V každém případě české hospodářství výrazně zpomaluje. Ještě na začátku roku překvapilo mezikvartálním tempem 0,9 %, které se nyní přiblížilo nule (0,2 %). 

Z komentáře statistického úřadu vyplývá, že k pozitivnímu výsledku přispěla domácí poptávka, zatímco ta zahraniční nikoliv. Nejspíše šlo o investice, které vykazovaly pozitivní trend už na začátku roku. Firmy totiž pod tlakem nedostatku zaměstnanců a vynucených úspor energií investují do nových technologií.

Nepřehlédnutelný vliv měly nejspíš i zásoby, které si podniky vytvářely s cílem zajištění kontinuálního provozu. Mezinárodní logistika zdaleka nefunguje tak hladce jako před covidem a ceny vstupů zůstávají velmi volatilní.

Na nabídkové straně se dařilo především službám – zejména obchodu, který je v jednom balíčku s dopravou a oblastí HORECA. Zvláště ta nepřekvapuje vzhledem k post-lockdownového rozjezdu cestovního ruchu.

Meziročně si česká ekonomika připisuje 3,6 %, což opět výrazně překračuje očekávání ČNB, která mimochodem ve své prognóze předpokládala technickou recesi.

Na druhé straně nejistoty druhého pololetí zůstávají velmi silné, inflace erodující kupní sílu obyvatel vysoká a tlak na úspory velmi výrazný. Proto další výsledky už nejspíš nebudou vyznívat příliš povzbudivě.

Zajímavá budou však především detailní data, která se zpřesněním předběžného odhadu zveřejní statistici až na konci srpna. Asi nejzajímavější budou výsledky spotřeby domácností, které se vypořádávají dopadem na naše poměry extrémní inflace. Do té doby lze jen spekulovat, co skutečně ekonomiku drží nad vodou, a jak moc s jejími výsledky tentokrát zamíchaly zásoby. Proto bych zatím předběžný výsledek HDP zatím raději příliš neadoroval.

Pravděpodobnost, že se růst HDP za celý letošní rok udrží nad 2 %, zůstává vysoká.