Už je to hodně dávno, aspoň 30 let, co komunisté žádali od lidí – „uvědomělost“. Především v padesátých letech to byla podmínka nutná k přežití. Pokud jste byl dostatečně „uvědomělý“, pak jste byl v pořádku. Neboť s „uvědomělostí“ jste v dobách, kdy tu vládla totalita, mohl přežít. Pravda, jezdil jste ráno na šestou natřískanými tramvajemi do práce, po cestě jste zhltl gumové rohlíky, v šest jste si „píchnul“ a pak jste zařezával do deseti, zhltnul svačinu a pak jste dělal až do dvou a „padla“. Potom znovu natřískanou tramvají domů. Večer televize s častuškami a v neděli fotbal.

Inu, když jste byl dostatečně uvědomělý, tak jste to nějak zvládal. Musel jste. Komunisté si ovšem vaši uvědomělost prověřovali. Měli na měření vaší uvědomělosti speciální pomůcky, jako byl počet vlajek vyvěšených ve vašich oknech, počet mávátek v rukou vašich dětí v prvomájovém průvodu, účast na schůzích, hlasování a délka potlesku na odborových schůzích při projevu odborového předáka apod.

Tak trochu mimořádnou akcí v tomto směru byly i protesty proti nepravostem jakéhokoliv druhu, jako byly třeba listiny s podpisy protestující proti jugoslávskému prezidentu Titovi - „Krvavý pes Tito!“, protesty proti maďarskému vůdci László Rajkovi, protesty proti „trockismu“, protesty proti Jižní Korei, která byla podporována OSN a byla ve válce s „socialistickou“ Severní Koreou. Mnoho lidí se podepsalo pod žádost o co nepřísnější potrestání buržoazně nacionalistických zrádců a „zpřísahaneckého centra“ vedeného Rudolfem Slánským apod. I tehdy prokurátor Urválek používal literaturu při zdůvodňování rozsudku - „Psovi psí smrt!“ - podle básníka Ivana Skály. Někteří úslužní komunisté se zabývali shromažďováním podpisů podobných deklarací, aby si vylepšili „skóre“ ve stranickém kádrovém hodnocení.

Na tom všem a na věcech podobných si komunisté ověřovali míru vaší „uvědomělosti“. Inu, totalita. A proti totalitě se Češi pozvedli. Nejdříve v 60.letech a nakonec v roce 1989.

V obou těch historických událostech byl jeden rozdíl – zatímco v 60.letech hnutí za „socialismus s lidskou tváří“ se nedočkalo podpory ze Západu a podle toho se Západ zachoval i v případě sovětské invaze 1968, v roce 1989 tu byla již podpora v podobě Helsinské deklarace lidských práv. Jednalo se také o hnutí, které prošlo celou východní Evropou – od Polska, Maďarska, přes Východní Německo a nakonec hnutí našlo výraz i u nás, u našich studentů a disidentů s Václavem Havlem. Přišel „Samet“, komunismus padl a systém se změnil. Totalita skončila a skončili jsme budování komunismu (což nám nedělalo žádné problémy), místo toho žijeme v demokracii a začali jsme budovat kapitalismus (což nám dělá problémy každodenně).

Právě Havel byl teoretikem disentu a jeho stať „Moc bezmocných“ z roku 1978 zůstala vrcholným dílem jeho boje za demokracii, a jak vidíme, zůstala aktuální dodnes, i po 40 letech.

Jeho dílo obsahuje skvělou charakteristiku tehdejšího normalizačního režimu v Československu. Jednou z jeho vůdčích myšlenek v této stati je jeho úvaha o zelinářovi. „Vedoucí obchodu se zeleninou umístil do výkladu mezi cibuli a mrkev heslo „Proletáři všech zemí, spojte se!“ Havel dále rozvádí: “To heslo přivezli našemu zelináři z podniku spolu s cibulí a mrkví a on je dal do výkladu prostě proto, že se to tak už léta dělá, že to dělají všichni.....Verbálně by bylo možné vyjádřit zelinářův postup takto: já, zelinář XY, jsem zde a vím, co mám dělat; chovám se tak, jak je ode mne očekáváno; je na mne spolehnutí a nelze mi nic vytknout; jsem poslušný...”

Václav Havel stál v čele disentu také proto, že proti deklaracím takovéhoto druhu bojoval. Stať „Moc bezmocných“ byla napsána – kromě jiného – také z těchto důvodů. A tak jsem nevěřil svým očím, že Ústavní soud ve sporu ohledně ubytování „pár rusáků“ se zastal ubytovatele a podpořil vyloučení ruských hostů ze služeb, jež má ubytovatel zapsány v živnostenském rejstříku.

Ubytovatel z Ostravy se zachoval stejným způsobem, jako ten zelinář. Nemylme se, i „zelinářova deklarace“ je deklarací, k níž bylo třeba zaujmout „jakési“ stanovisko, podobně jako ta deklarace, již požadoval po „rusácích“ ubytovatel. Pravda, mnoho lidí si ještě vzpomene, za co se „bojovalo“ na Letné v onom roce 1989 a proč se zvonilo „klíči“. A mnoho takových lidí se bude nad postupem ubytovatele „podivovat“. To bylo normální snad v padesátých letech minulého století. Ale dnes? No ano, dnes se můžete vynadávat na „Facebooku“ a je to. Žijeme v demokratickém státě, nikdo nikoho nezavírá za politické názory. Ale tady jde o Ústavní soud, který má být ochráncem ústavního pořádku v tomto státě.

Je jasné, že mladí lidé si neuvědomují, že přesně toto usnesení Ústavního soudu v sobě skrývá nebezpečí kroku k přípravě příštího „post-totalitního“ režimu (ve smyslu Havlovy stati) u nás. Máme tu mnoho lidí, kteří jsou hotovi jít protestovat pro cokoliv či proti čemukoliv. Třeba i kvůli konopí nebo kvůli sňatkům homosexuálů. To vše je výraz toho, že žijeme v demokratickém státě. Ale ani ti si nevšimnou tak zjevného nebezpečí skrytě směřujícícho k totalitě?

Ona je tam možná ještě jedna verze. Podle toho, co se můžeme dočíst v denním tisku, v současné době se bojuje o charakter naší justice. (my Češi pořád o něco a proti něčemu bojujeme...) Je tu tzv. Hradní křídlo, jež údajně – podle protestantů - hraje s justicí „rošády“, a proti nim stojí hrstka demonstrantů, kteří jdou jednou protestovat kvůli konopí, jindy kvůli rovnosti homosexuálů a jindy kvůli justici. Zdá se, že zájmy těch, kteří tyto protesty organizují, jsou nějakým způsobem „údajnými“ rošádami ohroženy.

Málo platné, ale i toto je demokracie. Demokracie, za kterou bojoval i Havel.

Jistě nejde jen o „mísu šošovice“, umím si představit, že ve hře je mnoho. Ale dnes jsme už naučeni, že miliardy, o které snad v tomto případě jde, jsou peníze „těch druhých“, jak nám napovídá americký ústavní soudce Brandeis (člen Nejvyššího soudu (Supreme Court) 1916 - 1939), a ty nám, prostým smrtelníkům, jednak „jsou“ ukradené, a jednak podle demokratických zákonů – ony nám i ukradené být „mají“, vždyť soukromý majetek je v demokracii nedotknutelný. To uvádím jen proto, aby nás Pražská kavárna neosočovala, „že Čecháčkové zase závidí“...

Jenže - krok Ústavního soudu je krokem systémovým. Ten zasáhne celý systém naší demokracie. Možná už nám někde roste nový „havlíček havel“ a už začíná práci na nové „Moci bezmocných“ pro podmínky příští „post-totality“. Ale než to „havlíček havel“ dokončí, ještě před tím by se měly k věci postavit příslušné „demokratické“ orgány. Jim musel ubytovatel zcela jistě předložit.

Provozní řád ke schválení. Provozní řád musí obsahovat podmínky činnosti, zásady prevence vzniku infekčních a jiných onemocnění, způsob zacházení s prádlem a způsob očisty prostředí ubytovacího zařízení včetně zásad dezinfekce a deratizace prostředí. A rovněž podmínky, za kterých ubytovatel hosty ubytovává. Za normální by se u nás považovalo, že pokud člověk slušně přijde do ubytovacího zařízení, hodlá se ubytovat a je připraven i za službu zaplatit, tak ubytovatel by měl takového hosta ubytovat. Dokonce – nejen „měl“, ale on ho ubytovat „musí“, protože k tomu ho zavazují podmínky, které si nechal zapsat do živnostenského listu.

Pokud by v Provozním řádu ubytovatele nikde nebyl například nesouhlas s anexí Krymu výslovně uveden, nebo aspoň – v obecné rovině – že ubytovatel je oprávněn požadovat politické prohlášení dle svého výběru, pak se jedná o porušení podmínek licence. Ovšem domnívám se, že pokud by ubytovatel dal do Provozního řádu něco o politických prohlášeních jakéhokoliv druhu, že by mu to v právním státě neprošlo. Tedy - aspoň doufám...

Nevím, zda je to možné (i když – u nás je dnes možné všechno, jak vidíme), ale okamžité pozastavení živnosti ubytovatele třeba ze strany Obchodní inspekce – až do vyřešení případu – by bylo více než na místě. A justice, ať už prochází „rošádami“ či nikoliv, ať si ten případ řeší třeba další čtyři roky.

Kdyby někde byla demonstrace za „uvědomělost v naší justici“, tak mi dejte vědět...