Za všechny takové země lze jmenovat například Německo. Přesto je to ČR, která v Bruselu jako jediná hrozí, že použije při jednáních právo veta. Což odůvodňuje tím, že jsou české banky zdravé a v současné krizi nemusely být sanovány ze státních zdrojů, ale že mají z 95 procent zahraniční vlastníky, a proto je nezbytné, aby nad jejich stabilitou bděla i nadále ČNB, a nikoli jakási evropská instituce, která by umožnila jejich případné „vysátí“ mateřskými bankovními domy ve Francii, v Belgii či v Rakousku.

Dodat je třeba, že kdyby si například chtěla rakouská Erste Bank vylepšovat svou bilanci na úkor stability České spořitelny, mohla to udělat už dávno i bez bankovní unie: stačilo by změnit spořitelnu z dceřiné společnosti na pobočku, což může Erste kdykoli provést už podle stávajícího evropského práva. Jednoduše proto, že je jejím vlastníkem. Ostatně, jak upozorňují odborníci, jeden takový konkrétní příklad už ČR zažila: Citibank změnila svou českou dceřinou společnost na pobočku před čtyřmi lety a věru to nevypadá, že by ji snad chtěla zruinovat.

Na místě je tedy otázka, zda by nebylo prospěšnější, kdyby se Česká republika místo osamocené hrozby vetem snažila pro svůj postoj najít v Unii spojence. Povedlo by se jí to zcela určitě a pravděpodobnější by pak bylo i to, že se najde společné východisko, odpovídající také českým zájmům.

Že finance členského státu, který se potácí na hraně bankrotu, není možné sanovat politicky motivovanými půjčkami, je snad už očividné. Zrovna tak je stále jasnější, že Unie ohrožuje nákladnými a riskantními „deštníky“ svou vlastní existenci. Robert Nef, president švýcarského Liberálního institutu, je přesvědčen, že se tak jen zbůhdarma utrácejí prostředky, které by se měly raději investovat do případné sanace evropských bank a do humanitárních programů pro skupiny obyvatel, které by se v důsledku eventuálního státního bankrotu ocitly v existenčních problémech.

Škodolibě podotýkat, že euro nebylo životaschopné od počátku, je každopádně kontraproduktivní. Kolo dějin se nedá otočit zpět. Dá se ale zabránit tomu, aby sklouzlo na cestu, která podle dosavadních zkušeností nemůže vést jinam než do zkázy.

Kdyby totiž Řecko zbankrotovalo, nemuselo by to podle Nefa nutně znamenat, že by tím pádem muselo vystoupit z eura a z EU. Ve světě existuje řada příkladů, kdy měl podobný proces naopak ozdravný účinek, a to jak doma, tak navenek. Problém by s tím měli hlavně věřitelé, kterým by nezbylo než dluhy odepsat. To je ale jejich byznys, a tudíž i jejich riziko.

Hlavní české banky riskantní státní dluhopisy buď nikdy neměly, anebo se jich z převážné většiny mezitím zbavily. Pokud se ovšem evropský finanční trh ocitne v turbulencích, neznamená to, že jsou automaticky za vodou. Na to je současný finanční svět příliš provázaný. Pokud tedy mají zdejší politici stabilitu českých bank opravdu na srdci, měli by se dívat i za vlastní humna. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele