Vláda odpovídá za efektivní rozvoj státu, za zdravou ekonomiku (včetně jevů jako je nezadluženost, resp. nepředluženost státu), za zdravou rozpočtovou politiku (čili za vyrovnané a přebytkové státní rozpočty), atd. - i včetně zdravé důchodové politiky. A v rámci toho vláda odpovídá i za systém účinné prevence proti vzniku inflace, i za funkčnost nástrojů k jejímu řešení - formou zabrzdění, a potlačení, až do maximální eliminace. A to vše musí vláda dělat okamžitě. Také za to jsou osobně odpovědní jednotliví ministři, v čele s předsedou vlády, a pak zejména podle dotčenosti resortů (finance, průmysl a obchod, práce a sociální věci, místní rozvoj, atd.).

A vláda jako celek je kolektivně odpovědná lidu prostřednictvím Poslanecké sněmovny, která má vládu kontrolovat a volat ji k odpovědnosti, a to v případě potřeby i formou vyslovení nedůvěry. A v případě, kdy Sněmovna vládě důvěru vysloví, a pak v případě potřeby (podle nastalé situace) vládě nevysloví nedůvěru, pak za to odpovídá i Sněmovna, včetně těch jednotlivých poslanců, kteří takové (špatně pracující) vládě vyslovili svou důvěru, a pak v případě oné akutní potřeby takové vládě nevyslovili nedůvěru. A ti všichni společně i jednotlivě odpovídají lidu, protože podle Ústavy zde v ČR všechna moc pochází právě z lidu. Lid je tu suverénním subjektem a nositelem veškeré moci, a stát (včetně všech těch svých orgánů) má lidu řádně a bezvadně poskytovat službu - zde dobře placenou ve formě daní. (A leckdo leckde by mohl říct, že spíš i bohatě přeplácenou).

O těch shora zmíněných skutečnostech není pochyb. Tak to prostě je a tak to i bude. Jde tu jen o to, kam až ten lid je a bude ochoten tuhle vládu, i tenhle parlament a ty další složky té státní moci a správy nechat zajít - co všechno jim lid je a bude ochoten tolerovat, a také to, jak dlouho ještě. Nejde tu totiž jen o ty současné důchodce, ale jde i o ty důchodce budoucí. A to by si měli dobře a rychle uvědomit i příslušníci jak střední, tak mladší, tak ale i té další generace (co už tu z toho mají - anebo by z toho už měli mít - rozum). Jinak by se jim totiž jednou „na stará kolena“ mohlo stát, že by se těch svých důchodů už nikdy nedožili. Vzhledem k tomu, jak se chová, co dělá (resp. co nedělá) právě tahle vláda - včetně toho, co vlastně s lidem této země aktuálně i do budoucna zamýšlí (avšak - neřekne to - tutlá to). Inu, jestli to vážně chtějí všichni příslušníci té střední a mladé generace riskovat - a nechají to jen tak být - pak (jak říkával přítel Karel Kryl) „je to jejich pivo“ a rozlitý - jak jsem k tomu vždycky hned dodával já. Zkrátka „každý svého strojvůdcem“. Hazard není na místě.     

Nicméně k věci - čili k tématu důchodů a především k tématu akutní krize důchodů. Kdokoli kdekoli by jistě mohl v souladu se skutečností konstatovat, že tu akutní krizi důchodů způsobila vláda (za což si může sama) - čili že je to vládní krize důchodů. A teď tedy - jak z toho ven. Rychle, systémově a efektivně. Co tedy vláda může (a má) udělat s tím svým problémem (a kompletně s celou touhle státní problematikou):

Co nejdříve (jak se říká „nejpozději ihned“) přesměrovat všechny výnosy z DPH do systému důchodů. Tím se obratem vyřeší nedostatek peněz na důchody, takže už tu nikdo nebude mít potřebu čarovat s vyhlašováním stavů legislativní nouze za účelem snížení valorizace důchodů, a podobně. Zároveň se zamezí reálné hrozbě vyvolání generačního konfliktu. Zároveň se tím posílí podmínky na sociální smír. Zároveň se tím vytvoří dostatek času, prostoru a klidu na přípravu konceptu skutečně systémové reformy důchodů, i k tomu, aby takový skutečně kvalitní koncept mohl být předložen k celospolečenské diskusi.

Leckde leckdo logicky může čekat, že toto zmíněné řešení okamžitě napadne ministr financí & a spol., a to např. námitkami toho typu, že by mu tím přece vznikla velká, a nenahraditelná díra v příjmech do státního rozpočtu, apod. Ale na irelevantní námitky toho druhu by i ten leckdo leckde obratem logicky mohl opáčit, že tu díru lze rychle (a zcela) zalepit řadou nových i dalších státně-rozpočtových příjmů, které by pak v celku několikrát převýšily ten „výpadek“ z DPH do rozpočtových příjmů. A u některých z nich by se mohlo jednat i o aktivní saldo v rozsahu navýšení až o několik řádů, nežli jsou roční výnosy z DPH i dalších daní toho typu (např. spotřebních, aj.). Ostatně, lze argumentovat i faktem, že když by výnosy z DPH šly do důchodů, tak by se obratem vrátily zpátky do spotřeby, čímž by generovaly vznik nových výnosů z DPH a dalších daní ve spotřební oblasti (to je něco jako malá ekonomická násobilka - čili jistě i pan ministr financí & a spol. tyhle elementární věci velmi dobře chápe, a zná je).

A které další zdroje by ten „výpadek“ rozpočtových příjmů z DPH mohly nahradit? Inu v rychlosti (a jen tak namátkou) z těch, co lze provést ihned, anebo takřka obratem - lze zmínit z toho druhu například:

1. Stoprocentní zestátnění ČEZ, ale i všech dalších subjektů toho typu.

2. Návrat všech přírodních zdrojů kompletně do státní sféry (voda, suroviny, atd.).

3. Prodej el. energie CZ subjektům za výrobní cenu (plus DPH) a výhradně přímo.

  Prodej přebytků el. energie do ciziny za ty vyšší tržní ceny (popř. i přes burzu).

  Žádný dovoz el. energie do ČR pro CZ subjekty (za ty burzovní ceny, apod.).

4. Zrušení státních dotací a úlev pro „solární barony“ i pro „větrníky“ apod.

5. Zrušení finančních výplat z tzv. církevních restitucí.

  Zrušení státních dotací pro církve.

6. Zrušení státních dotací a příspěvků pro tzv. neziskové organizace.

  Přijetí zákona typu NAFTA (jako to mají zejména v USA, i jinde).

7. Zavedení progresívní daně z příjmů.

  Zavedení „miliardářské daně“ (na majetky z privatizací, apod. zdrojů).

8. Pro subjekty podnikající (usazené) v ČR striktní povinnost odvádět daně v ČR.

   Pro všechny subjekty podnikající / usazené v ČR zákaz danit mimo ČR.

   Pro subjekty podnikající / usazené v ČR zákaz vyvádění dividend mimo ČR.

9. Důsledná reforma sociálních dávek směrem k maximální efektivitě a součinnosti.

   Důsledná reforma dávek a pomoci běžencům apod. subjektům z cizích zemí.

   Důsledná reforma pomoci do jiných zemí (zejména té pomoci, co není reciproční).

10. Embargo na dovoz vojenských zbraní apod. komodit z cizích zemí.

11. Rychlá obnova zbrojního průmyslu v ČR (jak tomu bylo už od vzniku RČS, atd.).

    Obnovení exportu z produkce vlastního zbrojního průmyslu ČR do ciziny.

12. Rychlá obnova průmyslu A i B na předchozí úroveň objemů produkce a vývozu.

    Rychlá obnova (vč. dalšího rozvoje a expanze) CZ leteckého průmyslu.

    Rychlá obnova velkovýroby nákladních aut, užitkových strojů, lokomotiv a lodí.

13. Rychlá obnova zemědělské velkovýroby a potravinářského velkoprůmyslu.

14. Rychlá obnova čisté chemie a farmaceutického průmyslu (včetně exportu).

15. Zavedení maximálního stropu pro starobní důchod (max. 50 tisíc Kč měsíčně).

16. Pouze minimální důchod při pravomocném odsouzení za korupci.

  Žádný důchod při tomtéž deliktu v politice, státní a veřejné správě, v médiích, ap.

A kde vzít prostředky na investice podle bodů 11. až 14. shora uvedených? Tak ani to není žádná velká věda, nebo politická alchymie. Je tu jeden zdroj, na který má ČR právo (včetně úroků cca. za 70 let), a to jsou válečné restituce z 2. světové války od Německa ve finanční formě, což je (už jen v základu, tj. bez příslušenství pohledávky včetně úroků) tolik finančních prostředků, že stále ještě zcela nezničený a do země ještě zcela nezašlapaný duch tohoto národa by s tím uměl dohnat ono léta slibované sousední Rakousko, či Německo, řekněme za „pětiletku“ anebo za dvě. Navíc jsou tu ještě ty úroky (a to je při úrokové míře vzhledem k evropské inflaci hodně peněz). Ale ani to ještě není všechno - co do nároků ČR vůči „mocnostem Západu“ z 2. světové války, protože je tu navíc ještě (v cizině stále zadržovaný) tzv. československý zlatý poklad - čili zlaté rezervy Československé státní banky. I toto zlato je stále naše - a je v cizině zadržováno (řekněme diplomaticky a mírně) poněkud neprávem. A podle práva je nutné zadržované věci vydat původnímu vlastníku. A ten má při tom právo i na odpovídající výnosy z mezitímní exploatace jeho majetku. A to by asi taky mohlo být hodně peněz. Čili nelze vyloučit ani to, že za tu „pětiletku“ nebo za dvě by se dalo velmi přiblížit i ke Švýcarsku … 

Tolik jen pro příklad a ve stručnosti. Dalo by se ještě podrobně dál pokračovat. I tak je otázka, jestli tedy alespoň na tohle by právě tato vláda měla odvahu a schopnosti. Tedy aspoň na realizaci těch shora popsaných bodů - když tedy už ne na víc … Že? Ta věc je jasná: Kdo to v té vládě dokáže, ať to předvede, anebo ať do roka a do dne odejde. A kdo to nedokáže, tak ten ať do příští vlády nechodí. Tento lid a tahle jeho republika potřebuje v parlamentu i ve vládě odborníky, co to nejen dokážou, ale co to bez dalšího odkladu, bez dlouhých řečí a politikaření, a hlavně bezezbytku skutečně udělají. Vždyť je to přeci jen jejich práce - a nic víc.

Jak prosté, milý Watsone.