Turci, kteří žijí v Německu několik desetiletí, jejich potomci a také už jejich potomci, poznali systém, kterému se říká demokracie. Neodstěhovali se z protestu nad takovým zřízením a tak se dá předpokládat, že budou hájit principy rovnosti v mnoha směrech, třeba svobody podnikání, volného pohybu, zvláště při instalaci EU v šíři 28 států. Tedy při Erdoganově okrajování sekulárního státu a zvláště ve vztahu k vyhlášenému referendu, které má za cíl prezidentskou diktaturu potvrzenou ústavou, by měli protestovat proti tomuto vývoji a záměru! Opak je však pravdou!!! Protest směřoval proti kritikům Erdoganova počínání.

Při zvážení předešlého jsou otázky nasnadě: proč tlučou na druhou stranu?, co je tou hnací silou?, co je tou pupeční šňůrou, na kterou když se zabrnká, mozek se vypíná?, co je nutí neloajálně vystoupit proti svým chlebodárcům? Mnozí odpověď znají, jiní tuší; vezme-li se v úvahu jejich dosavadní počínání a přidají-li se prohlášení jejich náboženských guru, je jen jedna odpověď: je to islám! Islám je víc než rodina, víc než sounáležitost se zemí, která je přijala, víc než budoucnost, kterou znejistí nepřátelským počínáním. Islám je v souladu s jejich cílem, který je v zákrytu s jedním z posledních výroků Erdogana: "Muslimové, mějte pět a více dětí; budoucí Evropa bude patřit vám!"

Je-li islám tou hnací silou a ta síla majoritě krajně nevyhovuje, co je potřeba udělat, aby byla eliminována? Je zřejmé, že to už se nebude týkat jen Turků v Evropě. A také je potřeba se konkrétně podívat (a nejen podívat, ale příslušně konat), kdo dělá vše pro to, aby Evropa zůstala v nedbalkách, nepřipravená na neodvratný střet se středověkou ideologií. Jasně vymezit místo pseudohumanizmu s klapkami na očích, odhalit finanční toky u těch, kteří na současném stavu vydělávají a jejich jediná vize je: po nás potopa.

Preferuji nesilová řešení, dialog, veřejné pojmenování rozporů v názorech různě zaměřených skupin občanů včetně jejich náboženského směřování. A co se děje? V západních zemích jsou už mnohá vyslovení se směrem k islámu trestná, diskuse, třeba o pošlapávání evropského práva i vlastních zákonů, skoro žádná. U nás si ještě hrajeme na svobodu slova, ale diskuse je na úrovni hluchého se slepým (příklad bez snahy se dotknout těchto postižených), viz. třeba překřikování u Jílkové nebo pořady s odborníky - arabisty, kteří umí říci jen tu svou hezkou polovinu a to tak, jako by ta druhá neexistovala.

Pokud se u nás najdou odpovědní politici, kteří, za účasti právníků a dalších odborníků včetně hlasu informované veřejnosti, budou umět, bez zábran v podobě zločinné korektnosti, pojmenovat problém islámu v Evropě, případně neslučitelnosti různých ideologií, máme vyhráno. Prostor k tomu musí dát veřejnoprávní média, neb to je jejich úloha. Nálepkování, protěžování jen určitých lidí ve vysílání a prezentování vlastních názorů jí nepřísluší; jsou to atributy soukromých médií. 

Pokud se nic nezmění, je to kopírování cesty západních zemí a i laikovi je zřejmé, že na konci tohoto putování je jen chaos a krev. Nepoučení se z historie je vždy trestáno opakovaným prožitkem. Je na nás všech, i na těch, kteří dnes ještě mávají rukou, abychom našim potomkům nenechali hodně velkého kostlivce ve skříni.