A dolů zamířila nejenom celková inflace cílovaná ČNB, ale i další indexy, kterým centrální bankéři věnují svoji pozornost. Korigovaná inflace alias jádrová inflace, která kulminovala na třech procentech už na začátku roku, nyní dosahuje 2,6 %, měnově-politická poklesla na 2,8 % a čistá dokonce už na 2,3 %. Všechny sledované cenové indexy tak už mají kulminaci za sebou a ČNB proto může svoji prognózu (alespoň prozatím) považovat za naplňující se.

Znovu je možné konstatovat, že za českou inflací stojí v první řadě rostoucí náklady na bydlení. Tato položka, která představuje více než čtvrtinu spotřebitelských výdajů, v letošním roce generuje více než polovinu celkové inflace. Rostou ceny nemovitostí, nájemné, nicméně nejsvižněji se mění ceny elektrické energie. Za tu si totiž spotřebitelé aktuálně – a samozřejmě v průměru – připlatí o téměř 12 % více než loni na jaře. Důvodem jsou především vysoké ceny silové elektřiny na zahraničních burzách, v nichž se odrážejí mj. i „zelená“ opatření přijatá v uplynulých letech. Naproti tomu slábnoucí dopad na inflaci můžeme aktuálně vysledovat u potravin a také u alkoholu. Levnější byly tentokrát oděvy a opět i telekomunikace.

Inflace má nejspíš to nejhorší už za sebou. V dalších měsících by mohla dál pozvolna klesat a přibližně na začátku příštího roku se dokonce vrátit na hranici cíle ČNB. Samozřejmě velkou neznámou budou představovat ceny potravin, respektive výsledky letošní úrody, a nejisté jsou více méně i nadále ceny energií. V každém případě inflace sama o sobě nenutí centrální banku rychle pokračovat ve zvyšování úrokových sazeb. A nakonec nejde jen o inflaci, ale také o celkovou kondici ekonomiky, vnější rizika a v neposlední řadě i o kurz koruny. I když někdy to vypadá, že v poslední řadě kurz až tak často nebývá. A v tomto směru má koruna stále co dohánět.

Petr Dufek
Analytik