Paní Valachová, nemohu než pochválit za zvednutí tématu, které je stále více diskutováno (bohužel, ne tam kde by to mělo být nejvíce, v našich veřejnoprávních). Nemám problém s katolickými školami, pokud je vše probíráno, jak píšete, dle osnov. Dcera učila na arcibiskupském gymnáziu a nikdy se nezmínila, že by rodiče protestovali proti náplni osnov, kde je  hudební výchova, tělocvik nebo vědecké a historické pojmy jako jsou např. evoluce, holocaust, atd. Nechtěl bych se dožít těchto námitek v ČR, když je dobře známo, že na západ od nás jsou z řad muslimů tyto ventilovány a mnohdy i úspěšně uplatňovány.

Námitky proti některým informacím na našich školách, které jsou dle dostupných zdrojů prezentovány, jsou dvojí: jedna míří do oblasti multikulturního pojímání populace včetně muslimů a je zaštiťována rádoby správnými hesly o demokracii, humanismu, svobodě vyznání a druhá se týká přímo islámu, který je nesprávně prezentován jako jedno náboženství z určité téměř homogenní množiny těchto.

Islám je jiný; a pokud ta jinakost nebude vzata v úvahu, je nasnadě, že námitky budou sílit. Poptejte se na vládě kolegy Hermana, který má církevní otázky na starost, zda už něco podniknul s neoprávněnou registrací ÚMO, která byla učiněna v rozporu s jedním z odborných posudků  a v rozporu se zák.č. 3/2002 sb. § 5, týkajícího se omezení náboženské svobody. O problému moc dobře ví a jeho stručná odpověď na můj dopis, že reciprocita není možná, má všechny atributy alibismu.

Je to na delší povídání, tak jen základní rozlišení z historického pohledu: všechny násilnosti v historii především katolické církve nebo pod její záštitou byly konány v rozporu s Písmem, kdežto násobně větší násilnosti muslimů najdou v Koránu oporu. Námitky pomocí jiných veršů jsou pokrytecké, neb je pravdou, že v Koránu se najde vše; byť převaha násilí, výhrůžek a nenávisti je převažující. Nelze také přehlédnout to množství veršů věnovaných jinověrcům a káfirům - nevěřícím. Rovněž podrobná organizace rodiny, postavení ženy ve společnosti a vůbec činnost celé komunity opravňuje k hodnocení, že jde více o ideologii než o náboženství jako jedno z mnoha.

Ve Vašem blogu se mně nelíbí bagatelizace právě té jinakosti islámu a rovněž srovnávání nepatřičným příkladem s nacistickou ideologií dle informačního sdělení a jeho dopadu na žáky. Další příklady o knihách a centrech náboženství jen potvrzují stavění křesťanství a islámu na jednu úroveň a to je ten základní omyl. U křesťana dobře víte, čemu věří; u muslima nevíte skoro nic! Ano, existuje neurčitá skupina muslimů, t.z. umírněných, která řadu veršů, závadných pro dnešní Evropu, chápe v historickém kontextu, ale je dosti početná skupina, která text Koránu, jako neměnné slovo Boží, chápe doslovně. A to ještě skupina "umírněných" je silně proměnná, jak nám dokazují v současnosti např. Irán, Egypt nebo Turecko.

Bylo by jistě dobré vědět (pro konstrukci informace do škol), jak kdo islámskou nauku chápe. Při neexistenci evropské islámské doktríny je to nemožné. Příklad pro otázky za mnohé jiné: 3/19 "Náboženstvím JEDINÝM u Boha jest věru islám." nebo  9/33 "....aby zvítězilo nad všemi náboženstvími jinými, i když se to nelíbí modloslužebníkům."

Váš druhý článek "Proč je a bude české školství sekulární (bez islámu)" přišel vzápětí a hned v úvodu dokládáte sekulární pojetí odkazem na LZPaS a s dovětkem o svobodě vyznání. Tato svoboda není bezbřehá a mantinely jí staví zák.č. 3/2002 sb. § 5, který ovšem zůstal stranou Vaší pozornosti. Z něj se přímo nabízí již mnohokrát položená a vždy muslimy nezodpovězená otázka: Čemu vlastně věříte?

Za popis šátků na školách si dovolím laickou nadsázku; máte za jedna mínus.  I další odůvodnění sekulárního přístupu včetně stravování na školách a odkazy na rozhodnutí Evropského soudu, nemají chybu, ale ostražitosti není nikdy dost, pokud jde o muslimy. Budou to zkoušet pořád a nejlepší "materiál" je pro ně ve školách a věznicích. Tím hlavním mínusem Vašeho vyjádření je, že přišlo pozdě. Při šátkové aféře a řádění paní Šabatové bylo dost příležitostí, jak vyjevit tento názor.

V tomto směru je velkým vykřičníkem projekt "Islám očima českých školáků", na který ministerstvo nejprve dalo záruku a pak, po oprávněných protestech ji vzalo zpět. Ale stále se k němu může kterákoli škola přihlásit a to není dobré. Je to paskvil, který lakuje islám na růžovo a nezobrazuje všechny aspekty islámské ideologie; tedy je to polopravda a ta je nebezpečnější než jasná lež. Tady Vaše vyjádření, paní Valachová, postrádám.

Vím, kritizovat je snadné a proto je na místě říci "B". Vzhledem k současné situaci ve světě je informování žáků ZŠ nevyhnutelné. Širší poradní tým by měl zpracovat objektivní vhled do historie islámu, jeho vzniku, šíření, až po současnou existenci islámských států. Zahraniční experti by měli stručně osvětlit, jak je v těchto státech islámská nauka praktikována. V týmu by měli být domácí odborníci - arabisté, přizval bych i zástupce muslimů a rovněž zástupce rodičů z poučené laické veřejnosti a nezbytná by byla účast pedagogů.

Výsledkem by měly být dvě osnovní předlohy, tedy informace ve dvou fázích: výstižná, ale stručná pro mladší děti a druhá pro osmičku nebo devítku. Právě pedagogové by měli mít poslední slovo, pro jak malé děti by šla prvotní informace a v jakém rozsahu. Pro devítky (nebo i pro střední školy) zpracovat jednorázovou přednášku v rozsahu 1 - 2 hodin. Přednášející + jeho asistent by měli dát prostor na dotazy a k tomu účelu mít připravený rejstřík (odsouhlasených) odpovědí.

Závěrem si neodpustím úvahu: celá majorita v Evropě včetně ČR se snaží charakterizovat a pracně vymodelovat ty umírněné muslimy. Od sluníček počínaje, a pro někoho překvapivě, t.z. islámofoby konče, ale ti, kteří by měli mít největší zájem se představit v tomto přijatelném hávu, tedy ti umírnění, MLČÍ!!! Dlouhá desetiletí měli na půdě Evropy možnost shodit ze své víry nepřijatelné středověké nánosy a představit všem svou víru v opravdu moderní mírové verzi tak, aby nebudili obavu, že mají stejné expanzivní cíle jako jejich středověký zakladatel a jeho následovníci.

Je nezbytné, aby se odlišili od současných islámských států. Je zásadní chybou všech minulých a i stávajících politických evropských elit, že tuto deklaraci evropských muslimů nevyžadovali a nevyžadují. Není potom nic nenormálního, když se stále důrazněji objevují naléhavé otázky: Jsou toho schopni? Existují vůbec? Není to jen maska kryjící stále stejné cíle? Nemá nakonec pan Erdogan a další před ním pravdu, když říká: "Islám je jen jeden!"

Odpovědi nechám na případné odborné komisi a na váženém čtenáři; jen za sebe říkám: ten "jeden islám" je pro mne v Evropě včetně ČR nepřijatelný!

Miroslav Kulhavý

Zasláno na MŠMT k rukám Kateřiny Valachové