Po vzoru předchozích tradic se poslanecká sněmovna se ujala funkce nezávislého soudu. Protože Hnutí ANO nezískalo nadpoloviční většinu, je činnost poslanecké sněmovny omezená. Aby se vůbec mohla spustit činnost sněmovny, činí ANO ústupky na všech frontách. Důležité kontrolní výbory nechává rozdělit náhodně, systémem každému něco.

Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny.

Poslanecká sněmovna není vázaná chováním a vnitřními pravidly předcházejících komor. Jestliže se na nějakou komisi parlamentu obrátí místní státní zástupce, měl byste vědět, že stát ani občan nemůže nic po poslancích požadovat. Pouze v případě, kdyby byl poslanec přichycen při spáchání trestného činu, může být zadržen po dobu 24 hodin. Jestliže takového poslance sněmovna nevydá (na žádost Nejvyššího státního zástupce), pak musí být propuštěn, protože každý mandát poslance je pro stát důležitější, než jeho případný trestný. Taková imunita platí jak pro poslance, tak senátory.

Jako předseda poslanecké sněmovny jste mohl zabránit tomu, aby byla sněmovna zneužitá k pomluvě poslanců, na které se vztahuje imunita.

S výjimkou vašeho hnutí, žádná strana nepožadovala úpravy soudního systému. Všem stranám vyhovoval a vyhovuje justiční marasmus. Pro strany jsou důležitější momentální prebendy z některých funkcí.

Pouze vaše strana takto lákala voliče:

"Pro důvěru občanů ve stát je klíčová spravedlnost. Soudy tu nesmějí být pro soudce a advokáty, ale pro občany. Zasadíme se o zrychlení nekonečných soudních stání a o vymahatelnost práva. A soudní procesy se nesmí táhnout neuvěřitelných 10 nebo 15 let."

Patrně i většina občanů se domnívá, že máme spravedlivé soudy. Bohužel, naše soudnictví je v kritickém stavu. Nemáme právní stát, pravdivý výrok není v justici respektován. Trestné činy soudců jsou v právním státě nemožné. Rozhodnutí soudce kontroluje soudce vyššího stupně.

Soud může v konkrétním případě vynést pouze dva různé výroky. Může přiznat právo žalobci, nebo může žalobu zamítnout. Zamítnutí žaloby je automatické přiznání práva (pravdy) osočené straně. Náklady soudu hradí strana, která u soudu neuspěla. Výrok soudu k jedné straně je opakem výroku ke druhé straně sporu. Tak probíhají soudy v demokraciích více jak dva tisíce let. Pouze pravdivý výrok soudu je spravedlivý. U nás tomu tak není.

Soudy prvního stupně někdy postupují podle znění Občanského soudního řádu, a nevyjadřují se ke každému důkazu, který žaloba předloží. To je první systémová chyba.

Při rozhodování odvolacích soudů soudci porušují Ústavu. Vracejí řešit spor znovu soudu prvního stupně. Každý soudce musí rozhodovat nestranně a nezávisle. Nestranně a nezávisle konkrétní případ může soudce posoudit pouze jednou. Povinností odvolacího soudu je rozhodnout spor, nikdy nesmí nutit soud prvého stupně, aby rozhodl „podle jeho právního názoru“. To je druhá systémová chyba.

Státní zástupci se jednotlivě obracejí na poslaneckou sněmovnu, aby se vyjádřila k některým sporným věcem. Postavení státu a občana je před soudem rovnoprávné. Občan se nemůže obracet na parlament, aby se vyjádřil ke sporu, který má se státem. Na základě parlamentního výroku jsou bezúhonní občané označováni za „trestně stíhané“, což je zřejmá pomluva. Když místní státní zástupce označil skupinu občanů za možné pachatele trestného činu, měla si příslušná parlamentní komise povolat Nejvyššího státního zástupce, a trvat na tom, aby jí předložil důvody, proč jménem státu veřejně pomlouvá bezúhonné občany a některé poslance. Pouze Nejvyšší státní zástupce má mít pravomoc obrátit se na sněmovnu, když se poslanec dopustí trestného činu. Je třeba přikázat státním zástupcům, aby každý spor předkládali soudu. Státní zástupci by měli být podřízení ministru vnitra. To je třetí systémová chyba justice.

Principy demokratického státu jsou skryté v Ústavě. Pokřivily je soudní postupy zavedené v totalitě. Stačí přikázat soudcům, jak je třeba chápat články Ústavy.

Navrhuji Sbírku zákonů upřesnit a nadefinovat termín „Zákon“. Obsahově by upřesnění mohlo vypadat následovně:

§ 1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:

(1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,

(3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),

(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.

§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.

Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny,

zaručuji Vám, že uvedenými příkazy soudcům se republika stane právním státem. Státním úředníkům je třeba zdůraznit, že každé jejich rozhodnutí musí být v souladu s vládními kroky. Samostatné rozhodování úřadů (třeba ÚHOS) nesmí narušovat cíle vlády.

Hledat spojence u KSČM je špatná volba pro ANO. Nejefektivnější je vláda koalice dvou stran. Třetí strana v koalici získává neúměrné výhody, protože se může alternativně postavit ke každé straně. U koalice dvou stran je záruka, že dojde pouze k takovým předpisům, u kterých je souhlas obou stran.

Domnívám se, že byste měli vážně oslovit ODS nebo Piráty dříve, než dojde k novým parlamentním volbám. Navržené úpravy právních předpisů by se mohly stát svorníkem pro budoucí vládu.