Zatímco „O“ v případě TOP09 má značit odpovědnost (což je stejně tak k potrhání, jako že „P“ má představovat prosperitu, což by byl jistě překvapen mnohý občan, který kdysi obdržel v předvolební kampani Kalouskovu složenku a pro kterého ono „P“ nepochybně znamená něco zcela jiného než úspěch), Starostové a nezávislí si vybrali vlastnost, jež je má charakterizovat – a jež také začíná na písmeno „O“: „Naši kandidátní listinu jsme sestavovali tak, aby se s našimi kandidáty mohlo ztotožnit co nejvíce občanů Karlovarského kraje; tím, že je znají tím, že ví, jaké příběhy za nimi jsou, a že jim nechybí především jedna vlastnost: odvaha“ (Viz).

Sám předseda Starostů a nezávislých, Petr Gazdík, ale před časem přiznal, že jestli něco STAN chybí, je to odvaha: „Chyběl nám čas, větší invence a odvaha. Jsme však přesvědčeni, že by koalice rozhodně desetiprocentní hranici překročila“ (Viz).

Zbabělý úprk že je Odvaha?

Jak Starostové a nezávislí, tak KDU-ČSL vlastně prohráli dříve, než se parlamentní volby vůbec uskuteční. Předvedli totiž, že si nevěří. Nejprve si za velkého humbuku hráli na „novou sílu“ s velkými ambicemi, lidovci ústy svého předsedy Bělobrádka prohlašovali, jak nechtějí být šestiprocentním ratlíkem a jak chtějí být vůdčí silou na pravici – aby po velkých slovech následovalo přiznání, že na nic jiného, než být obrazně řečeno holkou pro všechny KDU-ČSL nemá. To samé platí pochopitelně i pro STAN. Je proto komické a tragické současně, když si Starostové dali jako své heslo „odvahu“.

Jejich příběh se totiž vyznačuje vším možným, jenom ne odvahou. Jejich motivem byl čistý kalkul – odtrhnout se od TOP09, která v jejích očích až příliš hrála kartu promigračního nadšení a která začala být i pro řadu pravicově orientovaných voličů nevolitelnou. V KDU-ČSL viděli Starostové a nezávislí bohatou nevěstu – a již pošilhávali po výrazném volebním úspěchu. Nedošlo jim ale, že nevěsta je z vlády – a oni jsou z opozice – a že tento „nerovný původ“ bude dělat neplechu. Volební průzkumy byly alarmující – že by místo vavřínů mohlo hrozit propadliště mimo prkna znamenající Sněmovnu – a tak se „nová síla“ rozpadla dříve, než si ji kdo řádně stačil všimnout.

Takto odvaha skutečně nevypadá.

„Odvahu“ pak obsahuje i billboard pana Farského – a je tam mj. připsáno: Odvaha zastavit korupci. Že by si pan Farský sypal popel na hlavu, že i on toleruje ve straně člověka vyšetřovaného policií? 

Tím člověkem je Martin Půta (Viz).

Řídit stát jako obec?, aneb J. Mádl bere STAN…

V jednom bodě ale uznávám, že STAN odvahu mají – vlastně až trochu drzost: Chlubit se podporou ze strany J. Mádla. V současnosti totiž Mádl vyjadřuje podporu J. Farskému – a to v reklamním tisku STAN: „Honza Farský je silný politik, který nemusí svou sílu nijak demonstrovat. Postupuje chytře, nepodbízivě a neokázale. Myšlenka řídit stát jako obec je konečně trefný model pro zemi naší velikosti a charakteru.“ V tomto kontextu bychom si měli vybavit video nazvané: „Přemluv bábu a dědu“:

Když se někdo podívá na stopáž videa v momentě 1:25 minuty, asi se nestačí divit, co uvidí. Zatímco M. Zeman dostal nálepku vulgárního sprosťáka, když si dovolil přeložit do češtiny slovo „pussy“, J. Mádl s M. Issovou tuto nálepku u mainstreamových médií nemají, třebaže jejich video sprostě působí. A zdaleka ne toliko obrázkem znázorňujícím překlad slova „pussy“. Mádl s Issovou se chovají k názorovým odpůrcům vysloveně nezdvořile (a to používám eufemismus). Video nabádá, aby nikdo nevolil „doleva“, jako by to měla být největší katastrofa pro tuto zemi (ponechme nyní stranou stav naší „levicové“ scény). Argument, že školné zhorší dostupnost vzdělání chudým studentům, Mádl s Issovou označili za „blbost“ – aniž by se zabývali úskalím studentských půjček a vidinou zadluženého studenta, který po škole nemusí najít zaměstnání.

Že Mádl podporuje asociální Starosty a nezávislé, je vcelku logickým vyústěním jeho ideologického nastavení.

Mádl se nechal slyšet, že optimální model pro naši zemi je řízení státu jako obce. Skutečně? Vybavme si například: viz 1, viz 2, viz 3, viz 4 či viz 5. Stejně tak bychom měli brát v potaz následující konstatování – a vzít v úvahu dobu, která již od tohoto konstatování uběhla a během níž patrně zmíněné trendy ještě zesílily: „Potvrzuje se, že provázanost podnikatelské a komunální sféry je příčinou korupčních jevů při transakcích s veřejným majetkem a že klientelistické a korupční praktiky zasahují jak velká, statutární města, tak malé obce“ (Viz).

TOP-STAN: Stát nemá překážet, aneb Ne šikaně občanů…

Jednou z hlavních myšlenek volebního programu STAN má být motto: „Stát nemá překážet, stát má sloužit. Chceme vrátit stát lidem. Stát je tu pro lidi, ne lidi pro stát“ (Viz). Kde že jsme již něco podobného slyšeli? Stačí se podívat na heslo TOP09. Podle této strany má „stát být službou, ne šikanou občanů“ (Viz). Ono vůbec při pohledu na programy TOP09 a STAN najdeme asi tolik rozdílů jako mezi programovými prohlášeními SPD a Úsvitu – tedy skoro žádné.

A co že to „nepřekážení státu“ v praxi znamená? Pokračování v asociální politice, kdy zkrátka nebude na zdravotnictví, vzdělávání, sociální zabezpečení, obranu, kulturu – a peníze na tyto oblasti určené zmizí jednoduše jinde. Kdo má, ať si vše zaplatí – drahou zdravotní péči, tituly, bodyguardy – a kdo na to nemá, ať si trhne.

Bylo by vyloženě tragické, kdyby strany s takovýmto programem volili lidé, kteří mají do kapsy velice hluboko. 

Může jim někdo věřit?

Starostové a nezávislí se sice tváří, že s Babišem ani ránu, ale přitom se nechají podporovat panem D. Dědkem, který si hraje na způsob Realistů na jejich mentora – a který neměl odvahu vydržet na kandidátní listině STAN, byť to slíbil. Navíc se netají svou podporou A. Babiše (Viz).

Nechme se tedy překvapit, které voliče dokážou přesvědčit, že jsou odvážní a důvěryhodní, a že celé jejich vystoupení není toliko jednou velkou drzou fraškou, která se všem občanům sprostě vysmívá do očí. 

Marek Řezanka

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.