Vždy se musí se vším počítat a teď nastal čas, kdy je nutné stanovit preference a oddělit důležitého od méně důležitého. Přichází rozhodnutí, která určí další naši dlouhodobější cestu. Pro někoho tento okamžik vyzní negativně, když ještě nedozrál k tomu, aby mohl předvídat možné důsledky svého rozhodnutí. Je to jako v mládí, kdy se s lehkostí rozhodujeme, ať to vede ke štěstí nebo k smůle. Ovšem státy a jejich představitelé si stěží mohou dovolit mladickou nerozvážnost.

Chvíle rozhodování se blíží a lidé se budou muset rozhodnout a musí se na to připravit a rozhodování bude hodně bolestivé.

Německo se bude muset umět postavit proti 45.amertickém prezidentovi Donaldu Trumpovi a jeho vládě. To bude hodně nesnadné. Jednak proto, že Američané mají zásluhu na naší liberální demokracii, a také z toho důvodu, že se těžko odhaduje, jak hrubý a cholerický prezident zareaguje. Oponentura vůči americkému establishmentu uspěje jen za předpokladu, když se spojíme s asijskými a africkými partnery. Přitom nepochybujeme o spojenectví v Evropě navzdory tomu, že EU nám to neusnadňuje.

Role Německa

Německo se dosud chovalo jako vůdčí síla, aspoň tak je chápáno jednání Angely Merkelové a Wolfganga Schäubleho, které naráží na nepochopení u ostatních evropských zemí. Jsou to Schäubleho úsporná opatření nebo migrační politika Merkelové, to vše bylo prosazováno značnou silou a bez jakékoli koordinace. Nyní vyznívá dost ironicky, že by se Německo jako politicky a ekonomicky dominantní síla v Evropě měla ujmout vyplnění vakua zanechaného na našem kontinentu po USA. Američané hodlají rezignovat na staré pořádky definované jako „Pax Americana“. Německo musí vytvořit anti-trumpovskou koalici, neboť když se toho neujme, tak nic takového ani nevznikne. A koalice je více než nutná.

Těžko se to píše, ale prezident Spojených států je patologickým lhářem! Je rovněž rasistou – to se také špatně píše. Trump se pokouší o puč shora: Snaží se o nastolení neliberální demokracie a narušení rovnováhy moci. Postavil se proti nejvyšším státním zástupcům, kteří zastávají odlišné stanovisko a obvinil tyto státní zástupce ze zrady. Jde o slovník, který používal císař Nero a zničil Řím. Je to způsob, jakým přemýšlí tyrani.

Vážná hrozba

Trump a jeho hlavní biřic Stephen Bannon se vyhláškou obrátili proti lidem některých zemí, které chtějí diskriminovat. Zajímavé je, že to nenamířili proti zemím, kde má Trump své obchodní zájmy. Navíc Trumpovo a poradcovo přezírání vědy a vzdělání je do nebe volající, že se o tom snad ani nedá psát. Musíme však zmínit jejich opovrhování klimatickou a environmentální politikou, jejich opomíjení této skutečnosti, což může za čtyři nebo osm let pro Zemi znamenat vážné ohrožení života a lidstva.

Mnohostrannost – multilateralitu, volný obchod lze považovat za největší úspěchy dvacátého století. Svět se stal natolik složitým, že žádná země nemůže sama vyřešit nastolené problémy – to si dnes každý uvědomuje. Z tohoto důvodu byly vytvořeny organizace, jako jsou OSN, Světová obchodní organizace (WTO), Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), EU nebo NATO. Žádná z těchto organizací není sice dokonalá, ale existují a využívejme je, neboť se bez nich neobejdeme. Bannon chce tyto organizace zrušit a Trump jeho nápady uskutečňuje nebo jim při nejmenším aspoň fandí. To vše znamená, že za vlády Trumpa dojde k meltingu - tavení opovrženíhodného a ospravedlněného.

Nespravedlnost je velkým problémem naší doby, stejně jako obava z digitalizace a globalizace. Oprávněně lze konstatovat, že rychlost našeho života, a přitom rozdělení společnosti je neuvěřitelně extrémní. Všechny tyto obavy Trump spojuje s nacionalismem a xenofobií. Takto postupují jenom demagogové a jsou přitom úspěšní.

„Amerika především“

USA jsou jadernou velmocí a desetiletími ekonomicky, vojensky i prostřednictvím umění vládly světem. Nyní se však prezentují jako oběť, která křičí: „Amerika především“. Spojené státy nyní nutí zbytek světa k ponižujícím ústupkům, což je absurdní a zároveň pochopitelné navíc tím, že vše přichází na pokyn nejmocnějšího muže světa a svět se tak stává jeho obětí.

Nejde navíc o hrozbu, která by se sama časem od sebe vyřešila. Německá ekonomika se s Trumpem dostala na mušku americké hospodářské politiky a německá demokracie se stala antitezí Trupových vizí. I přesto existují v Německu lidé – pravicoví extrémisté, kteří Trumpovi podávají ruku a jsou mu ochotní pomoci. Je na čase, abychom se postavili za základní hodnoty, jako jsou demokracie, svoboda, Západ a jeho spojenci.

To však neznamená eskalaci napětí ani negaci vztahů s USA a zrušení všech partnerských vazeb mezi našimi vládami. To, o co se máme snažit, je, že se Evropa musí stát silnou a musí začít plánovat a budovat svoji hospodářskou a politickou obranu, a to proti nebezpečnému prezidentovi USA Donaldu Trumpovi.

Klaus Brinkbäumer (1967), šéfredaktor Der Spiegel: Po skončení studií na Kolumbijské univerzitě pracoval v německých médiích, a to v mnichovském „Abendzeitung" a v Berlíně v „Berliner Kurier". Následně byl redaktorem v týdeníku „Focus“, ze kterého přešel do „Spiegelu“. Nejprve pracoval ve sportovní rubrice, potom se věnoval domácí politice a nakonec přešel do zahraniční redakce. Za práci byl oceněn: Egon-Erwin-Kisch-Preis, Henri-Nannen-Preis a Deutschen Reporterpreis. Rovněž je autorem několik knih např. Der Traum vom Leben - Eine afrikanische Odyssee" nebo "Die letzte Reise - Der Fall Christoph Columbus", která byla u nás vydaná v roce 2006 Knižním klubem. Čtyři roky pracoval jako dopisovatel v USA a v roce 2015 se stal šéfredaktorem.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami