Vláda odpovídá za efektivní rozvoj státu, za zdravou ekonomiku (včetně jevů jako je nezadluženost, resp. nepředluženost státu), za zdravou rozpočtovou politiku (čili za vyrovnané a přebytkové státní rozpočty), atd. - i včetně zdravé důchodové politiky. A v rámci toho vláda odpovídá i za systém účinné prevence proti vzniku inflace, i za funkčnost nástrojů k jejímu řešení - formou zabrzdění, a potlačení, až do maximální eliminace. A to vše musí vláda dělat okamžitě. Také za to jsou osobně odpovědní jednotliví ministři, v čele s předsedou vlády, a pak zejména podle dotčenosti resortů (finance, průmysl a obchod, práce a sociální věci, místní rozvoj, atd.).

A vláda jako celek je kolektivně odpovědná lidu prostřednictvím Poslanecké sněmovny, která má vládu kontrolovat a volat ji k odpovědnosti, a to v případě potřeby i formou vyslovení nedůvěry. A v případě, kdy Sněmovna vládě důvěru vysloví, a pak v případě potřeby (podle nastalé situace) vládě nevysloví nedůvěru, pak za to odpovídá i Sněmovna, včetně těch jednotlivých poslanců, kteří takové (špatně pracující) vládě vyslovili svou důvěru, a pak v případě oné akutní potřeby takové vládě nevyslovili nedůvěru. A ti všichni společně i jednotlivě odpovídají lidu, protože podle Ústavy zde v ČR všechna moc pochází právě z lidu. Lid je tu suverénním subjektem a nositelem veškeré moci, a stát (včetně všech těch svých orgánů) má lidu řádně a bezvadně poskytovat službu - zde dobře placenou ve formě daní. (A leckdo leckde by mohl říct, že spíš i bohatě přeplácenou).

O těch shora zmíněných skutečnostech není pochyb. Tak to prostě je a tak to i bude. Jde tu jen o to, kam až ten lid je a bude ochoten tuhle vládu, i tenhle parlament a ty další složky té státní moci a správy nechat zajít - co všechno jim lid je a bude ochoten tolerovat, a také to, jak dlouho ještě. Nejde tu totiž jen o ty současné důchodce, ale jde i o ty důchodce budoucí. A to by si měli dobře a rychle uvědomit i příslušníci jak střední, tak mladší, tak ale i té další generace (co už tu z toho mají - anebo by z toho už měli mít - rozum). Jinak by se jim totiž jednou „na stará kolena“ mohlo stát, že by se těch svých důchodů už nikdy nedožili. Vzhledem k tomu, jak se chová, co dělá (resp. co nedělá) právě tahle vláda - včetně toho, co vlastně s lidem této země aktuálně i do budoucna zamýšlí (avšak - neřekne to - tutlá to). Inu, jestli to vážně chtějí všichni příslušníci té střední a mladé generace riskovat - a nechají to jen tak být - pak (jak říkával přítel Karel Kryl) „je to jejich pivo“ a rozlitý - jak jsem k tomu vždycky hned dodával já. Zkrátka „každý svého strojvůdcem“. Hazard není na místě.     

Nicméně k věci - čili k tématu důchodů a především k tématu akutní krize důchodů. Kdokoli kdekoli by jistě mohl v souladu se skutečností konstatovat, že tu akutní krizi důchodů způsobila vláda (za což si může sama) - čili že je to vládní krize důchodů. A teď tedy - jak z toho ven. Rychle, systémově a efektivně. Co tedy vláda může (a má) udělat s tím svým problémem (a kompletně s celou touhle státní problematikou):

Co nejdříve (jak se říká „nejpozději ihned“) přesměrovat všechny výnosy z DPH do systému důchodů. Tím se obratem vyřeší nedostatek peněz na důchody, takže už tu nikdo nebude mít potřebu čarovat s vyhlašováním stavů legislativní nouze za účelem snížení valorizace důchodů, a podobně. Zároveň se zamezí reálné hrozbě vyvolání generačního konfliktu. Zároveň se tím posílí podmínky na sociální smír. Zároveň se tím vytvoří dostatek času, prostoru a klidu na přípravu konceptu skutečně systémové reformy důchodů, i k tomu, aby takový skutečně kvalitní koncept mohl být předložen k celospolečenské diskusi.