Co přináší konkrétně ČR? Způsobila tato globalizace negativní stav v české soběstačnosti ve strategických komoditách a vůbec ztrátu tradiční výroby? A tím se dostáváme ke globalizaci evropské zvané EU, kde se nabízí rojení mnoha dalších zásadních otázek. Bude mít expanze koronaviru alespoň jeden pozitivní dopad a to iniciaci hlubšího zamyšlení se odpovědných nad výše položenými otázkami?

Všeobecně známý fakt, že nůžky mezi bohatými a mediánem dle příjmů většiny populace se stále více rozevírají, by měl vézt k volbě takové politické reprezentace, která nastolí opačný trend. Nebo jsme už v takové situaci, že kapitál v rukou „vyvolených“ dává majitelům neomezenou moc, že jakékoli narušení jejich hegemonie dokážou obratem potlačit?! Co tedy už jen zbývá – revoluce?!

Evropská globalizace v podobě EU s hegemonií Německa a v závěsu také Francie je obdobou té světové. Jaká to byla nervozita v tom evropském molochu, když si Britové odsouhlasili právě to revoluční řešení. A těch výhrůžek nejen vůči Britům, ale i vůči dalším poddaným, aby je nenapadlo Velkou Británii následovat – jak jinak, nejvíce jich směřovalo na východ, což bylo vlastně přiznání, že jsou na stole důvody, proč by se tak mohlo stát.

Světovou globalizaci provozuje cca 50 nadnárodních společností s tisíci filiálkami. Vymanit se z těch chapadel jak světových, tak i evropských, třeba i revolučním (referendem) konáním není jednoduché. Je nutno překonat především dohody o ochraně investic, případně i o clech. Ale v rámci EU je jednoduchá a jasná otázka na stole: NÁVRAT PŘED LISABONSKOU SMLOUVU!  Teprve, po naházené hromadě klacků pod nohy a spoustě výhružek je na pořadu dne vystoupení z toho neschopného a jindy všehoschopného spolku.

Bezesporu je Čína hlavním viníkem (ať už je původ z laboratoří a nebo z neuvěřitelně zasviněného tržiště), kdy rovněž trestuhodné zamlčování postupující pandemie padá na hlavu čínských institucí, ale jak z civilních kontaktů, tak hlavně z informací mnohých bezpečnostních složek, byl v lednu čas na přípravu a zde se projevila totální neschopnost bruselského molocha, mnohé národní vlády nevyjímaje. Menší časová prodleva padá i na naši vládu, byť jsme byli na špici v rychlosti a hloubce opatření proti šíření nákazy.

Skutečnost, že kdo ovládá ekonomické nástroje, ovládá do značné míry i politické rozložení v jednotlivých státech, je vidět v některých státech (v USA přímo hrozivě) na upřednostnění byznysu před lidskými životy. Na účet globalizace, tedy snaha nadnárodních společností a i dalších o co největší zisky pomocí nejlevnější výroby, padá také fakt, že řada činností byla přesunuta právě do Číny a to i včetně výroby léků. V zrcadle tohoto je až směšný pokřik a pláč protičínských aktivistů, za co všechno Čína může a jak jsme na ní závislí.

Očekával bych, že součástí hysterických výlevů budou na prvním místě konkrétní podněty k vymanění se z tohoto stavu s důrazem na soběstačnost českého státu ve všech strategických oblastech. To se neděje a jednou z hlavních příčin je, že by takto pozvednutý hlas mířil i na EU a na to eurohujerové nemohou ani pomyslet.

Občané – voliči, je naprosto zřejmé, že cesta ke svobodě, jak po ní někteří jalově volají s obavou o demokracii, vede před Lisabonskou smlouvu; nepůjde-li to, tedy až k vystoupení z EU, byť za dočasných ekonomických ztrát. Ty částečně utlumí naše výtečné nečlenství v zadlužené eurozóně. Tak jako u pandemie velký byznys upřednostňuje zisk před zdravím občanů, tak stejnou silou i za asistence EU potlačuje národní cítění, počítaje v to i všemožnou podporu invazi jiné kultury, konkrétně muslimské.

Není nutné odmítat spolupráci téměř s kýmkoli, ale ta musí být výhodná pro obě strany; ovšem pevnou rovnocennou pozici pro taková jednání může nastolit jen národní stát. To nebrání na stejné parketě spojení za účelem větší sily hlasu – viz V4, zvláště, když jsou zájmy téměř totožné.

Vážení občané, již dnes je potřeba mít oči dokořán a nastražené ucho, aby ti, kterým dáte důvěru, směřovali k silnému českému státu; m.j. je až velmi průhledné a směšné, jak se dnešní opozice snaží svými návrhy zalíbit všem, tedy hlavně celé podnikatelské sféře, Chybí k tomu jediné – zodpovědnost za celé státní finance i do příštích let.

Na stole svobodných občanů musí být rozhodnost, ale i trpělivost do časů příštích, ve smyslu výše popsaného; jiná cesta k opravdové svobodě není.

Miroslav Kulhavý