Od těch dob se ale ta globál brutál pandemie rozlezla všude. Zejména díky internetu. A díky těm tzv. „chytrým“ telefonům („fujtajbl, velebnosti“) i do kapes a do kabelek všech desítek pohlaví. Bohužel – tašky a baťůžky školáků nevyjímaje. („Fujtajbl, velebnosti.“) A přitom ta blbá reklama je stále blbější a blbější, a už je dokonce ještě blbější, než je i ta úplně nejblbější. („Velebnosti, a du blejt.“) Avšak POZOR! Vůbec nic proti dobrým a kvalitním reklamám. Jsou tady. Ale bohužel – je jich tu asi jako šafránu. POHOV!
Pokrok nezastavíš ani v reklamě ani v médiích, čili před lety i tady v ČR vznikl SPIR alias „Sdružení pro internetovou reklamu“, posléze přejmenovaný na „Sdružení pro internetový rozvoj“. SPIR vznikl v době, kdy byla móda tzv. samoregulace v médiích, čili původně vznikl asi hlavně jako obranář proti tomu, aby internetovou reklamu regulovala RRTV coby státní regulátor médií (vč. jejich obsahu). Ale to tam ti tehdejší zakladatelé a lidé ve vedení SPIR jen špatně četli a vnímali zákon č. 231/2001 Sb. Tehdy bylo těch iniciativ pro samoregulaci víc, např. včetně tzv. Rady pro reklamu.
Mezitím se svět rozvinul, vč. internetu (jak patrno i ze SPIR pro internetový „rozvoj“). Divák, občan, spotřebitel, zákazník, coby namnoze útrpný konzument reklamy, vč. té nevyžádané (nicméně mu vnucené), všechnu tu reklamu zaplatí, coby až ten poslední článek toho byznys marketing media řetězce. A nikdo se ho neptá na jeho názor. Ani stát ne. Ale ptá se vox populi: Kdo a jak tady reguluje (a kdo kontroluje) tu vnucenou reklamu? Včetně té nevyžádané – avšak potažmo vynuceně jakoby „vyžádané“?!?
Který z vybraných českých europoslanců nejlépe hájí české národní zájmy?Anketa
Sofistikovanou zbraní hromadného o/balamucení (a odejmutí spotřebitelských práv) jsou tzv. kokís = taková kvázi neškodná funkce – apka všudypřítomně prudící a bez všech ohledů na cokoli, cumbefél velící: „Bez akceptace nic nebude a basta.“ Což je zcela evidentně a jasně nucení k souhlasu. A vynucený souhlas apriorně neplatí (a lhostejno, zda ex nunc, anebo ex tunc – z hlediska času). Prostě neplatí. Z hlediska historicky obecně závazných principů práva. „Práva? Chachá!“
A podobně je to tady i v případech, když si zákazník zakoupí jakýkoliv softvér. Zakoupil = zaplatil a musí při té následné instalaci povinně (cumbefél) souhlasit se vším, co si výrobce na mnoha stránkách droboučkým písmem „vymyslel“. A když zákazníček nebude souhlasit se vším (vč. toho, že se předem vzdává všech svých práv a že souhlasí i s jakýmkoliv použitím svých osobních aj. údajů, atd. atd. atd.), pak nemůže použít onen výrobek, co už si koupil a zaplatil – čili své peníze vyhodil zbytečně. A basta fidli tralala – inu „pokrok nezastavíš“. A co na to ty EU státy, a jejich ČOI-ky a další podobné orgány?
GDPR na to „bezmocně“ (sic!?!) kouká jako puk. A teď to ta tsunami globál byznysu valí celou planetou, a hlavně směr děti a mládež: Tak např. zdravotní apky, hodinky, náramky, prstýnky, apod. cetky, cingrlátka, obojky, náramky, a jiná poutavá želízka – „čipčarára čip čip čip“. A nejde o jen tak „legrácky“ aktuálně a nota bene pro futuro, jde tu o přístup kdekoho ke zdravotním datům, a k finančním datům, a ke všemu, co i s tím souvisí. „Kde je GDPR a odpovědné úřady?!?“ Ptá se i zde vox populi. Ale … Ač státy i za to (a v první řadě právě za to) nesou odpovědnost vůči svým občanům, voličům a daňovým poplatníkům.
Podobně v případě těch ojro-federalizačních plánů těch jejich struktur toho EU byrokratismu ve vztahu ke státům, sdruženým do té EU v té původní formě a na základě těch původních slibů, že ta EU bude pro ty státy jen servisní organizací a bude těm státům sloužit, zatímco časem „se to jaxi zvrtlo“ a ten ojro-byrokratismus teď ty státy a ty „evropany“ chce ovládat a velet jim – přes ty své komise nikým z lidu nevolené a rádoby nikomu neodpovědné. Ale ty orgány, orgánky i orgáni (už jen z těch prastarých římskoprávních a násl. principů) svou odpovědnost nesou, a to i odpovědnost osobní a přímou. A vox populi si to začíná uvědomovat, a brzy si to vynutí, když to nepůjde tzv. po dobrém. Ve většině států EU, resp. už ve všech. To je axiom i z oblasti skutečné funkční vědy o systémech a jejich fungování.
Nicméně z té EU zpátky do ČR, aneb „jakpak je dnes u nás doma v Kocourkově?“ Inu, ani tady zatím nic moc, z hlediska práva, a hlavně spravedlnosti. Tak třeba zatím jen z hlediska toho práva, jeho funkčnosti a jeho fungování v praxi, tedy vzhledem k tématu dnešního zamyšlení = k tomu stalkingu. Co na to tzv. OČTŘ (neboli orgány činné v trestním řízení), vědí o tom, řeší to, zahájily už příslušné kroky? K tomu jsou totiž povinny už ze své podstaty, i bez podnětu – čili ex offo = z úřední povinnosti. A když jsou v nečinnosti, pak odpovídají mimo jiné i za tu svou nečinnost. A nemůžou ani mimo jurisdikci EU nic namítat, např. že „se nedá nic dělat“, např. prý proto, „že ani s tůdlem ani s támdlem nemají dohody o vzájemné bezmoci při pomoci“. To se prý ze strany OČTŘ jako abrakadabra poslední dobou často používá v rámci tzv. internetové kriminality, např. na tzv. sociálních sítích, v e-mailech, apod. „Pomáhat a chránit.“ Vox populi: „Pohámat a chrnět“?!? Kdo ví? Inu „hlas lidu = hlas Boží“. A co když jednou i Pámbu ztratí tu svou Boží trpělivost. Co pak, páni ředitelé zeměkoule?
Nicméně, vraťme se ještě aktuálně k té reklamě mediálně televizní, kterou teď ta 5-1 koalice v rámci využití (a vox populi myslí, že zneužití) TV poplatků hodlá rozšířit i na displeje = pidiobrazovečky tzv. smartfounů a na miniobrazovky tzv. tabletů, a dalších placebo efektů via technologie & technika cestou internetu vč. těch a/sociálních sítí.
A co na to VeMeNo alias velká mediální novela podle 5-1 vládní koalice? Jak to řeší? Asi takhle – neřeší to. A je to. To jasně dokazuje, že pouhopouhá novelizace (a nota bene jen účelová) neřeší a nevyřeší podstatu problémů v médiích. Nezbytně nutná je tedy rekodifikace = nová právní úprava mediálního systému. A to z gruntu. A jen po nejširší celonárodní diskusi napříč veřejností (odbornou i laickou = i tou občanskou). A ta musí být efektivní, tj. dlouhá, podrobná, přehledná, atd., a hlavně demokratická = nesmí být ideologická, ani zdeformovaná, ani zmanipulovaná, ani zpolitizovaná, ani zprivatizovaná tržně-komsomolsky, apod. Musí být udělaná lidsky a musí sloužit lidu.
Ta nevyžádaná reklama je mutací nevyžádané pošty, kterážto předcházela té mutaci té nevyžádané reklamy. Ale stát, resp. státy, resp. globál kartely, apod. struktury si až doposud neuměly poradit ani s tou nevyžádanou poštou. A proč? Protože nechtěly = protože se jim to nehodí do krámu. Protože do jejich krámu se jim hodí tenhle stav. A tak by se kdekoli kdokoli mohl zeptat stejně, jako vox populi: „A není tahle reklama ve všech těch svých formách a modifikacích, včetně té reklamy politické a jí podobné, či s ní spolčené, jen zastřeně státem tolerovaný (či dokonce podporovaný) stalking?!? IT e-stalking nevyjímaje? Globální e-metla lidstva?“ Lidstva = nikoliv jen „e-lidstva“.
Dobré zboží nepotřebuje reklamu = prodává se samo díky svojí kvalitě. Dobrý režim = skutečně demokratický režim nepotřebuje (předraženě lacinou) politickou reklamu. Udrží se sám, protože nechce lidi ovládat pomocí podvodů a lží, že „jim vládne“. Lid je nositelem veškeré moci. Veškerá moc pochází z lidu. A vždy se k němu navrátí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
