Martin Komárek, kdysi novinář a poté nekritický obhájce Andreje Babiše a poslanec za jeho hnutí ANO, vydá knížku s názvem Nebezpečné stádo. Píše o ní:

Nebezpečné stádo je naprosto ojedinělá přírodopisná studie. Shrnuje mé poznatky o chování a zvycích poslance českého, retardovaného ale o to víc člověku nebezpečného živočišného druhu.

Byl jsem prvním mužem, kterému se podařilo mezi tajemné nebezpečné stádo proniknout. Mohl jsem sledovat ponurý zvyk zvedání končetin, musel jsem strpět nekonečné poštěkávání, pozoroval jsem poslance u žrádla, a snášel jejich odpudivou zálibu v otlapkávání.

Neříkám, že jsem to přežil ve zdraví, ale přežil jsem to.

Z výše řečeného pro mne jednoznačně vyplývá:

Martina Komárka někdo donutil stát se poslancem. Martina Komárka kopl Babiš do zadku a už nebude kandidovat. Martin Komárek je ryzí charakter.

***

Přečetl jsem si článek v Hospodářských novinách a poté se rozhodl, že se projdu svou domovskou obcí Zábřeh a porozhlédnu se, jak se to vše popsané podepisuje na životě mých spoluobčanů.

Neboť: „Doba je uvolněná a tento téměř měnověpolitický kartel vede k některým paradoxním situacím. Index strachu padá k hodnotám z počátku roku 2007, chování trhů má tendenci vracet se ke svému průměru, větší výkyvy mohou přijít prostřednictvím rozdílných očekávání, rychlost očekávání ale nemusí odpovídat realitěa předpokládané zvyšování ceny peněz navíc rozproudí pohyby mezi jednotlivými aktivy a udělá investory opět o něco citlivějšími vůči různým ekonomickým situacím.“
Kupodivu drobní investoři do bydlení, jídla, pití a občasných radostí na chodnících a zvláště v Kauflandu se mi nezdáli být citlivější ani o fous. Zřejmě nečtou Hospodářské noviny…

***

Aleš Chmelař, 29letý ekonom, odchovanec zahraničních univerzit a státní služby, se stal novým státním tajemníkem pro EU. Sám sebe vidí takto:

Věřím, že empirie zásadně odporuje idealistickým základním kamenům klasické ekonomie, především kvůli lidské psychologii, existenci externalit, informační asymetrii, neoptimálním výsledkům nekooperativních interakcí, nemožnosti okamžité adaptabilnosti cen, časové inkonsistenci, tendenci tržní oligopolizace a obecně nedokonalé soutěži. Proto věřím v anticyklické, korektivní a strategické zásahy demokratické veřejné moci do hospodářství a považuji za nezbytné, aby demokraticky spravovaná společnost byla protiváhou čistě "tržním" mechanismům, neschopným alokovat zdroje sociálně a environmentálně optimálním způsobem. To ze mě aproximativně dělá nového keynesiánce (pokud je třeba škatulek). Nedůvěra a někdy až flagrantní omyly mikromodelů neoklasické ekonomie pak ze mě dělají post-keynesiánce. Nejsem členem žádné politické strany, názorově se však - nejen z výše zmíněných důvodů - cítím být spjat se zelenou sociálně demokratickou filosofií. Považuji se za evropského federalistu, k Evropské unii, k euru a jeho institucím mám však mnoho vážných technických a demokratických výhrad.

Dodávám: Bože, čím nás to zase trestáš?