Naprosto bez popisu začátku, kdy bylo na scéně falešné udání, naznačuje, že se v rodině Michalákových muselo dít něco špatného, a zcela bez dalších známých informací straní norskému úřadu a soudům.

Stačilo, kdyby se předtím, než napsal ten hnusný pamflet, spojil s někým, kdo se kauzou dlouhodobě a podrobně zabýval – viz. třeba advokát nebo poslanec EP pan Zdechovský - tak by takový koncentrovaný hnůj nenapsal.

Pravděpodobně podroušený nebo zdrogovaný Šafr (jinak to ani není možné) vyzývá českou veřejnost k důvěře k norským soudům, a hlavně k Barnevernetu, k tomu Barnevernetu, který je znám svými častými přehmaty v odebírání dětí. Jen tak na okraj: Nejvíc jsou v ohrožení děti cizinců, kteří se v Norsku z nějakých důvodů zdržují. Vůbec není od věci zmínit i silnou státní podporu pěstounství – vše se vším souvisí. Ten lidský odpad Šafrů zcela bez uzardění hodí do placu, že jeden šestnáctiletý potomek u soudu prohlásil, že se k matce vracet nechce. Deset let u pěstounů, kteří si jistě dali práci, aby matka byla ze hry, udělá své a argumentovat tím proti matce je Šafrova sviňárna.

Není to poprvé, kdy Šafr vyleze z té nejvíce smradlavé stoky a odtamtud namočeným perem píše ty své sprosťárny. Jen těžko, kdo to nezažil, se můžeme vcítit do pocitů matky, když jí seberou děti. A jen ten, kdo šlape v morálním bahnu, může na takovou matku dělat hnusný písemný škleb. A semlít s tím i státní instituce a tisíce občanů, vyjadřujících obyčejnou lidskou morální podporu, může jen lidská krysa, právě vylezlá z kanálu.