Podle zákona je Česká televize veřejnoprávním médiem, které má sloužit objektivnímu informování občanů ve věcech veřejného zájmu. Měla by být médiem podávajícím vyvážené a nepředpojaté informace, které nejsou ovlivněny partikulárními či lokálními zájmy představitelů státní moci a veřejné správy. Jaká je ovšem skutečnost pohledem prostého občana naší vlasti?

Již několik let sledujeme záměrně zkreslované informace ve prospěch vládnoucí elity, především z pravého spektra naší politické scény. Vedení televize se v rámci autocenzury dopouští záměrných dezinformací obyvatel a programově zamlčuje objektivní skutečnosti. Cíleně dehonestuje některé vybrané hosty a dopouští se spekulací, které hraničí nejen se zdravým rozumem, ale někdy jsou na hranici zákona. Při reportážích s představiteli vlády či koalice jsou ve většině případů komentátoři servilní a podlézají svým hostům, nezřídka jim poskytují argumenty a informace, které jim chybí.

Zatímco při rozhovorech s hosty z řad opozice se dopouštějí impertinencí hraničících s urážkami. Tito hosté jsou prakticky vyslýcháni jakoby byli usvědčováni z činů, které nikdy orgány soudní nevyšetřovaly. Jsou jim podsouvány různé konstrukce, které ani nemohou být z pera komentátorů. Vše vypadá tak, že rozhovory jsou motivovány a inspirovány třetími osobami, kterým jde jen o to, jak hosty různými impertinencemi ponížit, vyvést je emocemi z míry bez možnosti obrany vlastními argumenty.

Komentátoři a moderátoři je v případě, že se jim odpovědi nezdají být v intencích vlastních názorů, či spíše pokynů, často přerušují, nenechají je domluvit a trhají tím jakoukoliv souvislou myšlenku. Ale abych uvedl konkrétní příklad.

Ve večerním pořadu „Interwiev“ dne 23. ledna diskutoval poslanec Vít Bárta s paní Barborou Kroužkovou. Každý, kdo tento rozhovor sledoval dosvědčí, že moderátorka vedla hosta svými otázkami k vlastním nepředloženým spekulacím o jeho vině. Vedla rozhovor ve smyslu: “uznej svoji vinu a pokoř se nebo...“

Argumenty o odvolání státní zástupkyně prezentovala jako definitivní odsudek pana poslance, stejně jako nereagovala na výtky o nečinnosti státní zástupkyně. Prezentované finanční půjčky opakovaně podsouvala jako úplatek i když odvolací soud takovou skutečnost nepotvrdil. Tvrzení soudce ve prospěch pana Bárty obracela ve skutečnosti jako potvrzení rozsudku prvního stupně o vině. Neustále přerušovala řeč hosta a na jeho slova nereagovala.

Domnívám se, že každý host, pokud není odsouzeným zločincem, má právo na vlastní názor či obhajobu. Slova hosta neustále překrucovala a opakovaně jej vyzývala k přiznání viny. Výsledkem tohoto „interwiev“ byl pocit, že to nebyl rozhovor, který měl vysvětlit veřejnosti vzniklou situaci, ale měl poslance opakovaně obvinit ze zločinu, který se nekonal.

Myslím, že podobné pocity prožíváme při kampani předcházející volbě prezidenta republiky. Je nám představovám dobromyslný a málomluvný „kníže“ oslavovaný potleskem klaky při vyslovení jakékoliv věty holé. Jeho konkurent je provázen různými špílci upozorňujícími na jeho žádost o pomoc , o kterou požádal komunisty, o jeho hříchy z opoziční smlouvy a podobně. Jistě pan Zeman není anděl v lidské kůži, ale zaslouží si přinejmenším stejnou pozitivní pozornost a úctu jako jeho soupeř.

Závěrem jen podotýkám, že Česká televize je spiritus agens vymývající hlavy mladé generace tvrzením o hrůzách minulého režimu. Výsledkem jsou hladovky a demonstrace mladých proti komunistickým zastupitelům zvoleným v řádných volbách. Veřejnoprávní televize jim věnuje nepoměrně více minut než účastníkům protivládního sněmu, který vyslovil svůj závěr o nelegitimitě vlády a nutných společenských změnách vedoucích k likvidaci systému současného korupčního, téměř zločinného řízení státu. Informace žádná. Zprávy občanských iniciativ jsou považovány za irelevantní a nestojí za to se o nich zmiňovat. Vše vypadá tak, že největší důležitost mají zprávy poskytnuté těmi, kteří tuto zem soustavně decimují špatnými zákony a činy připravujícími naši vlast o miliardy korun.  Je toto úkol veřejnoprávní televize žijící dílem z poplatků občanů?