Zaorálek při projednávání tzv. daňového balíčku poukázal na poslední zprávu Evropského účetního dvora ohledně nakládání s evropskými fondy v členských státech, z níž vyplynulo, že ČR je na tom nejhůře ze všech evropských států a v regionálním srovnání jsou parametry chybovosti dokonce ještě horší, než ty, které panují na italské Sicílii. Zaorálek tím chtěl dokázat, že Nečasova vláda na jedné straně zvyšuje daně a šetří na investicích, zatímco jí na straně druhé mají unikat evropské miliardy. „Dokonce se tam mluví o způsobu, kterým se hlavně ty peníze rozkrádají. Je to předražování, obcházení soutěží, spřátelené firmy a podobně“, uváděl ze zprávy Zaorálek.

Reakce poslance ODS Bureše byla jednoduchá: zmínil dva regionální operační programy, Severozápad a Střední Čechy a dvě jména, totiž Davida Ratha a Pavla Koudu, obviněného bývalého náměstka ústecké hejtmanky Vaňhové a dvojku na kandidátce ČSSD pro krajské volby. Následná obhajoba Zaorálka zněla následovně: „Chápete, když vytvoříte takovéto prokorupční prostředí, tak potom na někoho ukazovat, jak vypadá, je zpozdilé. Nastavit pravidla hry, dodržovat je a kontrolovat to, to je prostě úloha vlády! Tak se teď nebavme, když někdo někde selže. Bavme se o tom, že je to systémová změna a v tomhle systému Ministerstvo financí a vláda naprosto selhaly!“.

Lubomír Zaorálek má samozřejmě pravdu v tom, že systém kontroly využívání evropských fondů v ČR selhal. Tento systém byl však nastavený taktéž politiky, a to spolustraníky pana Zaorálka, a měl odhalovat nesrovnalosti. Bohužel, nebyl nastaven na situaci, kdy dochází k systémovému selhání výběru projektů a jejich kontroly, neboť korupce a nepotismus pronikly na ty nejnižší stupně demokratické samosprávy, tj. na úroveň obcí, měst a krajů. A nepočítal s tím, že politické strany se s tím nebudou schopny včas adekvátně vypořádat. Zde je odpovědnost vedení stran - jejíž politici tento systém nejen vytvořili, ale posléze se na něm i podíleli - stejné a možná větší, než vlády, která nastavila špatné podmínky a nebyla pak schopná do procesu ani zasáhnout. Co horšího, konkrétně vedení ČSSD mělo navíc dlouhou dobu poměrně přesné informace například o poměrech v ústecké ČSSD a o způsobu rozdělování peněz v Ústeckém kraji. Pokud bychom použili slova pana Zaorálka, pak měly špičky ČSSD „informace o způsobu, kterým se hlavně ty peníze rozkrádají. Je to předražování, obcházení soutěží, spřátelené firmy a podobně“.

A jak tedy reagoval pan Zaorálek na poslední pověstnou kapku, tedy zatčení pana Koudy? V památném rozhovoru pro pořad Události, komentáře ČT tehdy Lubomír Zaorálek - k naprostému údivu moderátora - s vážnou tváří vysvětloval, že je v Ústeckém kraji nezaměstnanost a že je tedy korupce v ČSSD problém v podstatě nikoliv kriminální, ale sociální a že za něj tedy strana nemůže… Další představitelé vedení ČSSD pak mluvili o selhání jedince a problém neviděli v přímé odpovědnosti regionálních špiček ústeckých sociálních demokratů, ale v tom, že uzavřeli koalici s ODS. Výsledkem tohoto přezíravého přístupu vedení ČSSD je, že Ústeckému a Karlovarskému kraji hrozí pokuta ve výši 2,6 mld. Kč (což je skoro jeden disponibilní rozpočet Ústeckého kraje) a historický debakl ústecké ČSSD, která přišla oproti minulým volbám o 56,6% voličů. Mimochodem, že je názor o automatickém problému pro ČSSD tam, kde v krajích uzavřela koalici s ODS chybný, ukázaly výsledky voleb v Jihočeském kraji, kde naopak ČSSD svůj zisk z minulých voleb v podstatě obhájila.

Kritizuje-li tedy Lubomír Zaorálek vládu za to, že v případě evropských fondů „nastavila špatně pravidla hry, že je nedodržovala a nekontrolovala“, pak je na místě se ptát, zda stejná odpovědnost není i na straně ČSSD. Včetně pana Zaorálka, dlouholetého člena vedení této strany. Byli to totiž sociální demokraté, kdo měli v ROP Severozápad většinu, to sociální demokraté nastavovali pravidla tohoto programu, bez hlasů sociálních demokratů by se ředitelem programu nestal ani Petr Kusnierz, ani Pavel Markvart. A bylo to vedení ČSSD, které mělo poslední dva roky informace, které ukazovaly naprosté selhání ústeckých spolustraníků, aniž by jakkoliv zasáhlo. Ano, slovy Lubomíra Zaorálka: Tak se teď nebavme, když někdo někde selže. Bavme se o tom, že je to systémová změna a v tomhle systému ČSSD a její vedení naprosto selhalo.

Dobře, nebavme se o panu Koudovi, ani paní Vaňhové, či o pánech Fišerovi či Houskovi. Problém Lubomíra Zaorálka je, že je to on, kdo nastavuje ve vedení strany pravidla a může zasáhnout v případě, že jeho spolustraníci se dopouštějí věcí, kterým čouhá korupce z bot jak sláma. Fakt, že tak činí až po volbách, kdy to za něj museli vyřešit až ústečtí voliči, kteří na rozdíl od pana Zaorálka měli tu odvahu vyjádřit ČSSD v Ústeckém kraji nedůvěru, nápadně připomíná ono „kmotrovství“, které tak rád pan Zaorálek tepe v případě ODS. Pan Zaorálek prostě a jednoduše připomíná tímhle přístupem kmotra ODS, který také čeká na to, jak kdo z politiků ODS dopadne a podle toho se s ním také dohodne. Nedělám si iluze o tom, jak hlasitě by kritizoval pan Zaorálek poměry v ústecké ČSSD, kdyby třeba získala okolo dvaceti procent a – nedej bože – by předčila i KSČM. Po bitvě je každý hrdinou…

Publikováno se souhlasem vydavatele.