Ještě dříve, než se vůbec dozvíte že máte exekuci (a proč / vůči komu), zablokují vám účty. A nejen vám, ale i vaší manželce - na každém jednotlivém účtu se objeví blokace na celou vymáhanou částku (v tomto okamžiku ještě ani nevíte, za co byste měli dlužit). V mém případě to bylo -10 184,- u Fio, -10 184,- na firemním účtu mBank, -10 184,- na spořícím účtu u firemního účtu, -10 184,- na manželčině účtu u mBank a samozřejmě také -10 184,- na jejím spořícím účtu. Takže i když nic nedlužíte, už máte zablokovaných 50 920 Kč.

V tomto okamžiku už jste také vedeni v Centrální evidenci exekucí, takže pokud podnikáte a potřebujete cokoliv vyřídit s bankou - navýšit kontokorent, leasing na novou tiskárnu do firmy… - můžete na to rovnou zapomenout. Jste dlužník, a nebude se s vámi bavit ani Provident.

Teprve pár dní potom přijde domů dopis - oznámení o zahájení exekuce. V mém případě mě informovali, že údajně dlužím 1800 Kč za telekomunikační služby, takže můžu dobrovolně zaplatit 10 184 Kč, nebo mi prodají auto, majetek a náklady budou ještě mnohem vyšší.

Konkrétně v mém případě se jednalo o poskytovatele internetu na adrese, ze které jsem se před pěti lety odstěhoval: ten mezitím zkrachoval, jeho pohledávky odkoupil nějaký podnikavec, a začal dávat hromadně podněty k ČTÚ. ČTÚ mi v červnu 2016 poslal dopis, že mám zaplatit 1 800 Kč za služby které jsem neodebral a ani odebrat nemohl (protože jsem v té době bydlel už jinde) - ale než se odvolávat a ztrácet tím čas, raději jsem obratem na účet uvedený v dopise zaplatil, a považoval celou věc za vyřízenou.

A podívejme se, po roce exekuce… Věděli byste, co v takovém případě dělat? Máte podat odvolání, dovolání, odpor, rozpor, stížnost, návrh na zastavení exekuce - a komu, exekutorovi, soudu, “povinnému” (tomu, kdo si dluh vymyslel)? Já mám naštěstí právníka, na kterého se můžu obrátit a který soudu mým jménem návrh na zastavení podal.

Jak dlouho myslíte, že trvá vyřešení takto zjevného případu - máte doklad o tom, že dluh neexistoval, protože byl v okamžiku vzniku (před rokem) obratem uhrazen? Pár hodin? Dnů?

Návrh na zastavení byl podán 6. 4. 2017. K odblokování účtů a vymazání z registru exekucí došlo teprve na přelomu října a listopadu, tedy cca 7 měsíců po vyhlášení této neoprávněné exekuce - sedm měsíců, kdy je na účtech zablokovaných více než 50 000 Kč (kvůli dluhu, který - i kdyby vůbec existoval - činí 1 800 Kč) a protože jste v tom “nejhorším ze špatných” registrů, tak se s vámi žádná finanční instituce nebude ani bavit - což vaši firmu může velmi snadno položit.

Omluvy nebo kompenzace se samozřejmě nedočkáte.

Schováváte si všechny složenky? Archivujete výpisy z banky? Pokud jste změnili banku, máte alespoň v papírové podobě všechny výpisy ze své “staré” banky (abyste se mohli bránit, když podobná exekuce bude uvalena i na vás)? Ještě pořád si myslíte “mě by se to nikdy stát nemohlo?” V případě exekucí jaksi žádná presumpce neviny neplatí, soud rozhodne bez vašeho vědomí a bez vaší přítomnosti.

Univerzální argument “pana chytrého” zmíněného v úvodu je, že dluhy se přece mají platit, a kdo neplatí, ať si nese jakékoliv následky. Uvědomují si takoví lidé, že výše uvedený případ se jim může stát také, a díky zablokovaným účtům se můžou snadno dostat do skutečných problémů se splácením hypotéky, leasingu… - a skončit ve skutečné exekuci?

Smyslem institutu exekuce by snad mělo být vymáhání nedobytných pohledávek - tzn. vymožení částek, které dlužníci odmítají zaplatit, vysmívají se věřitelům. Pokud by věřitelé stáli pouze o úhradu skutečně dlužných částek, nebylo by v tomto případě jednodušší poslat mi e-mail nebo dopis ve znění “dosud neevidujeme úhradu částky 1800 Kč …” - já bych jim poslal výpis z účtu, oni by se omluvili, uzavřená věc? Opravdu byla jediná možnost vyhlásit na mě exekuci? Nebo to byla prostě nejziskovější možnost, jistota desetinásobku, jak sobě a spřátelenému exekučnímu úřadu zajistit jednoduchý a bezpracný zisk?

Na závěr několik bodů k zamyšlení

Rychlost soudů, když se jedná o uvalení exekuce, bez účasti protistrany (vás, jako údajného dlužníka), je opravdu dechberoucí - zdá se, že to jediné v české justici funguje opravdu bez problémů. Když mi zaměstnavatel dlužil mzdu od roku 2009, dočkal jsem se rozsudku v roce 2018...

Obchodování s pohledávkami - zapomeňte na pohádky o hodných věřitelích a zlých dlužnících. Banka, která vám vydala například kreditní kartu, dostala svou investici (původní půjčku) díky vysoké úrokové sazbě a poplatkům za vedení účtu, pojištění… už dávno zpátky. Když vynecháte dvě splátky, nebude to vůbec řešit - pohledávku interně odepíše a odprodá “dluh” za zlomek jeho výše některé “vymáhací” firmě, které jde jen o maximalizaci zisku = ve spojení s exekutorem na vás vydělat minimálně desetinásobek své investice.

Neexistence místní příslušnosti exekutorů a nefunkční slučování exekucí - pokud už se dostanete do problémů a skončíte v exekuci (na příkladu výše vidíte, že není nutné, abyste skutečně něco dlužili), je dost pravděpodobné že z důvodu zablokovaných účtů bude brzy následovat exekuce další. Každá z nich bude nezávislá, a bude obsahovat desetitisícové “náklady” a “odměny” jednotlivých exekutorů - pokud bydlíte v Ostravě, může být jeden exekutor ze Šumperka, další z Pardubic, Prahy, Brna… A každý z nich si za odeslání “oznámení o zahájení exekuce” (tři unifikované stránky papíru, kde koncipient napíše vaší adresu a částku - práce na deset minut) naúčtuje minimálně deset tisíc. Každý z nich si také nechá zaplatit to, že se bank zeptá, kde máte účet atd. I díky tomu se řešitelné problémy stávají neřešitelnými a nesplatitelnými.

“Mobiliárka” neboli “zabavení a prodej majetku dlužníka k uspokojení nároků věřitele” - teoreticky asi poslední možnost, jak dostat z dlužníka, který odmítá splácet, alespoň nějaké peníze pro věřitele; v praxi spíše nástroj k ponížení a dehonestaci dlužníka a zajištění toho, že dluh jen tak nesplatí (exekutor přece není charita, čím déle bude “vymáhat”, tím více si on i kamarád - překupník pohledávek - vydělá). Náklady, které si exekutor naúčtuje za to, že vybavení vašeho bytu odveze z Ostravy do Šumperka, totiž můžou jednoduše převýšit částku, kterou získá prodejem. Váš celkový dluh se tak ještě zvýší… A kdo z vás si myslí, že prodejem starého notebooku za 2 000 Kč nebo dvacet let starého auta za 5000 Kč - když na tom notebooku jako OSVČ pracujete a máte data a zakázky klientů, nebo tím autem denně dojíždíte do práce, kam MHD nejezdí - skutečně exekutor přispěl ke splacení dluhu? Když dlužníkovi prakticky znemožnil pokračovat v práci, vydělávat a splácet?

Spousta práv a žádné povinnosti - tak v praxi vypadá česká exekuční praxe. Teoreticky má exekutor na výběr, jakým způsobem bude exekuci řešit - srážky ze mzdy, blokace peněz na účtu, dohoda o splátkách, prodej majetku… V praxi ale dělají vše najednou, “protože můžou”. Takže z výplaty vám strhne vše až na nezabavitelné minimum, a i toto nezabavitelné minimum - jakmile přijde na účet - už není nezabavitelné, ale zablokované. Teoreticky vám exekutor nemůže zabavit např. ledničku - v praxi ale řekne, že ledničku si odveze, a místo ní vám dá nějakou jinou, třicet let starou, skoro nefunkční. Když se s ním snažíte dohodnout (e-maily, doporučené dopisy, telefonáty), tak vůbec nereaguje, žádnou dohodu s vámi neuzavře - protože, jak mi řekl můj právník, “proč by to dělal, když mu zákon dává právo dělat si co chce a kdykoliv chce?”

Co říci na závěr? Exekuce je v České republice neuvěřitelně ziskový byznys, který ve světě nemá obdoby. Miliardáři mohou díky nim znásobovat své majetky rychlostí, o jaké se běžným investorům ani nesní. Například firma miliardáře Berana ProfiCredit - na jediné smlouvě za půjčených cca 30 000 Kč nakonec prostřednictvím rozhodce a exekutorského úřadu Klatovy “vydělala” hezkých 201 176 Kč (podklady k nahlédnutí mám v případě zájmu k dispozici). Návratnost 670 % - kdo z vás to má?

Možná i proto je zde nulová politická vůle cokoliv měnit, když to tak skvěle funguje...

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele