Úkolem ČT je poskytovat informace – nic víc

Úkolem ČT není cíleně zasahovat do "informačního pole" a provádět zde svévolně jakoukoliv činnost za účelem ovlivňování volebních výsledků, přitom přesně toto vedení ČT (patrně tým kolem Václava Moravce) opakovaně činí vědomou selekci politických subjektů skrze stanovení "klíče" volebních debat. Viz mj. Jaroslav Bican: ČT přiznala chybu: do superdebaty pozve i zelené a Piráty. Platná Ústava ČR (nejvyšší a první zákon naší země) přitom zavádí rovnost všech občanů před zákonem a také i významný základ demokracie: možnost být volen.

Příliš mnoho když…

Když pomineme, že je zde významný vliv majetkového cenzu, kdy ti občané a ty strany, které mají více finančních prostředků na volební kampaň, dojdou mnohem snadněji kvůli výši svého majetku ke svému zvolení (proto podivuhodně najednou ta snaha omezit výši výdajů na volby, protože ministr financí Babiš má prostě větší prostředky, než jaké jsou možnosti třeba ODS nebo ČSSD – jiný důvod zde opravdu nehledejme, ti méně movití zůstanou stále znevýhodněni)…

...když dále pomineme, že zavedené strany mají zásadní principiální výhodu, protože dosáhly na státní příspěvek na svoji činnost za výsledek u voleb (spíše zázrakem dříve málo známí Piráti dosáhli na nikoliv nevýznamných 13 milionů Kč )...

…když k tomu připočteme masivní supervýhodu, kdy staré strany jsou v médiích více vidět prostě proto, že jsou jejich lidé ve výkonných funkcích a pochopitelně se musí o jejich práci mluvit (vlastně by se mělo dávat v určitém poměru více prostoru všem novým subjektům, aby se zdůraznil zásadní demokratický moment, kterým je právě střídání, toto je přece skutečný pilíř a základ demokracie, viz zahnívající zatuchlost stran před rokem 1989) k tomu i Karel Sýkora: Demokracie v Athénách…

...když k tomu všemu pomineme i velmi vážnou principiální nespravedlnost a "samosvornost" směrem ke starým pořádkům, kdy i nové neznámé subjekty, které prostě nemají možnost být vidět a být slyšet, musejí složit kauci, např. u senátních voleb 20 tisíc Kč, která v případě výsledku do 6 % propadne (snad jako trest za tu drzost, že se vůbec opovážili pokusit se vlézt do rybníka tlustých kaprů a protřelých štik)...

...tak další a zásadní nerovnost, a tedy nespravedlnost vytváří právě ČT, když si nechá udělat vlastní předvýzkum preferencí (který je těžko ověřitelný, chybí zde jakákoliv kontrola, obě agentury nemají  vysoké parametry řádných voleb, můžeme v jejich přesnost věřit, či nevěřit, ale to není to nejpodstatnější) a na jeho základě vybere již dlouho předem před platným termínem voleb třeba dva "superkandidáty", kteří se střetnou až nakonec, tedy těsně před volbami, a tím ČT občanům de facto vsugeruje, kdo je hlavní kandidát, tedy koho mají volit a koho naopak nevolit, protože by hlasy "propadly".

Předvýzkum ČT se letos konal od 8. srpna do 3. září 2016 na velmi malém vzorku (od) 2 ×1200 osob.

Toto přece není správné ani jakkoliv demokratické. Toto je ukázkové zneužití veřejnoprávního média ve prospěch starých a velkých stran. Tím ČT udržuje doslova a do písmene "staré pořádky".

ČT manipuluje s termínem voleb

Volby se mají konat v platném termínu voleb. Podle volebního zákona se rozhoduje v tyto dny. Jsem toho názoru, že dobrý právník (nebo i aktivní student práv!) by mohl tyto opakované nešvary ČT, totiž vlastní předvýzkumy volebních preferencí politických stran, ze kterých pak plynou závažné závěry, jež mají vliv na volební výsledek, snadno a úspěšně napadnout, protože tím ČT prokazatelně aktivně a svévolně zasahuje do výsledku voleb. ČT vlastně posunulo termín voleb o dva měsíce dopředu (dříve). Strany přitom časují své úsilí právě na termín voleb (že ani toto stranické soustředění se jen na okamžik voleb také není v pořádku, nyní raději pomiňme).

ČT se obvykle vymlouvá na to, že není možné, aby najednou spolu diskutovalo třeba 22 (nebo i více) subjektů apod., což na první pohled vypadá logicky a jako neprůstřelný argument. Proti němu ovšem stojí vše, co jsem napsal výše.

Střídáme!

Ale řešení existuje. Jenže by zde musela být upřímná vůle více demokracie  lidem dát a nikoliv jen "betonovat" status quo, tedy např. celoživotní politické "hráče" jako Marek Benda (poslanec od roku 1993),Miroslav Kalousek (v politice dokonce již od roku 1984, jako člen komunisty ovládané Národní fronty, poslanec od roku 1998) ale i Bohuslav Sobotka (v politice od roku 1989, poslanec od roku 1996) nebo Jiří Dolejš ("ve straně" od roku 1989, v komunální politice od roku 1994, poslanec od roku 2002), kteří jako ukázkoví političtí mastodonti jsou s vysoce odpovědnými funkcemi spojeni snad – zdá se – neodstranitelnou pupeční šňůrou. Naše země má 10,52 milionu obyvatel a v příslušném věku vhodném ke zvolení a s odpovídajícím zkušenostmi nejen profesními a řídícími, ale především etickými, u nás žijí tisíce a desítky tisíc velmi zajímavých osobností, které by naši zemi vedly lépe. – Jen je umět najít, jen je dokázat přimět ke vstupu do politiky – a zvolit.

ČR prokazatelně v řadě parametrů propadá, nikdo za nic nemůže

Naše země byla před rokem 1989 celkovým stavem „národního" hospodářství (v jiné souvislosti lze též hovořit o politické ekonomii) v těsném závěsu za NDR, byli jsme na špici tehdejšího „východního bloku". Těsně za námi bylo Maďarsko, pak o kus dál Polsko a o další větší kus teprve pobaltské státy. Česká republika dnes v soutěži s ostatními bývalými socialistickými zeměmi nijak nevyniká, spíše naopak. Například minimální mzda je ve Slovinsku vyšší o celých 10 tisíc korun (!), ale je vyšší dále nejen v Polsku, ale třeba i ve vedlejším dříve vždy hospodářsky zaostalejším Slovensku. K  zaostávání přispěli významným dílem všichni výše uvedení. Připomeňme zastropování minimální mzdy za vlády ODS na dlouhých 6 let, které zásadně snížilo (vliv inflace) koupěschopnost obyvatel, přičemž úměrně ke snižování ceny práce rostly výnosy zahraničních investic a tedy i odtok renty do ciziny – zde doslova excelujeme, jsme skvělá kolonie, montovna dnes již levnější než Čína a přitom v centru Evropy.  Devalvační zásah ČNB z října 2013 je také velmi sporný, cenu práce vůči zahraničí snížil o 10 %, na druhé straně nastartoval tolik potřebnou „náladu" zvyšování mezd. Což není málo. Nepřepočítaný národní produkt (GNI, metoda Atlas) na jednoho obyvatele ČR mezi lety 2011 až 2015 skrze mizerné řízení dokonce poklesl z 19400 na 18100 US dolarů, tedy o 6,7 % (zdroj: Světová banka):

Výše uvedení významní politici (nejen oni) měli dostatek času (např. M. Kalousek je v politice činný dokonce již 32 let), což jsou opravdu dlouhé roky, aby předvedli, co umí. Místo toho vidíme, a řekněme to na rovinu, že nevynikají vůbec v ničem. Posledně zmíněný politik přes neuvěřitelné tlachání o šetření (jinak to nazvat nejde, pardon) zadlužil zemi o 700 mld. korun…  Jenže omyl! Oni přecejen jsou v čemsi skvělí až dokonalí – za ty roky a desítky let se to navíc naučili opravdu skvěle:  totiž v zákulisním pletichaření a hlavně „v umění“ být stále na očích a v povědomí veřejnosti a tím si průběžně zajišťovat na další dlouhé roky místo na výsluní. A s ním spojený profit. – Toto je jediný skutečný výsledek jejich práce.

Nechuť z politiky jako „za komančů“

Letošní volby ve dnech 7. a 8. října 2016 nejsou sice parlamentní, ale mají podobně vysoký význam. Stejně jako v parlamentu byly i kraje pečlivě a zkušeně obsazeny těmi, „kdo spolu mluví“, tedy  partičkami, na které mají pečlivé vyšlapané kontakty lobisté. A je lhostejné, zda jde o ODS, ČSSD nebo KSČM, střídání mezi nimi nepomůže.

Situace tak v určitém smyslu připomíná dobu před rokem 1989: Občané mají pocit, že jít k volbám je zbytečné, mají opakovanou zkušenost, že se nic podstatného nezmění. Přitom změna a dokonce i zásadní změna je možná: Stačí volit malé strany a nové idealisticky orientované lidi v nich, kteří právě proto, že jsou noví (věřme tomu přece!), budou mít eminentní zájem se před veřejností blýsknout a budou chtít upozornit na milionové (a větší) tunely a další nehospodárnosti. Že staré strany mají raději blýskání zlaťáků z veřejných peněz ve vlastních kapsách nebo za ty dlouhé roky pečlivě napojených „přátel“, to už přece bezpečně víme.

Volba losem – demarchie – lottokracie?

A jaký tedy zvolit vysílací diskusní model ČT? Nad tím nechť je vedena otevřená diskuse. Prozatím předkládám následující model:

"Božským" losem rozdělit subjekty (zástupce politických stran) do dvou, tří nebo i více skupin tak, aby moderátor mohl dát všem dostatek prostoru a pak dalším losováním určit konkrétní termíny těchto diskusí..

A aby se význam poslední diskuse snížil, navrhuji dále místo obvyklého a velmi těsného termínu 2 dny před volbami, vytvořit před nimi spíše větší časový prostor a poslední diskusi v ČT, tu s největším  vlivem, udělat třeba 4 nebo i více dnů před termínem voleb, protože takto se rozdíl v pořadí diskusí alespoň částečně setře.

Bude-li v naší společnosti autentická dobrá vůle a zejména pokud tuto úvahu podpoří dostatek na velkých stranách nezávislých poctivých žurnalistů, bude demokratičtější a spravedlivější volba – viz konkrétní návrhy výše – možná.