Obraz vybydlené nemovitosti s vyvrácenými dveřmi, rozbitými okny a oprýskanou omítkou, které občas zakryje nějaký ten billboard nebo transparent podle mého názoru odpovídá stavu levice. Ve skutečnosti nejde jenom o plášť budovy, uvnitř připomíná legendární průhledné transparentní paneláky v Chánově, dávno už stavba není funkční, vnitřní infrastruktura je zastaralá nebo vykradená, někde chybí i schody.

Vybydlená chatrná stavba levice však ještě stále stojí, ideově, organizačně i lidsky vyprázdněná, transparentní až k smrti. Stále se najde někdo, kdo si myslí, že má smysl, že reprezentuje časy, kde se levice rvala za rovná práva neprivilegovaných a za cenu osobních obětí byla úspěšná. V zemích, kde se následně dostala k moci, se dílem dala do oprav tržního hospodářství, dílem se ho snažila porazit, namísto toho, aby šla svou cestou s jinými hodnotami, než jsou značkové kecky, dovolená u moře a pak už jen samá pozitiva…

V Česku ukázaly volby, že lidí ochotných volit fangličkami ověšený squat je stále méně a nebude jich přibývat. Ruiny přitahují jen lidi určitého ražení, kteří v nich sice dokážou celou řadu prospěšných věci, ale nejde na nich postavit správu věcí veřejných v širším měřítku. Transparentní paneláky v Chánově budou strženy. Lidem došlo, že už z nich místo pro život nestane. Levnější je postavit nové a minimálně je hezčí, když tam nejsou.

Ruiny lze opravit, lze postavit novou stavbu, ale je to proces na dlouhá léta. Kdysi v devadesátém roce jsem říkal, že když budeme patnáct dvacet let intenzivně programově a organizačně pracovat, budeme se moci znovu jako autentická levice ucházet o přízeň voličů s vlastním alternativním hodnotovým systémem. Zdálo se to jako běh na dlouhou trať. Byla dána jednoznačně přednost tomu soustředit se na lapání kostí a drobků z panského stolu. Budování autentického levicového programu bylo zesměšňováno jako staromilství nebo dětinskost. Příživníci a squatteři definitivně ovládli levicový prostor…

Dnes, když strhneme ruinu squatu, nejsou ani náčrtky nové stavby. Není ani nějaká velká ochota něco nového tvořit. Možná radši ještě párkrát pověsíme.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.