To je v praxi ona slavná inkluze, která jako koule na noze svírá náš vzdělávací systém, prohlubuje chaos ve vzdělávacím procesu, frustruje handicapované a odčerpává pracovní síly na zbytečná, leč pohodlná místa. Ale školy prý o další a další asistenty mají zájem, což je prý důkaz, že systém funguje, píše MfDnes. Je však zřejmé, že tento nesystém je schopen pojmout další desítky tisíc pracovníků a spotřebovat další a další miliardy, aniž by si někdo kompetentní vůbec položil otázku, jaké pozitivní výsledky to celé vlastně přináší. Na zrušení pokrokářské inkluze, zavedené ministryní Valachovou za ČSSD, si z dnešní „pravicové“ vlády neodváží nikdo ani pomyslet.

V parlamentu prý leží návrh jak dále usnadnit rozvody manželů, říká reportáž v televizních Událostech. Další perla pro „upevnění“ rodiny. Asi máme rozvodů málo, tak je třeba jim dát potřebný impuls. Stát dělá všechno pro to, aby rozpad rodiny usnadnil, aby podpořil sobectví, nezodpovědnost a socializoval individuální vztahová selhání. Pak všichni roní krokodýlí slzy, o těžkých osudech samoživitelek a osamělých lidí. Při tom stát sám dělá všechno pro to, aby jich bylo co nejvíce. A chce na to naše peníze.

Zítra přinese televizní kanál ČT2 televizní film s názvem „Postoloprty 1945 – česká odplata“. Teď mi nejde o obsah filmu, ani o zločin na německých civilistech, ke kterému tehdy po válce došlo. Jde mi o název – „česká odplata“, který otevřeně implikuje dojem jakési české kolektivní viny. My Češi jsme všichni vinni zrůdným vražděním nevinných, říká tak nějak pod čarou název filmu. To je dnes módní tvrdit. Naproti tomu Lidice a Ležáky vypálili nacisté. Ti také vraždili židy a dopouštěli se genocidy. Už není slušné psát o německé okupaci. Byla nacistická, a je to. A odsun Němců je nepřijatelný, protože implikuje kolektivní vinu. To u Čechů je to jinak. A ještě možná u Rusů. O jejich vrozené všeobecné zločinnosti a nenapravitelné agresivitě si můžeme číst v našich médiích dnes a denně.

Nikde však dnes ve veřejném prostoru nenarazíme na připomenutí data, které jsme my starší museli povinně slavit. 105 let od Velké říjnové socialistické revoluce připadá právě na dnešek. A málokdo si uvědomuje, že novou velkou socialistickou revoluci už hezky dlouho zažíváme. Dobře nám tak.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause