Tuto svoji národní vlastnost bychom už měli konečně změnit, už proto, že lze celkem bez větším problémů dokázat, že nejlépe se v této zemi žilo ne tehdy, když se uzavřela do sebe, ale tehdy, když se otevřela okolnímu světu. Aby zjistila, že ten okolní svět ji neohrožuje, ale naopak mnohé dobré přináší a my dokážeme mnohé přinášet i jemu. Zlatých dvacet let první republiky bylo jiných než našich posledních dvacet let i v tom, že jsme je spoluvytvářeli s našimi Němci a našimi Slováky, o našich Ukrajincích nemluvě. Měli jsme tehdy dokonce cosi jako civilizační misi, a to misi do značné míry úspěšnou.

Ze Slováků statisíce českých úředníků, učitelů, policistů, vojáků i inženýrů vytvořilo během krátkých dvou desetiletí moderní evropský národ, položit základy toho samého se podařilo dokonce i na zakarpatské Ukrajině a ani dvacet let stýkání a potýkání se sudetskými Němci nelze brát jednoznačně jako prohru. A to přesto, že mnichovský, válečný a poválečný rozvod byl hodně drsnou věcí, jednou z nejtragičtějších, která se na mapě evropských národů za poslední staletí udála. To, že se dnes daří následky tohoto rozvodu překonávat, je jedním ze zázraků doby, v níž je nám dáno žít.

V posledních letech, zvláště od pádu Topolánkovy vlády, však cítím tendenci veskrze neblahou, tendenci k opětovnému uzavírání se do sebe, jakési sebeizolaci, nezájem o dění kolem nás, označování Bruselu za jakési nebezpečí pro naši uzavřenost, uzavřenost schovávající se pod slovo suverenita. Přitom věci, které nás a naše životy dnes ovlivňují a určují, zdaleka přesahují naše hranice, bez ohledu na to, jakou míru suverenity si udržíme. Proto bychom měli vědět, poučit se, a pokud se vývoj ubírá špatným směrem, jako například v Maďarsku, i pokusit se nějak ovlivnit to,co se děje přinejmenším u našich sousedů.

I k tomu je mimochodem dobrá Evropská unie, i proto je mimochodem dobré, abychom v Evropské unii nebyli členy takříkajíc do počtu, nebo dokonce na jejím chvostu, kde by nás rádi viděli někteří politici Občanské demokratické strany, o Pražském hradu Václava Klause nemluvě.

O tom, jak v dnešní době může vážit a váží státní suverenita, vláda našich volených politiků, vypovídá věc, která zatím zajímá méně Čechů, než by zajímat měla. Je to spis Gorila, spis, jehož nepatrný zlomek se v předvánoční době objevil na globální internetové adrese ve Spojených státech, adrese, z níž si ho může přečíst kterýkoli lokální zájemce ze Slovenska i z Česka. Spis, který je-li pravý, a stále více indicií, když ne důkazů k tuto domněnku pravosti podporuje, nemluví o ničem menším, než o tom, že Slovensko, a nedělám si iluzi, že podobně i Česko, možná vůbec neřídí vláda, parlament, premiér či prezident, ale někdo úplně jiný.

Tím někým úplně jiným jsou kapitálové skupiny, či podnikatelé kteří se podivnými zákrutami minulých dvou desetiletí dostali k pohádkovým majetkům řádu miliard a desítek miliard, k pohádkovým majetkům, které neustále rozmnožují. Ve shodě s politiky, v zájmu svého a také trochu i jejich zbohatnutí a zcela určitě na úkor nás, úkor nás občanů.

Ve spise Gorila, který měl vzniknout odposlechem konspiračního bytu v Bratislavě, jsou konkrétní lidé, konkrétní obchody, konkrétní sumy úplatků i mnohem vyšší, konkrétní zisky pro nejsilnější kapitálovou slovenskou skupinu.

Je velkou otázkou, zda se po letech, které od té doby uplynuly, podaří na základě těchto mnohem spíše důkazů, než smyšlenek, obvinit, zatknout a zavřít, protože nic menšího by si aktéři tohoto příběhu nezasloužili. To, co se pořád ještě může podařit, protože stále ještě máme tuto demokratickou moc, je tyto lidi zbavit politické moci. Problémem, který může navozovat i spis Gorila, je to, že to vypadá, že v naší politické třídě kradou a jsou úkolováni nepoctivými zlatokopeckými gangstery téměř všichni, kdož mají nějakou politickou moc.

Ale ono tomu tak není, možná že nepoctiví jsou téměř všichni, ale ne všichni kradou stejně a někteří nekradou, nemusí krást vůbec. Je to těžké rozhodování, je to nesnadný úkol pro nás voliče, nesnadný pro nás novináře, ale pořád máme z čeho volit, z čeho vybírat, co zvažovat. Pořád máme možnost volby.

Spis Gorila je spisem slovenským, ale je i o nás, o naší české realitě. Není důvodem k nevíře v demokracii, ale k víře v její schopnost se znovu a znovu očišťovat a zlepšovat. K tomu, abychom jí v tom jako občané a voliči pomohli, vás v rámci novoročních závazků tak trochu vyzývám.

Hezký den vám přeje váš Luboš Palata. 

Publikováno se svolením vydavatele.