Rebelové ale ještě v neděli v poledne hýřili optimismem, když Fuksa dostal při volbě předsedy ODS zhruba třetinu hlasů, což považovali – a na prvý pohled nikoli planě – za nepřehlédnutelné uznání jejich neoficiální frakce. Nadšení ale brzy ochladlo, neboť pak už se nikdo z nich nepropracoval do Výkonné rady (z té ostatně vypadl i hlubocký kmotr Dlouhý a nepronikl do ní ani matador topolánkovských časů Ivan Langer).

Těžko říct, zda Tluchoř a ostatní tehdy nahlédli, že pokud zůstanou jak přilepení na svém, tedy už otevřeně usilovat o premiérův pád, ve skutečnosti s větší podporou počítat asi nemohou. Neboť o předčasné volby nikdo nestojí a jejich kroky je přitom mohou snadno způsobit. Těžko ale už tehdy rebelská trojka počítala s tím, že parlament záhy úplně opustí. I když pozadí jejich šokující rezignace neznáme, jako onen frajerský kousek z Nečasovy dílny (asi za vydatného přispění nového prvního místopředsedy Kuby) to považovat lze. Ale také může mít klidně nechutné pozadí.

Nicméně premiér, spojující osud vlády s konsolidačním balíčkem včetně vyšší DPH, uspěl takřka úctyhodně. Ve středu pro něj dostal sto a jeden hlas a ministr financí mohl tedy odložit hrozbu rozpočtu seškrtaného o čtyřicet miliard z výdajové stránky.

To je nesporný úspěch, třebaže poněkud umazaný nástupem Romana Pekárka, jednoho z náhradníků za odešlé poslance, neboť je nepravomocně odsouzen za korupci. ODS na Pekárka zřejmě bude tlačit, aby i on mandát v dohledné době složil. Momentálně ale ještě i s ním na sněmovní palubě musí aspoň zkusit protlačit ještě během této schůze dva podstatné body. Totiž technickou normu, bez níž se nemůže po Novém roce rozjet penzijní reforma, a pak církevní restituce. Zatímco prvý zákon by snad projít mohl, s tím druhým to bude jistě složitější. A koalice ostatně bude muset zanedlouho dozajista znovu hlasovat o vetu konsolidačního balíčku, který levicovým Senátem přirozeně nemůže projít. A k němuž se pravděpodobně postaví negativně také prezident.

Když se ještě ohlédneme za situací těsně před rebelskou rezignací, pak možná stojí za zmínku, že v úterý odpoledne kupříkladu hovořil předseda poslaneckého klubu TOP 09 Petr Gazdík o tom, že by se vláda mohla zachránit i tehdy, když Tluchoř a ostatní budou hlasovat s opozicí a DPH zůstane na čtrnácti a dvaceti procentech. Tehdy by prý totiž balíček podpořily také Věci veřejné a vláda by tedy nepadla.

Podle Gazdíka by ale v takovém případě TOP 09 z vlády odešla, i když by ji nadále v jednotlivých krocích podporovala. A o čemsi podobném mluvila i šéfová třetí vládní strany LIDEM Karolína Peake. To ovšem znělo dost divoce a těžko si představit, že by Nečas mohl vydržet jako premiér menšinové jednobarevné vlády. Skoro to vyhlíželo jako také Gazdíkův nepřímý nátlak na rebely v ODS. A bylo patrné, jak je situace skutečně napjatá.

Že jí tři odbojníci vyřeší rezignací na mandát, žádného politického pozorovatele nemohlo napadnout. A jak už řečeno, mnozí z nich si nyní lámou hlavu nad příčinami tohoto kroku. Ne zcela bezprecedentního, už v minulosti tu a tam některý poslanec rezignoval, jestliže se ocitl v zásadním rozporu se svou stranou. Ale tentokrát šlo přece jen hned o tři poslance, a to nikoli neznámé, jeden z nich byl ministrem a před několika desítkami hodin usiloval o křeslo předsedy strany.

Pokud jde o budoucnost kabinetu ministrů, ta je nyní určitě o něco světlejší, i když spočítat, kolika hlasy vlastně disponuje, není snadné. Balíček ve středu kupříkladu podpořil exministr školství Josef Dobeš, který zároveň definitivně opustil klub Věcí veřejných. Jak se ale zachová příště? Stejně jako další dva bývalí „véčkaři“ Šťovíček a Škárka, kteří ve středu hlasovali s koalicí. A minulý pražský primátor Bém zase před hlasováním odešel ze sálu a zůstává nadále nevypočitatelným členem klubu ODS. Ze strany už před kongresem vystoupil jeden z šestice původních rebelů Fiala. Ve středu se zdržel hlasování a do jaké míry hodlá koalici podporovat, se také neví. A tak dále.

Přesto je ale možné, že Nečas bude mít k dispozici dostatečné množství hlasů, aby vláda mohla fungovat. Dejme tomu, že se jí podaří i na podruhé uspět s balíčkem a odstartuje penzijní reformu. A ovšem oželí církevní restituce. Za to jí většina veřejnosti stejně plísnit nebude.

Jinými slovy, třebaže vratce, může vládnout až do voleb roku 2014. Že by se uvnitř koalice objevila nějaká další kverulující skupinka, není asi pravděpodobné. Příliš mnoho poslanců ví, že příště ve sněmovně už nezasednou. A ČSSD nemusí spěchat, vše jí hraje do ruky. Včetně toho, že za ní Nečas zatím činí nepopulární kroky. 

komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele