To by se také těžko dobral onomu více než miliónu hlasů v prvém kole. Nicméně TOP 09 dynamiku i setrvačnost Schwarzenbergova tažení zkouší využít, než se vytratí. Což by pak ale chtělo předčasné volby. Ty sice „topka“ asi vyvolat může, ale jinou věcí je, jak by v nich i přes otestovanou popularitu pana předsedy dopadla. A také netřeba brát moc vážně úvahu z nitra TOP 09, že když to nevyšlo s prezidentstvím, mohlo by se to povést s premiérstvím. Coby hlavu státu si Schwarzenberga představit lze snadno, jako šéfa exekutivy zase prakticky vůbec a v tom bude panovat všeobecná shoda. Jinou věcí je, že TOP 09 vnímá rozeklanost ODS, která – a to jen a jen vlastní vinou - v prezidentské volbě propadla veleostudně. A proč nejsilnější vládní strana na volbu předem rezignovala, nelze vůbec ničím vysvětlit a obhájit. Jen byl dán veřejnosti další signál, že vnitřní hroucení ODS pokračuje a zatím není na obzoru nikdo, kdo by ho zastavil.

TOP 09, přestože zatížena nechutí značné části veřejnosti vůči místopředsedovi Kalouskovi, se tedy může pokoušet vrátit do role, již hrála přinejmenším prvý rok po volbách 2010: totiž budoucího majoritního dědice pravicového elektorátu. A tak oslabené vládní partnery začala okamžitě po prezidentské volbě takřečeně „solit“, totiž prostřednictvím požadavku zakotvit závazek přistoupení k unijnímu „fiskálnímu paktu“ v nové koaliční smlouvě, kterou je třeba sepsat po té, co se strana LIDEM přece jen rozhodla zůstat u moci, i když její předsedkyně nepovede resort obrany. ODS fiskální pakt odmítá, Petr Nečas k němu před skoro rokem v Bruselu Českou republiku nepřipojil (mimo zůstala z členských zemí už jen Velká Británie) a může tedy jít o konflikt. Který se ovšem jistě nějak nakonec vyřeší, třeba i tak, jak naznačil Schwarzenberg: že totiž lze vládnout bez inovované smlouvy. A může jít také o Kalouskův průzkum, jak zareaguje příští prezident.

Miloš Zeman je sice dlouhodobě politikem proevropským, jehož ale významně podpořil anti-unionista Václav Klaus. Otázka fiskálního paktu by tedy mohla naznačit, zda půjde o pevnější spojenectví tandemu někdejších tvůrců opoziční smlouvy. Za nímž může být i plán zapojit Klause do budoucího domácího dění, jak se o tom spekuluje v kuloárech. Někteří občanští demokraté se přece nijak netají představou Klause coby zachránce strany. Jeho návrat do předsednické funkce se sice jeví utopický, ale že by hrál roli jakéhosi gurua strany, jíž povede řekněme Martin Kuba, zase už nepředstavitelné není. A ODS se na každý pád musí snažit zkonsolidovat, jinak jí hrozí, že ve volbách případně vcelku úspěšná TOP 09, stále s vývěsním štítem oblíbeného Schwarzenberga, vstoupí po volbách řádných či předčasných do vlády se sociálními demokraty. Argument, že se tak zabrání cestě k moci komunistům je samozřejmě vždycky po ruce. 

Zeman se ovšem funkce na Hradě ujme až za pět neděl a do té doby může být klidně ve veškerých vyhlášeních zdrženlivý. Zda má s Klausem nějaké záměry, se tedy teprve ukáže. A tak hádka o fiskální pakt zůstane nejspíš nedořešená a vláda se minimálně do osmého března také jistě nerozpadne. S největší pravděpodobností to nebude aktuální ani pak. Miloš Zeman se ostatně záhy přijede podívat na sjezd ČSSD, aby viděl, do jaké míry může s někdejšími kolegy počítat při své cestě za budováním pozice prezidenta, který bude mít díky všelidovému mandátu větší vliv na faktické vládnutí. V čemž by mu ovšem mohl být Václav Klaus, přes nynější vzájemné porozumění, spíš na překážku.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele