politika bývalé SPÖ nepřichází v úvahu.

No, u nás si tak trochu čistíme Augiášův chlév všeho toho, co se od roku 1989 nashromáždilo a nové strany zřejmě převálcují ty staré a zatuchlé.

Je to samozřejmě stále odvážné, ale nepochybuji o tom, že zvítězí ANO Andreje Babiše. Je to nutné.

30 let nám tady vládly střídavě ODS a ČSSD s koaličními partnery. Dobře, byla to i naše volba. Ale změna je nutná.

Andrej Babiš není politik, nemá globální vize jako zmíněný Sebastián Kurz, ale – a to je v našich podmínkách nesmírná přednost- nemele donekonečna ideologické žvásty o jádru Evropy, o potřebě ochrany euroatlantických hodnot a nezbytnosti jednoty při prosazování sankcí vůči Rusku.

Už dnes je v podstatě nejznámějším Čechem v západních médiích a je skvělé, jaké hrůzy o něm šíří a jaký z něho mají vítr. Je z toho pravda tak 20 %, protože stejnou nenávist tatáž média plodí například vůči americkému prezidentovi Trumpovi a nebo z druhého směru vůči prezidentovi Putinovi.

V okamžiku svého jmenování premiérem o něm celý svět bude vědět. A zatímco nikdo z nás nezná jména 28 premiérů v zemích EU, Babiš se rázem stane jedničkou.

Ještě důležitější je jedna věc. Za jeho působení coby ministra financí si Česká republika pomohla, tak jako nikdy. Ekonomický růst na evropské poměry je skvělý, nezaměstnanost nejnižší v Evropě.

Prostě nekupovali bychom zajíce v pytli.

V posledních týdnech roste vliv Okamurovy SPD. Známe Tomia, není to žádný génius, ovšem trvale v očích veřejnosti útočí na příčky prvého či druhého nejdůvěryhodnějšího politika v zemi. Kam ze na něho hrabe lídr sociálních demokratů Zaorálek. Asi ne v Praze, ale například na Ostravsku si dovedu představit, že razantně zaboduje.

Také komunisté se probudili a neschopnost ČSSD má za následek, že část voličů přechází k nim. No bojujte, soudruzi.

Zvláštní platformu tvoří Piráti. Chovají se sympaticky, jsou sice vítači, ale relativně umírnění. Rozhodně by mohli odčerpat hlasy zkostnatělé a odpudivé TOP 09.

To jak dopadnou volby si řekneme zítra odpoledne.

Ale jedno je téměř jisté. Harampádí přežilých stran ČSSD, TOP 09, ODS, KDU-ČSL může být odklizeno.

Cítíte to ve vzduchu? Přichází změna...

Jiří Vyvadil