Michal Blahout byl nejkonkrétnější, snažil se o odhad konkrétních výsledků voleb a jako vítěze označil hnutí ANO s tím, že by mu měl stačit možná jenom jeden koaliční partner. V debatě na téma případných černých koní padaly různé možné strany. Nejzajímavější byla poznámka, že nelze v určité konstelaci podceňovat ani návrat ODS, všímat si je nutné rovněž kampaně Realistů. Avizovaná spolupráce lidovců se starosty byla hodnocena spíše skepticky, dokonce padl názor, že je to pořád jenom „takový pokusný balónek.“ Názor, že Andrej Babiš nemusí být vítězem, co do výše zisku hlasů byl ve výrazné menšině, vážněji byla diskutovaná možnost všeobecného koaličního spolčení se proti ANO po volbách. Volební účast by se neměla vymykat dosavadní praxi, při určité vypjaté atmosféře může být jak vysoká, tak i nízká.

Petr Žantovský se soustředil na fenomén smrtícího polibku, který pro volební subjekty představuje pozitivní aktivismus médií, který je v naší mediální politice poměrně hluboce a dlouhodobě zakořeněn. Jmenoval dlouhou řadu příkladů počínaje koncem roku 1989 a konče nedávným a stále probíhajícím až rituálním mediálním aktivismem například proti Donaldu Trumpovi nebo Andreji Babišovi. Velmi silně se vyslovil proti tzv. mediální nezávislosti a řekl, že pokud média někomu jasně patří, tak jsou tak také čtenáři přijímána a je to daleko lepší než jakési vlastnictví „přes ruku“ při současné deklaraci nezávislosti. Upozornil na malou poptávku veřejnosti po silných celospolečenských tématech, což se děje částečně díky činnosti médií, které systematicky vnášejí do společnosti takřka výhradně marginální a zavádějící pseudospolečenská témata.

Jan Campbell přišel s myšlenkou, že odhady výsledků voleb jsou předčasné, protože naše domácí i vnější politické prostředí čeká celá řada významných událostí, které budou mít podstatný vliv na kontext, ve kterém se budou naše volby odehrávat. Jmenoval volby v Nizozemí, Francii a zejména v Německu, návštěvu Donalda Trumpa v Evropě a celkovou politiku USA vůči ní a vývoj vztahů s Ruskem a Čínou. U nás doma to bude zejména konec měnového závazku ČNB, růst inflace, vývoj uvnitř politických stran a v neposlední řadě řada možných větších nebo menších politických skandálů a pokusů o kriminalizaci toho či onoho. Vyslovil názor, že politické strany vycházejí vstříc především přáním lidí a nikoliv jejich skutečným potřebám, které ani dostatečně nezkoumají.

Já jsem se na danou otázku vyslovil jednoslovně a jednoznačně, že volby dopadnou „blbě“, protože se nám nenabízí žádný volební program, který by obsahoval ve svém základu plán rozvoje české státnosti na bázi autentického českého národního, státního nebo občanského zájmu. Oč méně je program autentický a zdůrazňuje jasnou politickou identitu dané strany, o to více jsou zdůrazňovány rozdíly a odlišnosti,. To je, alespoň podle mého názoru, podstatný nedostatek celostátních voleb a celé je to tak říkajíc „mimo mísu“. Nebezpeční spočívá v tom, že důraz na odlišnosti může zničit společné a následně i ty odlišnosti ztratí bez společného smysl a společnost se rozdělí a později rozpadne. V těchto volbách tradičně nepůjde o to, že krást nemá, ale o to, kdo bude krást a kdo bude tak říkajíc „na forhontě.“

Řečeno s klasikem, „byl to krásný a uvolněný podvečer“ a Radimovi a VŠFS za něj náleží dík…

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.