Před týdnem se mohlo někomu zdát, že si část mediálního mainstreamu na pár hodin zkoušela, jaké je to plout proti proudu. Známému americkému investigativnímu novináři Seymourovi Hershovi totiž otiskl významný magazín London Review of Books rozsáhlý článek, v němž na oficiálním příběhu o zabití Usámy bin Ládina z před čtyřmi roky nenechal nit suchou. Krátce na to o tom věděl celý svět. Podle některých komentátorů jasný důkaz o tom, že ani média hlavního proudu nezametají pod koberec fakta, která pro vládnoucí elity nevyznívají příznivě.

Nikomu nevěř, dokud to nebylo oficiálně popřeno

Připomeňme krátce, co jsme se z Hershova článku mohli dozvědět. Atentát na Usámu z května 2011 neprovedl Washington sám, jak tvrdil, ale ve spolupráci s pákistánskými úřady. Dva nejvýše postavení představitelé pákistánské armády, tedy náčelník generálního štábu a šéf vojenské zpravodajské služby ISI, o americké akci předem věděli a americké straně poskytli všechny potřebné informace.

Bin Ládin se navíc údajně v Abbottábádu v době zásahu neskrýval, ale ISI jej tu od roku 2006 držela jako zajatce. Sloužil prý jako rukojmí při snaze utlumit činnost Tálibánu a al-Káidy na území Pákistánu. Zatímco Bílý dům až dosud prohlašoval, že o místu pobytu bin Ládina věděli na základě výslechů jeho kurýra, Hersh tvrdí, že to bylo díky bývalému pákistánskému zpravodajci, zlákanému finanční pobídkou Washingtonu (25 miliónů dolarů).

Také se prý v domě, kde bin Ládin pobýval, nestrhla žádná přestřelka a mrtvý Usáma nebyl vhozen do moře, nýbrž svržen z vrtulníku nad pohořím Hindúkuš. Hersh všechna svá tvrzení opírá o informace nejmenovaného vysoce postaveného pracovníka amerických tajných služeb, dobře obeznámeného se zásahem proti, jak máme věřit, nejstrašlivějšímu teroristovi všech dob.

Lhát nemusí vždy jen jedna strana

Bílý dům pochopitelně všechna obvinění důrazně odmítl a Hershe obvinil ze šíření konspiračních teorií. Mnohé „alternativní“ weby měly tím pádem jasno. Jistě k tomu přispěla i tato Hershova tvrdá obvinění: „Lhaní na vysoké úrovni „zůstává modus operandi americké politiky, spolu s tajnými věznicemi, nočními nálety speciálních sil, obcházení linií vedení, a likvidací těch, kteří by mohli říci ne.“ Držíce se osvědčeného rčení „Ničemu nevěř, dokud to není oficiálně popřeno“, alternativci usoudili, že když lže nenáviděný Washington, pak musí mít Seymour Hersh pravdu. Chyba. A nejen logická.

Usáma byl v roce 2011 již dávno po smrti

Zdálo by se, že některá Hershova tvrzení smysl dávají. To však platí jen za předpokladu, že smysl dává samotný základní rámec příběhu o dopadení zloducha, jenž měl z afghánských jeskyní řídit neuvěřitelně složitou operaci na území USA osudného 11. září roku 2001.

A právě zde je největší slabina Hershova "odhalení". Existuje přinejmenším deset nepřímých důkazů o tom, že bin Ládin v roce 2011 již dávno nežil. Jeho smrt byla poprvé ohlášena již v roce 2001 a potvrdili ji i natolik významní lidé, jako pákistánská premiérka Bénazír Bhuttová. Všeobecně se ví, že bin Ládin trpěl chronickou nemocí ledvin a každý třetí den potřeboval dialýzu.

Také proto nalezneme v dobovém tisku zprávy o tom, že v době, kdy měl tento světem obávaný Bushův obchodní partner chystat poslední přípravy k útoku na Dvojčata, ležel pod dohledem CIA v americké nemocnici v Dubaji. Byl natolik nemocný, že je z lékařského hlediska téměř vyloučené, že by mohl žít dalších 10 let. Navíc bez pravidelné dialýzy, jež v jeskyních Tora Bora, kde se měl po jistý čas ukrývat, rozhodně k dispozici nebyla.

Psychologická operace s využitím protirežimního kritika?

Jak tedy Hershovu článku rozumět? Proč jej vůbec napsal a proč vyšel právě v těchto dnech? Není přitom zas až tak důležité, zda novinář jednal v něčím zájmu vědomě, či bona fide.

Je vysoce pravděpodobné, že Hershův text je součástí psychologické operace, jíž se zpravodajskou hantýrkou říká „limited hangout“. Její podstatou je řízené zpochybnění oficiálního výkladu méně důležitých aspektů určité události, aniž by došlo k odkrytí závažnějších lží, jež stojí v samotných základech jejího "úředně" stanoveného výkladu. A pokud se k takovému účelu použije americkou nomenklaturou oficiálně kritizovaný novinář - disident, je úspěch této "psyop" téměř jistě zaručen.

Vláda sice opakovaně lhala snad o všech detailech útoku na bin Ládina, samotný útok však zpochybněn není. Není to ostatně poprvé, co se Seymour Hersh v podobné situaci ocitl. Svého času se hojně citovalo z jeho článku, v němž obvinil Obamovu administrativu z účelové selekce zpravodajských informací z „vyšetřování“ užití chemických zbraní v Sýrii. Přitom se ani jednou nezmínil o tom nejpodstatnějším – že nešlo o vojenskou operaci syrského prezidenta Bašára Asada, ale saúdskoarabského prince, přezdívaného pro svůj blízký vztah k bývalému americkému prezidentovi, Bandara Bush.

Saúdskoarabská stopa

Proč Hersh tento svůj článek napsal a proč byl publikován v prestižním britském časopise, tedy nejspíš víme. Proč však právě v těchto dnech? I kdyby se Usáma dožil roku 2011, jsou dnes přeci aktuálnější problémy, než je spor o to, zda extravagantní wahhábistický miliardář, údajně sjíždějící pornografické videokazety na svém malém televizoru, se bránil s puškou v ruce či zda při jeho likvidaci zasahovali pouze Američané. Proč bylo nutné oživit bin Ládinova ducha právě dnes?

Odpověď na tuto otázku možná leží v jednom odstavci Hershova článku, o kterém již média nereferují. Týká se Saúdské Arábie a její role při formování a řízení Al Kajdy. Saúdové si prý nepřáli, aby se Američané dozvěděli o Usámově pákistánském „zajetí“, (bin Ládinův pobyt v Abbottabadu wahhábistický režim financoval), neboť hrozilo, že by mohli přes zdejší zpravodajce z Usámy vymámit, jakou roli hrála saúdská monarchie při útocích z 11. září 2001.

I v tomto ohledu je však třeba přistupovat k Hershovu tvrzení s jistou opatrností. Zapojení saúdskoarabských činitelů do operace 11. září je vysoce pravděpodobné, americká administrativa však v tomto ohledu nic vyšetřovat nemusí. Stačilo by odtajnit 28 stran dokumentu, shrnujícího oficiální vyšetřování Komise k 11. září, pověřené k tomu americkým Kongresem. Ani zde se však jistě nedočteme, že přinejmenším část mocenské věrchušky prezidenta Bushe, jež má vliv i na současnou americkou vládu, o podílu Saúdské Arábie věděla své i proto, že se na zinscenování novodobého Pearl Harboru také podílela.

Je Rijád vydírán?

Stojí jistě za zmínku, že v poslední době se vztahy mezi USA a Saúdskou Arábií nevyvíjejí zrovna harmonicky. Manipulace OPEC s cenou ropy, jakkoli škodí k radosti Washingtonu i Rusku, má velmi negativní dopad na zisky amerických firem, těžících nákladně plyn a ropu z břidlic. Saúdský režim naopak nepotěšilo rozhodnutí amerického federálního soudu, že rodiny, jež ztratily některého ze svých členů při útocích v roce 2001, jsou oprávněny žalovat Saúdskou Arábii a žádat od ní odpovídající satisfakci. Saúdové prozměnu odmítli vystoupit na Valném shromáždění OSN v New Yorku a Obamovi ukázali zadnici i na nedávném summitu v Camp Davidu, kde se projednávala situace na Středním východě.

Není tedy skutečným cílem publikování Hershova údajně výbušného článku hrozba Saúdské Arábii, že pokud bude zlobit, tak Američané zveřejní tu část pravdy, jež se týká Saúdské Arábie a 11. září 2011? Bude velmi zajímavé sledovat, jak se budou vztahy obou států v příštích týdnech a měsících vyvíjet.

Pro ty z nás, které opravdu zajímá, kdo byl Usáma bin Ládin, jak dlouho a na čem všem s Američany spolupracoval, je Hershův jen článek falešná stopa. Stejně jako tvrzení, že za řízení leteckého provozu i demolic newyorkských mrakodrapů mohou výlučně Arabové.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.