Pokud by rozsáhlé změny, které predikuje nový zákon, přece jen začaly platit, chystají akademici i studenti protesty a petiční akce, neboť chystané změny jdou podle nich špatným směrem a neřeší principiální problém vysokých škol – jejich financování.

Rozhořel se dlouhotrvající boj, na jejímž konci bude téměř jistě prosazení zákona ministrem školství. Univerzity se tak spojily do jednoho šiku s Radou vysokých škol, která již dříve prohlásila věcný záměr zákona jako neúplný, nekvalitní a nebyla spokojena s jeho malým rozsahem. Samotná příprava koncepce zákona o vysokých školách (2 zákony) pak stála 93 milionů korun. Zákon o vysokých školách má nahradit stávající zákon č. 111/1998 Sb., který byl přijat 22. 4. 1998 úřednickou vládou J. Tošovského.  

Kromě výše zmíněných plánovaných opatření vadí představitelům univerzit snížení členů akademických senátů, omezení platnosti titulu docent a profesor pouze na ,,domovskou“ univerzitu a nikoliv na celorepublikovou úroveň a zavedení správních rad podle vzoru soukromých společností, jejichž členy by z jedné třetiny jmenoval sám ministr. Univerzity si dlouhodobě stěžují na nedostatečnou komunikaci ze strany ministerstva školství, neochotu naslouchat připomínkám vysokých škol, kterých je několik desítek. Je to dáno i tím, že univerzity jsou za zásady institucemi konzervativními, které zaujímají ke skokovým až překotným změnám opatrné, až podezřívavě stanovisko. Ministerstvo školství argumentuje nutností reformovat vysoké školství a tím, že Nečasova vláda došla v koncipování zákona nejdál. Topolánkova vláda svého času chystala prosadit nový vysokoškolský zákon i se školným, o němž předtím prohlašovala, že zavedeno nebude.

O školném toho již bylo napsáno mnoho, daleko nebezpečnější může však být plíživá ztráta samosprávného charakteru univerzit. Jak jsme zmínili jinde, ministr školství zamýšlí vytvořit jakési správní rady, jejichž jednu třetinu by jmenoval. Tento institut se tak spíše blíží klasickým správním radám působícím v komerční sféře. Když si k tomu připočteme plánované snížení univerzitních pracovníků v akademických senátech, je jasné, že akademický element znatelně oslabí. A to je samozřejmě po 40 letech upírání těchto svobod komunistickým režimem významné memento.

Věcný záměr zákona se však například nevypořádává s problémem přechodu akademiků na soukromé vysoké školy, které v posledních 10 letech rostou jak houby po dešti. Tyto školy jsou schopné na rozdíl od veřejných vysokých škol akademické pracovníky adekvátně zaplatit, a proto se vzrůstajícím počtem soukromých vysokých škol v České republice v budoucnu hrozí, že na státních univerzitách již nebude dostatek docentů a profesorů, a teoreticky bude ohroženo udělování akreditací pro jednotlivé obory. Což se samozřejmě nebude týkat v té době soukromých vysokých škol, které mají nyní problémy s akreditacemi pro nedostatečný počet docentů a profesorů, kteří by zaštiťovali úspěšné akreditační řízení.

Zákon je postaven na nerealistickém zhodnocení stavu vysokých škol, který zdaleka není tak tragický. Vládní propozice však ignoruje jejich skutečné potřeby a hrozí, že univerzity přijdou o část svých akademických svobod, na nichž si vzhledem k minulosti velmi zakládají. Dobeš plánuje dokončit dva ,,reformní“ zákony ještě letos, celý ,,komplex“ by pak mohl platit od roku následujícího, 2013. To, co hrozilo již za Topolánkovy vlády, tak bude téměř jistě uvedeno v život za této vlády, neboť je jasné, že Dobeš akademikům v zásadních bodech neustoupí. Pak je ovšem namístě vyhlášení příslušných protiopatření a akcí ze strany akademiků a studentů, pro něž budou jednotlivé body zákona znamenat výrazné omezení jejich stávajícího postavení.

Publikováno se svolením vydavatele.