Poprvé v historii tak překonala úroveň jak 35 tisíc, tak 36 tisíc korun. V reálném vyjádření – tedy po očištění o inflaci – však jde o její nejslabší nárůst od roku 2015. To je znak toho, že ČR už je za vrcholem mzdového vzestupu.

Za tímto výsledkem stojí zčásti fakt, že oproti předchozím čtvrtletím loňského roku zvolnila ve čtvrtém kvartále dynamika samotného nominálního růstu mezd, přičemž současně zrychlila inflace. Inflace byla ve čtvrtletním sledování nejrychlejší od třetího čtvrtletí 2012, tedy za více než sedm let.

Citelný vzestup inflace odráží z velké části právě i silný mzdový růst loňského roku a předchozích let, který se postupně propsal do vzestupu jádrové inflace a nakonec právě i do inflace obecné spotřebitelské. Pokud roste mzda všem napříč ekonomikou, roste nutně výdělek třeba i takového kadeřníka, což samozřejmě znamená, že zákazník zaplatí za ostříhání více. To je jeden příklad za všechny, že růst mezd chodívá ruku v ruce se zdražováním, například právě v oblasti služeb.

Zejména menší podniky už si další výrazný růst mezd nemohou příliš dovolit. Navíc se soukromý sektor musí připravit na další zhoršování makroekonomické situace v ČR i na zahraničních trzích, které současné šíření koronavirové nákazy ještě urychlí.

Léta napjatá situace na trhu práce se začne uvolňovat, jelikož některé podniky v oblasti těžby, hutnictví či třeba automobilového průmyslu a jeho subdodavatelů budou letos muset snižovat stavy zaměstnanců. Tlak na růst mezd tedy letos dále zmírní, zejména v soukromém sektoru.

Mzdy tak letos i kvůli pokračující, a dokonce zrychlující inflaci porostou v reálném vyjádření citelně pomaleji než v roce 2019 a ani ne polovičním tempem v porovnání s rokem 2018. Loni za celý rostly reálně tempem 4,2, letos to bude jen o 2,5. Při výraznějším dopadu šíření koronavirové nákazy jen zhruba o dvě procenta.

Částečně situaci bude zachraňovat přidávání na platech ve veřejné sféře, například učitelům, ale i to bude zmírňovat. Hospodaření státního rozpočtu je totiž letos zatím nejhorší v novodobé historii ČR, přičemž deficit velmi pravděpodobně překročí rozpočtovanou úroveň čtyřiceti miliard korun, což právě signalizuje, že se bude muset ve veřejné sféře také přidávat na platech opatrněji.

Ztráta mzdové a platové dynamiky uplynulých let povede k dost možná citelnému zhoršení spotřebitelského sentimentu „namlsaného“ obyvatelstva a k citelnému omezení jeho spotřebitelských výdajů, což jen dále podpoří spirálu národohospodářského útlumu, živenou nyní jak vývojem domácí, tak zejména zahraniční a globální ekonomiky.